ČAKRY ÚPLNĚ JINAK
Jak naše vědomí tvoří právě tu naši realitu?
Čakry jsou emoční a energetické oblasti v lidském těle, které mají každá svoji nezastupitelnou funkci při tvoření naší reality.
Když pochopíme základní principy, které žijeme v jednotlivých čakrách a kterými tvoříme úplně všechno v našich životech, pak můžeme vnímat náš život v celé jeho komplexnosti a můžeme jej měnit.
Čakry nám umožní lépe chápat, jak funguje naše vědomí,
jak je provázáno s fyzickým tělem, s okolním fyzickým světem a s naší realitou.
Energií našich čaker jsou mimo jiné naše emoce a pocity, které v našem těle tvoříme především pomocí hormonů. Proto je každá čakra vázána na konkrétní žlázu s vnitřní sekrecí.
Hormony, jež tyto žlázy produkují, určují naše pocitové a emoční odezvy na vnější podněty,
a tím určují naše rozumové jednání.
Naše vědomí má evolučně mnoho rovin.
-
- Rovinu představ
- Rovinu pocitů
- Rovinu emoci
- Rovinu pocitových, emočních a fyzických reakcí
- Rovinu rozumovou
Rozumová rovina je evolučně nejmladší. Proto je rozum kompletně pod vlivem rovin evolučně ranějších. Ty určují, v jakém prostoru se bude rozum rozhodovat, jak bude realitu interpretovat a následně utvářet naší reakcí na ni. Rozumově tedy nelze ovlivnit: představy, pocity, emoce, emoční a fyzické reakce.
Představy, ty používáme na interpretaci „reality“, a tím ji sami určujeme. Určujeme jí svými pocity, emocemi, a následně emočními a fyzickými reakcemi.
Například, rodič se rozčílí na dítě, že rozlilo čaj na koberec. A zde jsou tři příklady z mnoha možností, jak dítě může pomocí představ a pocitů tuto realitu dál utvářet. Všimněte si, jak dítě realitu tvoří nejdříve představou a pak svými pocity ze sebe a z druhého, pak emoční a pocitovou reakcí. Na hřišti, které představy, emoce a pocity definují pak rozum hledá řešení.
Bázlivé dítě použije představu nerovnocennosti ve smyslu „jsem vinen“, zareaguje ustrašeně, cítí se provinile a nechá si líbit vyčítání, nadávky, despekt nebo se nechá zmlátit s pocitem viny – odsoudí sebe.
Bojovné dítě zareaguje představou nerovnocennosti ve smyslu „co mi má co říkat“ a jde do konfrontace s rodičem – odsoudí rodiče. Možná si nechá líbit totéž, co bázlivé dítě, ale oplatí to stejné zpátky.
Sebevědomé dítě použije představu rovnocennosti ve smyslu „já a rodič jsme oba člověkem a tak jsme si rovni“. Pak neodsoudí ani sebe ani rodiče za jeho chování a jde do zájmu. Zajímá se: „Proč se na mne tak zlobíš, když ty taky občas něco rozliješ? A neděláš to schválně, a já, stejně jako ty, také ne“. Má pochopení a laskavost pro sebe i pro rodiče. A tím pochopením a laskavostí svého rodiče zastaví, ať je rozčílený sebevíc. Třeba od rodiče v afektu i dostane, ale rodič se pak omluví a dítě respektuje, protože dítě respektovalo rodiče.
Tvoření reality interpretací
Představy, které interpretují realitu a definují naše pocity, emoce a pak jednání rozumově nevolíme, nachází se v jiných částech vědomí. Všimněte si tři děti tři z pohledu dětí naprosto rozdílné představy o sobě druhých a možnostech řešení. Tři naprosto rozdílné reality.
Toto je jeden ze způsobů, jak tvoříme svůj život – interpretujeme.
Na našem příkladu můžete vidět, že pro utváření naší reality používáme všechny roviny vědomí. Proto, pokud chceme vytvořit jinou realitu, pokud si chceme změnit svůj život, musíme to udělat uvnitř v sobě, a potřebujeme pracovat se všemi rovinami našeho vědomí. A cokoli chceme ve své realitě změnit, potřebujeme nejdříve dobře uvědomit a prozkoumat v sobě sama, jaké představy, pocity a emoce a jak používáme. .
