Zde se můžete ptát na způsob léčení konkrétních nemocí, na to jaké jsou jejich příčiny a na způsob léčby vašich konkrétních životních problémů. Pokud uvedete data narození a křestní jména, budeme vám moci říct více informací.
Naše rady nenahrazují odborné lékařské vyšetření, odbornou lékařskou péči a především odborný lékařský dohled. Naše rady vycházejí z našich praktických zkušeností, z alternativních představ o těle a zdraví a z alternativních filozofických představ, nemohou být proto vědecky podloženy a doloženy. Vedeme vás k mnohem větší zodpovědnosti za své zdraví a svůj život, která spolupráci s lékaři zahrnuje.
Cílem našich rad je, umožnit vám pochopit, že konkrétní nemoci mají své konkrétní emoční pozadí. Pochopit, že prací se svými pocity a svým vlastním způsobem vnímání běžných životních situací můžete své zdravotní problémy výrazně ovlivnit. Pak se vám může stát, že lékař indikuje samovolné uzdravení, nebo výrazné zlepšení zdravotního stavu.
Rady na této stránce vychází z našich zkušeností získaných za mnoho let aktivní práce s klienty.
Než se rozhodnete napsat sem svůj dotaz, prosíme vás, abyste se podívali do dotazů předcházejících, zda jsme zde již váš problém neřešili.
Dobrý večer pane Poloku. Píšu ohledně svého otce, jmenuje se František narozen 24.11.1941. Bydlí v rodinném domku s manželkou. Asi před 15 lety se do sousedních domů přistěhovali noví sousedé (každý z jedné strany) Náhodně povahově uplně stejné rodiny. Se sousedy zleva měl spor ohledně psů kteří , neustále štěkali, ale bohužel nebyla s nima žádná domluva. A v roce 2017 v létě, měl spor se sousedy zprava.kteří mělii také psa, který neustále třeba 3hod. v kuse štěkal, sousedi byli hluční nejen přes den,ale i večer (bydlí v těsné blízkosti ložnice mých rodičů) na jeho upozornění nereagovali, vím , že taťka se tím hodně trápil, měl ně hrozný vztek, protože tu situaci s nimi nešlo vyřešit. V r. 2017, začal mít potíže se zdravím, v listopadu 2017 dostal zápal plic, v lednu pak zánět kloubů v celém těle a když se z toho asi za 3 roky jakžtakž dostal, tak mu minulý rok v listopadu 2022 diagnostikovali kožní nádor (melanom) s metastázami do uzlin. Popisuji toto všechno proto, jestli tato nemoc nemá nějakou spojitost s touto situací, která tomu všemu předcházela. Anebo to má ze sluníčka, protože se v minulosti hodně opaloval. Dříve to byl člověk, který měl v sobě vždy hodně energie, chuť do života, společenský typ, měl rád svojí práci, rád pracoval na zahradě. Už před onkologickým onemocněním ale byl spíše unavený, přestal ho těšit život, nic ho nebavilo a teď je apatický, pořád sedí a přemýšlí, nechutná mu jíst, a myslím,že má strach. Je to materialista, chtěla bych mu pomoci, ale nevím jak. Děkuji vám za vaši odpověď. Irena naroz. 29.7.1964
Dobrý den Ireno
Vždy, když odpovídám na takový dotaz, říkám si, jak odpovědět tak, aby mi lidé rozuměli a nenapsat román. No, zjevně to ještě neumím…
Abyste tátovi mohla pomocí, musíte jej nejprve lépe chápat, lépe poznat.
Každý člověk v sobě nese neuvěřitelně rozsáhlý soubor vlastností, dovedností, představ a pocitů. A překvapivě v sobě vedle sebe mohou být v jednom člověku, dovednosti naprosto rozdílné, jako třeba strach a odvaha, kritičnost a láska, porozumění a vztek. A ty naprosto rozdílné charakterové rysy a pak projevujeme dle okolností jednotlivých situací, někdy třeba lásku, jindy nenávist. Může pro nás být velmi obtížné pak vlastně říct, jaký ten konkrétní člověk vlastně je.
Takže se budu nyní věnovat jen vlastnostem vašeho tatínka, které se týkají jeho sporů a nemocí.
Proto, abych lépe chápal, jací jednotliví lidé vlastně jsou používám numerologii. Nechápu, proč a jak může fungovat, ale mám zkušenost, funguje dokonale, tak ji používám…
A co mi o vašem tátovi numerologie říká? Je to jen ten výřez týkající se problému, na který se ptáte.
––––––––––––––––––––––
Tito lidé jsou tady, aby vyřešili obtíže související s nezávislostí, emocionální poctivostí a spoluprací a aby nakonec prostřednictvím kázně a hloubky zkušenosti zakusili svobodu.
Mají sklony vytvářet konflikty v oblasti závislosti a nezávislosti, zodpovědnosti a poctivého vyjádření citů.
Trvá jim déle, než dospějí k pocitu sebevědomí, díky tomu, že mají obtíže se svou citlivostí a pochybami o vlastní osobě.
Když se ostatní nechovají, tak jak by si oni představovali, nebo se situace nevyvíjí, tak jak by oni chtěli, mohou vnitřně reagovat velmi kriticky a následně velmi náladově, nebo hněvivě. Ale díky vnitřní nejistotě a strachu, že by náladoví, nebo hněviví nebyli přijati, mohou svoji značnou náladovost, nebo hněvivost potlačovat až tak, že o ní jejich okolí nic neví. Potlačený a nahromaděný vnitřní diskomfort, nebo hněv pak obvykle po čase začnou vyvolávat zdravotní problémy.
Nebo jinak uchopeno – tito lidé mívají často hlubší problémy se spoluprací s ostatními lidmi. Na jedné straně mohou být nesmyslně vstřícní a na straně druhé, když jim jejich vstřícnost není oplácena z druhé strany tak, jak oni by si představovali, mohou se stát velmi vzdorovití, obviňující, hněviví.
Nicméně, tito lidé jsou tady, aby opravdovou svobodu objevili a radovali se z ní.
Obvykle začínají falešnou svobodou – kdy jen jejich názory a představy jsou ty správné a jakékoli jiné názory a představy, než ty jejich jsou souzení hodné. Falešná svoboda, kdy dotyčný nedá druhým stejná práva, na názor a představu, jako dal sobě, ale pocit svobody a svobodu dotyčnému nikdy nedá.
Finální svoboda, kterou tito lidé hledají, je vnitřní svoboda být sama sebou. To nám ale umožní až osvobození se od pochyb o vlastní osobě, osvobození se od strachu z toho že budu souzen, odmítnut. Až tito jedinci dají vnitřně sama sobě svobodu být sama sebou, ((třeba i kritický a vzteklý)). Teprve pak jsou schopni tuto svobodu dát i druhým, ((být jakkoli jinak negativní)). Teprve pak mohou začít vytvářet vztahy postavené na úctě a rovnocennosti.
