Svěžest zavane do každého vztahu (s partnerem, dítětem, rodičem i kamarádem a kamarádkou), když se naučíme nevyhovět v situacích, kdy bychom při tom šli přes sebe. Je to velká věc, umět nevyhovět a při tom si vážit. Nevyhovět s lehkostí, úsměvem, pochopením a pohodou.
Pokud jsme vstřícní víc, než je nám příjemné, pak se brzy začneme cítit pod tlakem. Sbíráme si nevoli, ale vyhovujeme dál. Až díky své nadměrné vstřícnosti nasbíráme dostatečně velký tlak nepohody, spustíme proud výčitek: “Už zase po mě něco chceš! Nejsem tvoje služka! Už zase si ze mě děláš google! Jak můžeš být tak hrozná/hrozný a stále po mě něco chtít!”
Vytvoříme tím nepříjemnou situaci, ve které učíme své děti, že nemohou chtít, že chtění je špatné. Ale proč bychom nemohli? Proč by kdokoli nemohl chtít cokoli? Je v pořádku chtít! A je také v pořádku nevyhovět! Nevyhovět a zároveň si skutečně vážit přání, kterému nevyhovíme.
Když uděláme jen tolik, kolik sami chceme, pak nemusíme vyčítat. Nemusíme obvinit druhého z toho, že jsme mu vyhověli neradi a proti své vůli. Nebo za to, že vůbec něco chtěl.
Dokonce pak nejsme zklamaní, ani když nám druhý nevyhoví, nepotlačí se a nejde přes sebe. Zůstaneme v pohodě, když pro nás udělá jen tolik, kolik sám chce a je mu příjemné.
Ta svěžest je v tom, že takto nás naše vztahy nezatěžují, neunavují, nevysilují a neobtěžují. A naši partneři, děti, rodiče a kamarádi také ne. Je to úplně jiná pohoda, než když si nastavíme vysilující kolotoč být 24/7 k dispozici a plnit požadavky a očekávání druhých. Jak si to uvnitř nastavíme je zcela v naší kompetenci.
Umění tvořit svěží vztahy přímo souvisí s vědomím vlastní hodnoty a dostatečnosti. Pokud si vážíme sebe sama, pak nemusíme vyhovět, abychom si zasloužili úctu a lásku. Protože my úctu a lásku už v sobě máme. Pak nemusí ostatní vyhovět nám, abychom je měli rádi a vážili si jich. Protože když úctu a lásku v sobě máme, tak ji přirozeně projektujeme na všechny.
Odeslat komentář