Nastavení evolučně ranějších části vědomí dědíme po rodičích.
Všichni se narodíme s určitým naturelem, emočním nastavením a souborem představ o sobě, okolí a našich a jejich možnostech, (někdo se narodí spíše bázlivý, jiný spíše bojovný, někdo přijde na svět s představou spíše „mohu“ a jiný s představou spíše „nemohu“. Tím jsme definováni, nastaveni pro svoje tvoření své vlastní subjektivní reality.
Tím, jak jsme představově, pocitově, emočně nastaveni, tím vytváříme určitou realitu, určitý typ prožitků, a přitahujeme určitý tip situací a lidí. A na jednání těchto lidí reagujeme právě tím svým konkrétním naturelem – představami, pocity a emocemi. Přitažlivost je zvláštní věc a mezi lidmi funguje tak že nás přitahují lidé, kteří nám jsou svým naturelem nějak podobní.
Tvoření reality přitažlivostí
Například, žena která se narodí s narušenou schopností vážit si sebe, jako ženy a v důsledku toho má problém vážit si mužů. Pro tuto ženu budou přitažliví muži, kteří mají zase narušenu svoji schopnost vážit si sebe, jako muže, kteří si v důsledku toho nějak podobně naváží žen. Ti ji pak „náhodně“ budou vstupovat do jejího života a ona na ně bude reagovat právě svým naturelem a muži zase budou reagovat tím svým.
Okolní realita nám tak vždy zrcadlí realitu vnitřní.
Na svět všichni přijdeme s nějakým naturelem a tím je definován i náš život. Konkrétní naturel vede ke konkrétním situacím a prožitkům. Velmi zjednodušeně, „bázlivost“ povede k prohrám, „bojovnost“ ke konfliktům a ztrátám, pocit „mohu“ může vést k úspěchům a radosti. K jiným výsledkům povedou pocity rovnocennosti a k jiným pocity nadřazenosti a podřízenosti. Všichni pak tento naturel, se kterým jsme přišli na svět dál rozvíjíme a utváříme svými zkušenostmi, které jsme ale sami svým naturelem vytvořili. Běžným způsobem toto náš rozum neumí prohlédnout.
Jak pomalu začínáte vidět, naše vědomí je utvářeno, vyjádřeno celým tělem. V našem vědomí vzniká samovolně, anebo podmíněně mnoho pocitů, podnětů a impulzů stojících mimo dosah rozumu. Mnoho z vás si všimlo, že pocity vnímáme v těle a rozumově je pouze registrujeme. Například lásku vnímáme jako příjemný, anebo bolestivý pocit uprostřed hrudi, strach vnímáme často jako tlak v oblasti solaru.
Schopnost mít pocit je mimo jiné schopností vyplavit příslušný hormon. Máme hormon štěstí, lásky a důvěry – oxytocin, hormony stresu – kortizol a kortizon, hormon štěstí – serotonin, je-li jeho hladina nízká, nebo nefungují li nám receptory, kterými jej v těle vnímáme, zažíváme depresi bez ohledu na to, co právě žijeme. Měl jsem klientku, u které depresi spouštěla zamilovanost.
Vazba čaker na žlázy s vnitřní sekrecí a emoční témata
Hormonální – emoční nastavení člověka řídí žlázy s vnitřní sekrecí umístěné v různých oblastech těla. Každá žláza s vnitřní sekrecí vylučuje konkrétní skupiny hormonů, které v nás vytváří konkrétní skupiny pocitů.Všechny tyto žlázy jsou řízeny hypofýzou a hypofýzu zpětně ovlivňují. Seznam základních žláz s vnitřní sekrecí je i seznam fyzických čaker 1 – 6 a zároveň základních témat lidské psychiky.
- Nadledvinky – 1. čakra – sebeprosazení a seberealizace, strach a odvaha, hormon adrenalin a non adrenalin.
- Varlata a vaječníky – 2. čakra – sexualita, nefiltrované emoce – určují jak se cítíme jako muž, anebo jako žena a ovlivňují naše jednání především v oblasti partnerství a vztahů obecně.
- Slinivka – 3. čakra – určuje naši schopnost cenit cokoliv v našem životě, zde tvoříme svůj život, vyrábí inzulin a non inzulin. Inzulin umožní buňkám našeho těla použít cukry, které jsme získali z jídla, jako palivo pro svoji činnost. Schopnost cenit je motorem pro naši jakoukoli aktivitu.