Pokud se dotyčným v nějaké oblasti života dlouhodobě tuto vnitřní a následně vnější svobodu nedaří objevit, může to u nich mít za následek vznik mučednického komplexu, který může být zdrojem nejrůznějších zdravotních problémů, nebo úrazů.
Občas se tito lidé mohou posedle soustředit na něco, co dělají až tak, že ztratí přehled o širším kontextu problému nebo situace a jejích velké úsilí přijde vniveč a ztroskotá.
Nicméně, tito lidé se umí rychle učit, díky důvtipu a schopnosti se učit z vlastních zkušeností. A Váš táta může být současně velmi dobrým psychologem, až odloží souzení.
Pak, když objeví svou vnitřní svobodu a s ní svobodu skutečnou, stane se z něj nadšenec života, který si svobodu a život opravdu umí užít a umí k tomu strhnout a vést i ostatní.
Je toho mnohonásobně víc, co mi o každém člověku numerologie říká, ale vybral jsem jen to, co se týká problémů, o kterých píšete… Táta má samozřejmě i velmi zajímavé velmi pozitivní vlastnosti. Mimo jiné je skutečně rozený psycholog a jeho schopnost rozumět sobě a životu, BEZ JAKÉHOKOLI SOUZENÍ A POSUZOVÁNÍ JE OBROVSKÁ. Ale bude jen jeho potenciálem, který bude čekat na to, aby se z něj táta mohl radovat, do doby, než si vyřeší problematické stránky své osobnosti dané souzením, které v jeho případě může být značné.
––––––––––––––––––––––
A nyní je potřeba to, co mi numerologie říká vysvětlit a zasadit do nějakého kontextu. Všichni jsme tu, abychom byli šťastní, abychom si život užili. Ale, jak vidíte, všichni se narodíme s nějakým dovednostmi, které nemusí být optimální a my si pak život neužíváme, strádáme, trpíme a důsledkem toho pak mohou být i zmíněné nemoci. Přitom máme pocit, že ne my, ale druzí anebo okolnosti jsou příčinou našeho utrpení. A pak hledáme řešení tam, kde jej nemůžeme najít a ztroskotáme.
PROBLÉM VAŠEHO TÁTY JE POSTAVEN ÚPLNĚ JINAK, NEŽ SI TÁTA MYSLÍ. PROBLÉM NENÍ V SOUSEDECH. PROBLÉM JE V TOM, ŽE SE TÁTA S NIMI NEUMÍ DOMLUVIT DÍKY TOMU, S JAKÝMI CHARAKTEROVÝMI VLASTNOSTMI PŘIŠEL NA TENTO SVĚT A DÍKY TOMU, JAK TYTO VLASTNOSTI UCHOPIL A ROZVINUL.
A nyní, aby to bylo dobře pochopeno. Často svým klientům, kteří jsou nešťastní z lidí ve svém okolí, protože se před nimi neumí obhájit, říkám takový příklad z přírody.
Vědci zjistili, že je určité procento delfíních samic, které si neumí ochránit svá mláďata před žraloky.
Svět je prostě REÁLNÝ, NE IDEÁLNÍ. A tak delfíni mají ve svém světě žraloky, což jim rozhodně radost nedělá. Soudit žraloky nemá logiku, protože delfíni taky žerou mláďata zase jiných ryb. A tak, chtějí li být delfíni samice šťastné, potřebují přijít na to, jak žraloky zastavit.
Táta nepřišel na to, jak sousedy zastavit, začal je soudit, tak jako někde hluboko ve uvnitř soudí sebe a začal být nešťastný – to může způsobovat postupně horší a horší nemoci, když je jeho nešťastnost v čase stále větší a větší. To vidíte sama velmi dobře.
Táta si myslí, že problém je v sousedech. Není, to je jako by si delfíni mysleli, že problém je v tom, že tu jsou ti hrozní žraloci a že dělají tu hroznou věc, kterou by rozhodně dělat neměli, žerou jim mláďata…
V přírodě se UKŘIVDĚNOSTI zvířata nevěnují, chtějí uspět, realizovat svůj sen o hojnosti a množení se a tak neustále hledají jak být lepší a lepší, aby ve svých životech zažili co nejvíce radosti. A stejně to řeší k překvapení vědců i delfíní samice. PŘIZNAJÍ SI, NEUMÍM A UČÍ SE!!! Ukřivděností by žraloky rozhodně nezastavili, tak pro ně ukřivděnost nemá žádnou cenu. Nevede k výsledku.
A vědci objevili hned dvě taktiky, jak se delfíní samice učí. Některé samice, které svá mláďata neumí chránit se dívají na ty úspěšnější samice, jak to dělají. A jsou schopny jejich taktiku odkoukat. A pak jsou tu jiné samice, které řekněme mají ze žraloků takový strach, že si svá mláďata nebrání z tohoto důvodu a nemohou díky tomu kopírovat jednání jiných samic, které takový strach nemají.
Ty se překvapivě snaží lépe pochopit žraloky samotné, jak fungují, jak loví. A jsou schopny vymyslet taktiky, které jim umožní V OBRANĚ JEJICH MLÁĎAT uspět. U toho možná s překvapením zjistí, že i žraloci a jejich mláďata jsou loveni jinými predátory, že i oni se bojí… Objeví rovnocennost…
Takže, táta nakonec zřejmě postavil problém tak, sousedi jsou HROZNÍ A TAK HROZNÍ, ŽE SE S NIMI NEDÁ DOMLUVIT. A od obvinění, vnitřní nešťastnosti a vzteku bývá k nemoci celkem blízko, když jimi nedosáhneme svého.
Táta zůstal ve světě falešné svobody. Jste hrozní, když psi štěkají a vy s tím nic neuděláte. Nedal sousedům právo na představu, kde štěkání psů celou noc je OK. Jen to by dalo tátovi skutečnou svobodu, kdy se se sousedy může domluvit a říkat, „tak to máte vy, ale já to mám jinak, já v noci potřebuji ticho“.
Vy jste dcera svého táty a své mámy. Charakterové vlastnosti dědíme a podle Mendelových zákonů dědičnosti kombinujeme. Každé dítě rodičů přitom může být jiné, protože jinak kombinovalo, ale všechny mají k dispozici jen vlastnosti svých rodičů, jejichž kombinací pak mohou vznikat vlastnosti nové.
––––––––––––––––––––––
Napsala jste zde své datum narození a v něm vidím, že i vy jste dědila problém s vnitřní svobodou a že pokud se někdo chová jinak, než odpovídá vašim představám, jste schopna jej vnitřně velmi tvrdě odmítat a soudit, možná i ty sousedy. Ale to samé právo na to, aby vás velmi tvrdě odmítali druzí, druhým dát možná neumíte. A tak vás odmítání druhých umí možná velmi roztrpčit a rozzlobit.
––––––––––––––––––––––
Takový svět ale nikdy nemůže být funkční, vy máte právo na názor a odmítání a druzí ne. Vy máte právo projevovat své „správné“ názory a druzí na projev těch svých „správných názorů“ právo nemají.
Možná také, jako váš táta, neumíte dát druhým stejná práva, jako sobě – neumíte rovnocennost. Pokud jej máte, můžete jej mít postavený na jiných představách a východiscích, než táta. Nicméně časem může vytvářet ve svém životě podobná omezení a konfliktní situace, jako jsou ty tátovy. Pak tátovi nepomůžete, dokud si tento svůj problém nevyřešíte.
Inu, všichni, včetně mně, máme svůj kříž. Své neumím, nechápu. A je na nás se s ním buďto vláčet životem a tím trpět, anebo se snažit jej pochopit a odložit jej a život si nakonec užít.
Jak tedy pomoci tátovi? Aby vaše pomoc tátovi byla účinná, musíte mluvit o nějaké své úspěšné zkušenosti, kdy jste druhým dala svobodu a díky tomu svobodu získala. Díky tomu pak oni mohli realizovat své sny a vy zase ty své. KDY JSTE SE TÍMTO ZPŮSOBEM OBHÁJILA A TO SAMÉ JSTE UMOŽNILA DRUHÉ STRANĚ.
Možná s manželem, možná s dětmi. Často řeším problémy partnerů, kteří se rozvádí, protože každý chce něco jiného a vzájemně se soudí, za to, co jeden, druhý chtějí. Ona chce jít do divadla, do kina, do restaurace a on se chce dívat na fotbal. Partneři se umí velmi ukřivdit, „já pro tebe dělám to a ono a to mám za to…“. „Nic pro mne neuděláš.“ Nedají si vzájemně svobodu, tak o ni přijdou. Jejich potřeby v jejich představách jsou cenné a potřeby partnerů jsou nesmyslné… Jejich kino, divadlo, restaurace rozhodně mají jinou cenu, než ten přízemní fotbal a obráceně…
Ale když si takoví partneři pod mým vedením svobodu dají, když ona má svobodu na to chtít po něm bez obviňování a shazování kino, restauraci, divadlo, tak teprve potom má on svobod chtít po ni bez obviňování a shazování fotbal.
Když se jim konečně u mne v kanceláři podaří svobodu si dát, pak často POPRVÉ V ŽIVOTĚ SPOLU A BEZ POCITŮ KŘIVDY A OBVIŇOVÁNÍ ZAČNOU PŘEMÝŠLET, JAK TO UDĚLAT, ABY OBA MĚLI TO SVOJE, ONA KINO, DIVADLO RESTAURACI A ON FOTBAL.
Ty aktivity v představách dotyčných musí mít stejnou cenu. Ona nemusí chápat, co on má ve fotbale. A on nemusí chápat, co ona proboha má v tom divadle, které jej zoufale nebaví, protože mu nic neříká.
Nakonec tito partneři dojdou do bodu, kdy ona mu fotbal přeje a nemá jej za přízemní mužskou zábavu a on ji zase přeje kino, restauraci, divadlo a nemá to za ženské pitomosti. A tak se nakonec začnou respektovat a domlouvat a přestanou myslet na rozvod, milence a milenky… Ještě docela dlouho sem umí vzájemně obvinit, ale protože vidí, že je to oboustranné, umí se tomu obviňování smát a říkají, „víte, no, to jsme mi dva, abychom se nekritizovali a nebojovali“. Ví, že s obviňováním není jednoduché přestat, je to reflex, je to návyk, ale neukřivdí se, protože tento problém vidí na obou stranách…
OBJEVILI ROVNOCENNOST A SVOBODU, KTEROU ROVNOCENNOST PŘINÁŠÍ.
Tam někde je řešení tátova konfliktu, v umění mít pocit; „máte právo mít psy a rozhodně je v pořádku, že celou noc štěkají. A já mám právo v noci na klid a i to je naprosto v pořádku. Hmm, jak bychom se domluvili.“
A sousedi mohou být i velmi konfliktní lidé, pokud táta tuto linku bez jakéhokoli vnitřního souzení udrží, budou jej nakonec respektovat a domluví se.
TAKTO TO TÁTOVI ALE ŘÍCT NEPOMŮŽE !!!
Táta nejdříve musí zahlédnou svou vnitřní nejistotu, která vždy, úplně vždy pramení z postoje, který vychází z pocitu strachu; „nebudou mne mít rádi takového, nebudou si mne vážit, když“. Je to projev kritičnosti k sobě, který ale naprosto spravedlivě okamžitě projektujeme do druhých ve formě pocitu; „nemohu si tě vážit, když se tak chováš, to děláš“. Táta potřebuje zahlédnout, jak je díky této své kritičnosti k sobě kritický i k druhým, potřebuje se s touto vlastnosti přijmout, mít rád.
Táta potřebuje vidět, jak TI HROZNÍ SOUSEDI VZNIKAJÍ V JEHO HLAVĚ JEHO SOUZENÍM.
A POTŘEBUJE VIDĚT, ŽE PAK I SOUSEDI MAJÍ PRÁVO TÁTU SOUDIT A VNÍMAT JEJ JEN JAKO KONFLIKTNÍHO ČLOVĚKA A JEHO POŽADAVKY ODMÍTAT. V JEJICH PŘEDSTAVÁCH JIM VÁŠ TÁTA SVOU KONFLIKTNOSTÍ ZNEPŘÍJEMŇUJE ZASE TEN JEJICH ŽIVOT. A ZASE ONI JSOU ZASE Z NĚJ ZOUFALÍ A NEŠŤASTNÍ.
SEŠLI SE TŘI KRITIČTÍ LIDÉ, TÁTA A DVA SOUSEDI. A NEDĚLEJTE SI ILUZE, ŽE BY JEDEN Z TĚCH TŘÍ BYL V TAKTO POSTAVENÉ SITUACI SPOKOJENÝ. VŽDY, KDYŽ SOUSEDI VIDÍ VAŠEHO TÁTU VIDÍ I NEVYŘEŠENÉ SPORY…
Vy jste rozená pečovatelka, učitelka, která si možná potřebuje vytvořit úspěšnou zkušenost se změnami sama sebe, aby touto zkušeností mohla provádět druhé, včetně vašeho táty.