- Brzlík – 4. čakra – schopnost milovat sebe a odvozená schopnost milovat druhé – schopnost si s láskou držet hranice, vyvíjí se a má mnoho funkcí v dětství. V dospělosti se jeho aktivita velmi sníží, ale nikdy nevymizí. Hlavní funkcí brzlíku je nastavení imunity. Učí bílé krvinky rozpoznávat, co je a co není nebezpečné. Co ničit a co ne.
- Štítná žláza – 5. čakra – sebevyjádření, ne jen ve smyslu komunikace, ale v mnohem širším smyslu vyjádření se celé osobnosti, malá žláza okolo hlasivek, produkuje hormony, které ovlivňují veškeré procesy v celém těle, kromě kromě mozku, sleziny a varlat.
- Hypofýza – 6. čakra – intuice, schopnost vnímat a jednat na základě vnitřních impulzů stojících mimo rozumové vnímání, na základě zkušeností našich konkrétních předků, řídí všechny ostatní žlázy s vnitřní sekrecí a sama je jimi ovlivňována. Řídí tak čakry 1 až 5.
- 7. čakra – je umístěna mimo naše tělo, v prostoru nad temenem hlavy, naše fyzické vědomí je dál napojeno na vědomí nefyzické. V této rovině můžeme vnímat přímo, bez omezení fyzického těla kohokoli a cokoli, v jakémkoli myslitelném čase v minulosti, či budoucnosti. Je to další rozměr, který v sobě všichni neseme, kterým jsme všichni propojeni se všemi a vším okolo nás. V rovině vnímání 7. čakry umíme vnímat propojenost všech se všemi a to v nás vytváří pocit lásky. Nefyzické vědomí v sobě také nese všechny zkušenosti, které se nám podařilo získat.
Závěr
Když použijeme teorii čaker, můžeme si vědomí a tělo rozdělit na určitá témata, emoční a postojové oblasti. To je velmi výhodné při léčení problémů životních i fyzických.
Všichni se narodíme s čakrami nějak nastavenými, některé čakry máme spíše uzavřené, jiné zase velmi otevřené a další můžeme mít zablokované, nebo se můžeme narodit s nejrůzněji zraněnými čakrami. Realita, kterou pak díky konkrétnímu nastavení čaker tvoříme čakry dále ovlivňuje a formuje.
Například, jestliže máte uzavřenou, nebo nějak blokovanou 4 čakru, bude pro vás obtížné mít se rád jako člověk. Pak, jako důsledek nebudete schopni mít se rád v některých oblastech svého života, v některých jeho konkrétních situacích. Rozumově si stokrát můžete říkat, mám se rád, ráda, ale svůj pocit nijak neovlivníte, nezměníte. Tam rozum nesahá a tento pocit se musí uzdravovat jinak a jiným způsobem.
Jestliže máte zranění ve 4. čakře, můžete v oblasti lásky jednat velmi zraněně a zraňovat tak sebe i své okolí. Na základě přitažlivosti vás vždy osloví partneři podobně emočně nastavení, tedy zranění a zraňující. Vše se odehrává v oblasti emocí pocitů a představ, které ale rozum neumí ani ovlivnit a ani prohlédnout. A tak vše považuje za neměnnou realitu, která vychází z našeho okolí. Ale jak vidíte, příčina, zdroj této reality je v nás samých, v rovinách vědomí, kam rozum nedohlédne a které neumí přímo ovlivnit.
Nemusíme být obětí sebe sama.
Nicméně pomocí teorie čaker si můžeme poměrně snadno definovat svůj problém, rozpoznat jej, vidět jej a rozumově jej chápat. Pak už nemusíme být obětí sebe sama, a pak už je celkem snadné dělat změny sebe sama, svého života a svého světa. Dělat je vevnitř v sobě. Realita pak našim vnitřním změnám vždy bude odpovídat, bude je vyjadřovat. Bude se sama měnit. Kdo toto zakusil, ví, jak fascinující zážitek to je, když se sami bez léků uzdravíte z těžké nemoci. Když se váš partner najednou chová sám od sebe úplně jinak. Když se samy od sebe začnou ve vašem životě objevovat noví lidé, nové příležitosti a možnosti.