Jednou se možná se svým zdravým tátou budete kritičnosti smát, ((VAŠÍ A TÁTOVĚ A VŠECH OSTATNÍCH)), budete se s ní mít rádi a přijímat se s ní A BUDETE S NÍ MÍT RÁDI I TY OSTATNÍ, protože vám kritičnost nebude vadit, protože nebude ve vašich životech zdrojem obviňování, protože jí budete velmi rozumět.
Budete současně vidět, že kritičnost nikdy není oprávněná a že vždy má jediný důvod, neschopnost přijetí a lásky. Budete vidět, že kritičnost vždy způsobí utrpení tomu, co kritizuje a těm, co kritizují s ním, nebo proti němu.
Ale to už bude úplně jiná kapitola vašich životů, řešení jste hledali a našli v sobě a s ním i radost a štěstí pro své životy, stejně, jako ty delfíní samice. A možná budete umět oba být inspirací ostatním. Moc vám držím pěsti.
No, není snadné pochopit, co zde píši, proto se k nám lidé objednávají. Budete li mít ten pocit, zavolejte mně, nebo Elišce.
Dobrý den, máme v rodině osobu Lenku (11.2.69), která již 3roky trpí autoimunitním onemocněním. začalo to běláním konečků prstů, pak celkovým chladem a únavou až to skončilo v nemocnici. 3 roky se ji lékaři snaží léčit a nevědí co sní. takže se to průběžně řešilo vším možným, jednu dobu byla únava tak velká, že jen dojít si na záchod byl problém. teď funguje na kortikoidech a dostala biologickou léčbu. Diskutoval jsem s ní o tom, když už lékaři vyzkoušeli všechny možnosti, tak jestli nechce vyzkoušet nějakou alternativní konzultaci či jiný přístup. Prý hledají nějakého alternativního odborníka, který si s touto komplikovanou a složitou nemocí poradí a bude ochotný to s nimi konzultovat. na tuto odpověď už jsem jim nějak nereagoval a jen jsem řekl, že každý máme svojí cestu. Tak pokud bych mohl poprosit o nějaký Váš názor. Děkuji a přeji klidné dny.
Ahoj Pájo, dcera Barbora (15.10.92) má v druhém těhotenství časté a silné migrény, které nikdy nemívala. Nemáme pro to žádné vysvětlení. Je v polovině těhotenství, jiné problémy nemá. Poradíš? Moc děkuji předem a zdravím. Bára
Ahoj Báro
Migrény vždy ukazují na problém s pocity. Na jedné straně potřebujeme mít věci podle svého, potřebujeme si jít za svými sny, potřebujeme, aby se k nám druzí nějak chovali, ABY NÁS NĚJAK VNÍMALI A ABY NÁS RESPEKTOVALI, a na straně druhé na to, co chceme nemáme dostatek sebevědomí. Toto celé se odehrává v pocitové rovině a my se snažíme rozumově tento vnitřní konflikt vyřešit. Ale pokud chceme měnit druhé, POKUD MÁME POCIT, že problém je v druhých a že by se měli změnit, pak se obvykle zasekneme v nějaké myšlenkové smyčce a vznikne migréna.
Dcera je Bára jako ty. Báry jsou velmi citlivá děvčata a ve vztazích umí být velmi nejistá sama sebou, nejistá tím, jak budou druhými přijímána, jak budou přijímány jejich potřeby a projevy.
Datum narození Báry ale říká, že se současně narodila jako velmi silná osobnost, která si chce plnit své vlastní sny a má se to i naučit. Současně ale i říká, že se v tomto životě má učit chápat, kde jsou její hranice, kde mají hranice druzí. Má se naučit, jak si jít za svými sny a hranice druhých nepřekračovat. A současně má přijít na to, jak druhým nedovolit bez souzení překračování jejích hranic. Dokud toto téma lépe nepochopí, může se ve svých vztazích cítit hluboko vevnitř sama, pouštěná, nemilovaná, odmítaná a zraněná.
V těhotenství se stáváte vy děvčata mnohem citlivější a citovější. A tak vnitřní konflikty, které jste v sobě ve svém životě nesly bez zdravotních problémů najednou v těhotenství zdravotní problémy mohou vyvolat.
A jak z toho celého ven?
Báru je možné představit si, jako trochu bázlivé lvíče. Přišlo na svět s dalšími dvěma, nebo třemi sourozenci, ale matka má jen dva struky. Lvíčata si musí umět místo u struku vybojovat. Ale nejisté a díky tomu tak trochu bázlivé lvíče je zde v nevýhodě. V přírodě tato lvíčata velmi často umírají. Ale jsou taková, která i se svojí vnitřní nejistotou najdou způsob, jak se prosadit. To je současná pozice tvé dcery v nějaké oblasti jejího života.
Všechny Báry, protože jsou citlivé, mají ve svém životě lidi, kterých se nějak bojí. Bojí se jejich projevu, jejich zloby a odmítnutí. BOJÍ SE JEJICH POCITŮ a toho, jak jsou projeveny. Pro Báry je důležité uvědomit si, že tak jak ony chtějí mít právo na svoje pocity, a jejich projevy, tak stejně tak musí dát právo na pocity druhým a i na to, aby je projevili. Tvoje Bára si potřebuje všimnout, jaké pocity ona sama prezentuje, často to může být nějak tvrdé hodnocení a souzení druhých, toho jak se chovají, toho, jaké názory mají, jaké mají potřeby.
Ale protože je Bára, může ji tvrdost a odmítání od druhých vadit. Sama ale chce mít právo být tvrdá a odmítat druhé.
A řešení? Potřebuje vidět a dát vedle sebe tvrdost a souzení svoje a těch druhých obecně, ne v dané situaci, prostě ve svém a jejich životě obecně.
Potřebuje v sobě najít odvahu o svých pocitech mluvit, i když ví, že vyvolají nevoli. A potřebuje se naučit dát druhým stejné právo a nekvitovat jejich pocity zase tou svojí nevolí, ((jak může být takový blbec, jak to tak může mít, jak to po mně může chtít, jak to tak může dělat?)).
Potřebuje se naučit, že diskuze o pocitech jejich a pocitech druhých neslouží k tomu, abychom v nich našli řešení, ((nebo viníka)) problému!!! Tyto diskuse slouží k tomu, abychom se lépe chápali.
Když sebe, své pocity, potřeby otevřeně prezentujeme, můžeme překvapivě díky tomu lépe chápat sami sebe. A když na to samé dáme prostor druhému, můžeme lépe chápat jeho.
Pokud budeme umět nesoudit názory a potřeby druhého, nepůjde soudit naše názory a potřeby a obráceně. To je velmi důležité, aby to tak v těch rozhovorech bylo.
JEN TAK VYTVOŘÍME BEZPEČNÝ PROSTOR PRO TO, ABYCHOM O SVÝCH POCITECH, PŘESVĚDČENÍCH A POTŘEBÁCH MOHLI MLUVIT OTEVŘENĚ.
V těch diskuzích, díky tomu že hledáme pochopení pro sebe i druhého se nakonec řešení PROBLÉMU, KTERÝ ZPŮSOBOVAL MIGRÉNU objeví samo. On jej rozum objevit neumí, proto migréna. Ono jej objeví porozumění, které v rozhovorech vytvoříme díky tomu, že lépe chápeme sebe i druhého.
Migrény tak vlastně způsobuje zablokovaná komunikace. Zablokovaná souzením a sebe souzením. Někdy se díky tomu dotyčnému zablokují krční obratle. Nebolí, ale jsou fyzickou příčinou migrény, nebo intenzivních bolestí hlavy migrénu připomínajících. A tak se dá někdy migréna uvolněním obratlů u fyzioterapeuta na nějakou dobu uzdravit.
Pro Báru jsou její migrény příležitost něčeho si ve svém životě všimnout. Všimnout si kde slepě dělá stále dokola stejnou chybu a nevidí ji. Jsou současně příležitost naučit se žít svoji citlivost tak, aby jí v jejím životě byla radostí, která ji umožní jít si za svými sny, na místo, co by ji blokovala a zraňovala v jejích vztazích.
Dobrý večer, dostala jsem na Vás doporučení, ale raději bych se dříve zeptala, zda i pro mého manžela dokážete něco udělat. Trpí ALS a to vzácnou formou, kdy je postižen i mozek, Tzn., jsou u něho poruchy chování, zapomínání a zejména částečná ztráta ognitivních funkcí. Obávám se, že by těžko pochopil, co a jak může změnit sám na sobě, navíc je velmi apatický. Děkuji předem za odpověď.
Dobrý den, u ALS až 45% pacientů trpí nějakou formou postižení intelektu. Asi bych s vámi o míře postižení vašeho manžela potřeboval mluvit. Běžně pomáháme lidem s roztroušenou sklerózou, i tam, kde medikace dlouhodobě nepomáhá. Při léčbě nemoci pracujeme přímo s vnitřními pocitovými představami dotyčného. Pokud byste mi chtěla zavolat, moje telefonní číslo je 739 374 481. Když se nedovoláte, pošlete mi prosím sms a já se sám ozvu.
Dobrý den,
Sestra Zuzka, která k vám chodila do kurzu, mi doporučila se na vás obrátit. Před několika dny jsem si přetrhla meniskus na levém koleně, příští týden mě čeká operace (artroskopie). Jsem máma 3 malých dětí (5,3,1 rok), poslední dobou jsem bývala dost nervózní a unavená, nic jsem nestíhala, děti pořád křičely a něco vyžadovaly nebo se jen mezi sebou neustále hašteřily. Měla jsem nervy na vlásku a stačilo málo aby mě něco vytočilo. Manžel, ačkoliv je v mnoha směrech velice šikovný,tak když potřebuji oporu, tak často působí spíše obráceně a sráží mě, tak jsem dopadla,dopadla na kolena, teď potřebuji najít cestu jak se znova postavit na nohy, fyzicky mi pomůžou doktoři, ale nechci se vrátit zpět, do bodu, kdy jsem byla jednou nohou v blázinci. Učím se teď dávat důvěru životu,už se mi to několikrát potvrdilo, že když něco vypadá špatně, ukáže se , že je to nakonec pro mě to nejlepší. Děkuji za odpověď Petra (nar. 24.10.1982)
Moc hezky napsaný dotaz. A co je na něm tak hezkého? To odhodlání se nedat a svůj život změnit. A myslím, že nějak vnitřně chápete, že vše, co v životě žijeme lze chápat, jako příležitosti. Pojďme tedy vaše zranění kolene takto využít.
Jste Petra, význam toho jména je něco ve smyslu ‘pevná, jako skála’. To jsou všechny Petry, velmi silné a odhodlané. Ale síla je jen síla a lze ji použít ve svůj prospěch, ale lze ji obrátit naprosto nevědomky i proti sobě. A to vám vaše koleno říká, že děláte.
Téma kolen je pokora, kdy „klečet – pokorně ustoupit a třeba se i omluvit“ a kdy se za sebe „nekompromisně, ale BEZ SOUZENÍ postavit“? Přetržený meniskus říká, že v této oblasti reagujete nepřiměřeně silově. Ale proč?
Petry často svoji sílu neumí použít. Problém mají ve vnímání sebe sama. Ten problém je prostý. Všichni máme nějakou schopnost se cenit, nějak sama sebe vnímat. Já jsem Pavel
a Pavlové se docela často vnitřně cítí nějak horší, než druzí. Neumí se cítit, cenit rovnocenně s druhými. A tak se snaží být vstřícní, plnit druhým jejich přání a myslí si, že pak si jich budou druzí vážit a jejich vstřícnost se jim pak vrátí. Myslí si, že druzí pak budou stejně vstřícní k nim.
ALE TAK TO NENÍ NIKDY.
A proč? Podívejte se na tu logiku věci. Pavlové se neumí vidět cenní, a tak tento pocit kompenzují často vstřícností, aby je druzí cenili. Ale to nejde. Je to jako by Pavlové chtěli, aby je druzí viděli třeba jako červené, ale červení neumí být. A protože to neumí, druzí je jako červené prostě nikdy neuvidí a Pavlové se mohou uvstřícnit k smrti. To ale Pavlové nechápou, začnou být rozladění z té nespravedlnosti, že oni dávají a druzí ne, a začnou druhé obviňovat a tím svoji zkázu dovrší. Cítí se frustrovaní, nepochopení, často ponížení, vidí, jak jsou k nim druzí „nespravedliví“ a oni skutečně jsou, a přesto v životech Pavlů není problém v druhých, ale v Pavlech samotných a vyřešit si jej musí oni sami. Neumí se vidět, jako červení, ale neustále bojují, aby je tak druzí viděli.
A stejnou chybu často dělají i Petry, máte jej ještě jednou i v datu narození a i vaše datum narození o vás říká, že tento problém jednou v životě budete muset vyřešit.
Budete se muset podívat na svoje sebevědomí, na svůj vnitřní pocit ceny sama před sebou, prozkoumat jej a opravit. Vaši velmi destruktivním pocitem je, JSEM ZKLAMANÁ, ZE SEBE, Z DRUHÝCH, Z JEJICH JEDNÁNÍ, Z TOHO, JAKÁ JSEM, Z TOHO, JACÍ JSOU. Následně padáte do pasivity a nešťastnosti, do vzteku, nebo do bojovnosti.
Disponujete velkou silou, jste velmi silná osobnost jménem i datem narození. Ale svoji sílu používáte ve velké míře na pocit zklamání a pak boj vztek a obvinění, vám říká vaše koleno.
A|e zase se podívejte na logiku věci. Vy chcete mít právo být rozhořčená, kritická soudící a obviňující. Rozhodně máte právo takto používat svoji velkou sílu. Ale logika říká, pokud toto právo chcete mít vy, pak jej musíte dát všem. To je spravedlnost. Ale dáváte toto právo svému partnerovi? Neříkáte náhodou, „já jsem v právu, ty ne“? „Já to vidím správně a ty ne?“ Spravedlnost je, že pokud chcete mít právo používat tento úhel pohledu, pak jej také musíte dát i druhým. A tady se váš život vždy zasekne a pak už je tu jen hořkost a zklamání.
Možná si myslíte, co je to za nesmysly, všichni musí vidět, že mám důvod pro vztek a zlobu. Ano, máte jej, ale je jiný, než si myslíte. Reagujeme-li vztekem a zlobou, je to zpráva, že v dané situaci NEUMÍME REAGOVAT JINAK, třeba porozuměním, či láskou. Ale pak na neschopnost reagovat láskou musíte dát prostor i svým protějškům, to jediné je spravedlivé.
A je to celé ještě komičtější, když si uvědomíte další logiku věci. Vy chcete, a váš partner identicky, obviněním = nevážením si dosáhnout toho, aby si vás druhý vážil. Oba chcete neuznáním toho druhého dosáhnout toho, aby vás ten druhý uznal. Komické a velmi časté.
Jste silná, velmi silná, a pokud svoji sílu používáte tímto způsobem, destrukce je pak také značná… A za vším je nyní jen velký pocit vnitřní nejistoty cenou sebe sama. Ale chcete, aby vás ostatní vnímali jako cennou a sebevědomou. Druhé nikdy nedonutíte a právě vy takto vytvoříte ve své budoucnosti jen silné pocity zklamání, osamělosti a izolace, třeba i v rámci vztahu.
Ale stačí, abyste vnitřní vnímání sebe změnila, abyste objevila, jak se cítit cennou, a aniž byste cokoli musela, druzí si vás budou cenit. Čím víc si budete cennější vnitřně, tím více vás budou druzí cenit a obdivovat. Tím víc budou chtít pro vás něco udělat. Už nebudete na veškerou dřinu okolo dětí sama.
Naše osobní realita, včetně jednání druhých k nám, vzniká v nás, jako důsledek našeho vnitřního pocitového nastavení. A tak boj s naší osobní realitou, kterou jsme sami vytvořili nás jen vyčerpá a ničí. Nejde vyhrát.
Pokud by mi dotaz napsal váš partner, s tím, že si jej nevážíte a srážíte jej, napsal bych mu to samé, co píši vám a měl bych pravdu. I on má nějaké sebevědomí a druzí si jej mohou vážit právě jen do míry jeho sebevědomí.
Proč to tak je? Musíme se zamilovat, abychom si našli partnera, zamilovat se znamená, musíme s partnerem vnitřně rezonovat. Ano, rezonovat můžete jen s nějak podobně sebevědomými muži, jako jste sebevědomá vy sama. Každý partner pak toto vaše sebevědomí bude vyjadřovat jinak, jiným chováním a projevem, ale to jeho sebevědomí bude vždy velmi podobné tomu vašemu.
Ale pokud změníte sebe, změní to i partnera, pokud s vámi zůstane. A můžete si pak užívat to, co jste v partnerství spolu dokázali. Partnerství je absolutně nejlepší prostor pro sebe léčení, protože v partnerovi můžeme vždy velmi dobře vidět sami sebe.
No dobře, už tu píšu dlouho, tak tedy pojďme k jádru problému.
Jak změnit sebehodnocení, neboli sebevědomí?
Jak změnit VĚDOMÍ CENY SEBE SAMA PŘED SEBOU A VĚDOMÍ CENY SEBE SAMA PŘED DRUHÝMI?
Především byste měla pochopit, že na sobě nesmíme páchat násilí a nesebevědomé části sebe sama potlačovat, chtít je nemít. To nejde!!! Je to jako kdyby se nám nelíbila vaše ruka a řekla byste – uříznout. To sice můžete, ale do konce života budete mrzák. Můžete se ale podívat, proč vám ta ruka vadí, co je na ni špatně a můžete se tu ruku naučit používat jinak. Tak přesně to je potřeba udělat s vaší vnitřní nejistotou a s vašim souzením sebe sama.
Naše pocity ze sebe sama dědíme po rodičích, jsme jejich jedinečnou a originální kombinací. To vědět je důležité. Můžete se dívat na frustraci a bojovnost svých rodičů, můžete se dívat na to, jak vypadala a vypadá z venku. Přesně tak vypadáte i vy. Možná i uvidíte, že vaši rodiče mají velmi podobný problém se sebevědomím a bojovností, jako vy.
Naučit se používat svoje nesebevědomí a souzení jinak, zní to nelogicky, ale logiku to má fantastickou. Doteď jste se snažila tyto aspekty své osobnosti sama před sebou skrývat, možná jste s nimi bojovala a snažila se je potlačit, protože vám byly nepříjemné.
Vaším úkolem je přijít na to, jak tyto aspekty vlastní osobnosti žít sebevědomě a s přijetím, tedy otevřeně.
Tak to mají velcí lidé, které obdivujeme, velké osobnosti. S velkým pochopením a přijetím mluví o svých nedostatcích a selháních. Tak funguje sebevědomý člověk, vidí svoji nedokonalost, ale cenu mu to neubírá. To je to, naučit se nově používat ruku, tak aby mi nevadila, ale byla prospěšná.
Proces je to celkem komplikovaný, takováto vnitřní sebe změna a tak většina z nás, včetně mně kdysi, potřebuje na nějakou dobu vedení.
Pokud se vám vnitřní změna podaří, změní se vše, úplně vše ve vaší osobní fyzické realitě. Změní se vnímání sebe, budete si umět vážit sebe se všemi svými vrtochy a nedostatky. Ale pak se budete dívat těmito očima i na druhé, a uvidíte jiné lidi, aniž by se oni sami změnili. Spontánně k těmto lidem budete chovat jinak, protože jinak se budete v té době chovat i k sobě sama. A na toto vaše nové chování budou muset vaší blízcí reagovat. Ve vztahu k vám se jejich jednání úplně změní. Už nebudete chtít, aby vás viděli jinak, než jak se vidíte vy sama.
Je to jako v pohádkách, jsme zakletí princové a princezny, jsme zakletí do souzení a nevážení si. A zlobíme se, že to souzení a nevážení si vidíme všude okolo sebe a protože jsme zakletí, nevidíme, že vlastně vyvěrá z nás, chováme se tvrdě a úplně nesoudně. V pohádkách je to vždy vykresleno naprosto dokonale. Dotyčný o své nesoudnosti nic neví a zůstává sám, anebo bojuje nesmyslné boje.
Ale jako v pohádkách, nezbývá nám než vydat se na cestu, a zakletí zrušit. A i v pohádkách musí ten, co chce zakletí zrušit nejprve toto zakletí lépe pochopit, musí pochopit všechny možné jeho souvislosti, jinak zakletí trvá dál a dál a zrušení se ne a ne podařit.
Všichni jsme vevnitř, hluboko vevnitř nádherné bytosti obdařené mnoha dary, jako ti princové a princezny v pohádkách. vaše dary Petro jsou síla, intuice, hluboké porozumění širších souvislostí života, láska a laskavost.
Koleno vám říká, “Petro, neváhej a vydej se na cestu vnitřní proměny a objev svoji krásu a pak krásu tohoto světa a života v něm, bojovat se svou osobní fyzickou realitou, která stejně vznikla někde hluboko v tobě je nesmysl.”
Možná si moji odpověď s odstupem času přečtěte víckrát, při každém dalším čtení uvidíte více souvislostí.
Moc vám Petro držím pěsti a děkuji vám za váš dotaz.
Dobrý den, v článku o egoismu uvádíte:
„Egoista není člověk, který něco chce, tak jak se mnoho lidí domnívá. Egoista je člověk, který něco chce a druhým nedává stejný prostor něco chtít také. Anebo člověk, který svoje vlastní chyby a problémy neumí vidět a projektuje si je do druhých. Pak druhé vnímá jako ubližující a trápí se tím a nejde mu druhým odpustit…“
Jsem egoistka, když mi mé děti nechtějí doma pomáhat a kvůli tomu, že pomoc vyžaduji, dávám za nesplnění nějaký trest či zákaz, se ke mě hnusně chovají a mě to velmi ubližuje a trápí?
Děkuji za odpověď.
Jan
Dobrý den
Svoji odpověď máte v předchozím dotazu.
Jsem egoistka?
Dobrý den, ve Vašem článku EGO, EGOISMUS, SOBECTVÍ A CESTA Z NĚJ píšete o příkladu klientky a egoistickém chování její mamky, když bylo klientce 15 let. Podle příkladu by neegoistické chování klientčiny mamky mělo vypadat asi takto:
„Mamka měla přijít domů, sednout si, protože byla unavená a říct při pohledu na tu spoušť, kterou jsme v kuchyni po sobě nechali,
„děcka, obdivuji vás, opravdu vás obdivuji, že vám ten nepořádek nevadí, že v něm umíte být a cítit se v něm ještě dobře. To byste nevěřili, jako to mám já. Mně stačí jediná neumytá lžička na lince a já musím jít a umýt ji a uklidit ji do šuplíku. A když si všimnu, že lžičky v šuplíku nejsou srovnané, musím ještě i ty srovnat. Fakt to máte krásný, že vy nic z toho nemusíte.“
„A děcka, podívejte se, nakoupila jsem vám na oběd toto a toto. A moc ráda vám to uvařím, moc ráda vám udělám radost. Ale potřebuji si chvilku odpočinout. A vy byste mohli udělat zatím radost mně, mohli byste mi v kuchyni uklidit, co vy na to?“
Nevím, zda je to podobné, ale řeším s našimi třemi dětmi doma toto: Chci po nich, aby se také podílely na údržbě domácnosti a to tak, že každý má na starost nějakou činnost, např. úklid nádobí z myčky, zametení či umytí vany a umyvadla. Nejdříve jsem určovala, co kdo bude dělat, po té jsem se snažila s nimi domluvit tak, aby každý řekl, která činnost by mu nejlépe vyhovovala nebo jestli místo některé činnosti nechce raději něco, co mám na starosti já. Vysvětlovala jsem jim, že tyto činnosti chci proto, že v domácnosti žijeme společně. Bohužel všechny děti jsou přesvědčené, že všechny tyto činnosti je zbytečné dělat, a že oni dokážou žít i se špinavou podlahou či umyvadlem a nádobí si umyjí, až to budou potřebovat. A jestli mi to vadí, tak ať si to dělám sama. Mají problém i s takovými věcmi, jako po sobě umýt záchod a používají k tomu stejnou argumentaci, že jim to nevadí. Vadí to jen mě.
Nedávno jsem byla na 2 dny navštívit rodiče a po návratu byla v kuchyni spoušť jako ve Vašem příkladu. Vzpomněla jsem si na Váš příklad a řekla jsem to, co v něm píšete. Odpověď mých dětí zněla takto: A můžeš nám ty udělat radost tím, že si to uklidíš sama? Nakoupit si nemusela, to jsi udělala protože to dělat chceš, protože nechceš, abychom si nakupovali sami, protože si kupujeme to, co nechceš, abychom si kupovali. Jeden ze synů k tomu ještě dodal: A víš co, můžeš nám udělat radost, že po nás už nebudeš chtít, abychom doma něco a po sobě uklízeli? Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla jak zareagovat.
Znamená to tedy, že abych nebyla egoistkou, nemám chtít, aby se děti nějak na chodu a úklidu domácnosti podílely, když ty činnosti vychází z toho, jak já chci, aby domácnost fungovala a vypadala? A pokud mi tím, že se nějak na chodu domácnosti budou podílet, radost dělat nechtějí, nemám to po nich vyžadovat.
Jsem opravdu zoufalá. Děti doma nic dělat nechtějí, a když to po nich vyžaduji a za nesplnění jim třeba nedovolím internet, začnou na mě škaredě mluvit a stále tvrdí, že oni mít uklizeno nechtějí a nepotřebují.
Nechci být egoistkou.
Děkuji za odpověď
Jana
Dobrý den Jano
Jsem rád, že jste napsala, protože se jedná o mnohem složitější problém než se zdá a v únosně dlouhém článku nejde do všech souvislostí probrat, to by bylo na knížku. V článku píšu:
„Egoismus je oblast lidského vnímání a jednání, kde rozum chronicky selhává. Je slepý, díky podmíněným emočním reflexům poníženosti a neschopnosti si vážit sebe a pak druhých.“
Podmíněné emoční reflexy – vědomí je mnohem rozsáhlejší soubor dovedností, než si běžně uvědomujeme. Na začátku je náš emočně hormonální svět, ten dědíme po předcích, z 90% po rodičích.
Na svět přijdeme už emočně nastavení. Už v bříšku jsou některá miminka aktivnější, než druhá. Pak se miminka narodí a některá jsou celkem spokojená, jiná jsou už na začátku života bojovná, nebo nespokojená, či bázlivá. Ještě není přítomen rozum, uvědomění sebe a ostatních souvislostí jejich životů, ale už je tu emoční svět.
A jak se pomalu v dětství buduje rozum a schopnost uvědomit sebe a ostatní, tak začínáme pomoci právě našeho emočního světa vytvářet různé emoční konstrukty a schemata a ty ukládáme do podvědomí, jako podvědomé sociálně emoční reakce. Ty si vybudujeme v období mezi 1. až cca 30. rokem života a pak je naprosto nevědomě, nebo chcete-li podvědomě používáme.
Co tím myslím? Jsou lidé, kteří jsou vybavení sebevědomím, a když jim řeknete, selhal jsi, jejich pocitová reakce je něco ve smyslu,
„no pravda, nepovedlo se mi to, ale to se stává“ a dají vám bez jakéhokoli boje zapravdu, řeknou,
„máš pravdu, hodně nepovedlo“.
Ale mnoho z nás má sebevědomí v mnoha oblastech nějak narušené. Takoví lidé pak reagují v té samé situaci jinou pocitovou reakcí. Například,
„co si to dovoluje takto mne kritizovat, sám nic neumí“.
Je to reakce pocitem viny, nebo selhání a to je nám nepříjemné, tak bojujeme, a protože se jedná o reakci pocitem, viny, tak bojujeme obviněním.
Takže, když se dostaneme do jakékoli situace, první čím reagujeme je tato podvědomá sociálně emoční reakce. Poměrně složitý soubor pocitů, které mají své logiky, které nám umožní danou situaci pocitově interpretovat, pocitově chápat a které určí také naše pocitové a následně rozumové reakce.
Ale všimněte si. Rozum jen vyjádří to, jak podvědomě, sociálně emočně situaci chápeme. Rozum tak, jak jej používáme nevidí, že on sám nic neurčil, neví, že naše chápání situací a naše možnosti určily naše podvědomé emoční reflexy vybudované v dětství.
Teprve když toto víme a rozumíme tomu, můžeme začít chápat tento svět a svoji roli v něm v širším kontextu a díky tomu lépe rozumět svému životu.
Abychom lépe chápali to, co žijeme nyní, musíme se podívat do svého dětství, kdy jsme vytvářeli svůj vlastní soubor podmíněných reflexů. Po rodičích jsme dědili a rodiče náš svět emočních reflexů zároveň výrazně ovlivňovali a formovali.
Podívejte se do svého dětství, tam nejdete klíče k chápání vaší současné situace. Obvykle je za nedorozuměním s vašimi dětmi, které popisujete podobné nedorozumění s vašimi rodiči.
Často je to příběh, kdy vás jako děti rodiče neumí respektovat a cenit. Mají pocit, že oni jako dospělí ví, co je pro vás dobré a tak vám určují, jak se máte chovat, oblékat, jak máte trávit volný čas, na jakou školu máte jít. Pokud nemáte známky takové jaké oni si představují, kritizují vás. Vlastně je jako dítě – jako malý člověk nezajímáte, protože oni si myslí, že vědí, co je pro vás dobré a správné a že vy to nevíte. Vlastně je nezajímá váš svět, vaše sny a cíle. Neumí si uvědomit, že ano občas selžete ve škole, nebo něco zapomenete, něco se vám nepodaří, třeba dobře vysát v obýváku a jednají jako by neviděli svoje vlastní selhání. Že i jim se ne vždy daří v práci, že i oni umí zapomínat, sem tam něco rozbít… A tak se k vám chovají vlastně více méně nadřazeně. Jako by měli schopnost vidět jen vaše chyby a problémy a jejich vlastní chyby a problémy, jakoby jim unikaly.
A vy, jako dítě obvykle své rodiče soudíte stejně, jako oni vás, že jsou netolerantní nemožní, že vás nechápou, že jsou trapní se svými názory. Jen jste jejich kritičnost zdědili a použili na ně zpět.
Někdy jim svoji kritiku umíte, jako dítě říct, když se narodíte odvážní a bojovní.
Někdy si svoji kritiku jen myslíte a rodiče stále více nemáte rádi a stále méně jim sdělujete co žijete a jak se cítíte, vzdalujete se jim. Když se narodíte, jako bázliví.
Někdy trpíte pocity nedostatečnosti, a tak máte pocity viny a selhání a necháte si jednání rodičů líbit, ale celé je vám to je stejně nepříjemné, protože rodiče vás vlastně neumí mít rádi a vy se ráda taky neumíte mít. To, když se narodíte s pocity méněcennosti.
Obvykle všechny tyto modely jednání nějak kombinujeme a u každého některý z nich převažuje.
A tak nemáme možnost naučit se ve svém dětství pocitově oboustrannému respektu rodič dítě a nevytvoříme si podvědomá emoční schemata respektu.
Pak máme vlastní děti a situace se celá zopakuje, jen obráceně, my jsme v roli rodiče a bojují s námi naše vlastní děti obvykle velmi podobný boj, jaký jsme my sami bojovali v dětství.
Asi jste zklamaná, že jsem vám nedal jednoduchou odpověď, návod, ale ono to nejde. Když pracuji s klienty s tímto problémem, jsou často v šoku, když najednou vidí – ano rodiče si jich jako dětí neuměli vážit, ale oni rodičů také ne. To je velmi vždy překvapí. Teprve pak, až když vidí situaci v celém kontextu jsou schopni přestat být postupně ve svém dětství ukřivdění k rodičům a pomalu jsou schopni hledat nová řešení situací, které s rodiči v dětství žili a které většinou vlastně nějakou formou žijí se svým rodiči i ve svých třeba 50 letech.
Teprve vzpomínka na naše dětství nám umožní lépe chápat naše děti a hledat nové úhly pohledu, na ně a na sebe, které by byly skutečným respektem a rovnocenností.
Je zde potřeba vzít v potaz ještě jeden moment. Vždy je při výchově dětí důležité, jaké jim dáváme vzory. Mnohem více, než si myslíme. Často se svými dětmi mají problém rodiče, kteří se neumí respektovat, jako partneři, kteří spolu bojují a stále se nějak navzájem obviňují, nebo podvádějí. Děti se pak nemají jak rovnocennost naučit, nemají pro ni vzor.
Úplně jednoduchý příklad z mého života. Mí rodiče se často hádali, neuměli se spolu domluvit na běžných věcech života. A já se sestrou? Často jsme se prali, často jsme se hádali přesně, jako naši rodiče. A rodiče nechápali, jak to, že se tak nesnášíme. Neuměli si všimnout, že přesně tak se nesnášejí oni sami mezi sebou.
Když jsem ještě pracoval jako technik v jednom koncernu, měl jsem možnost cestovat po Evropě a několikrát jsem mohl služebně strávit nějakou dobu ve Finsku. Tam je vztah rodič dítě ještě úplně jiný než u nás a je to velmi příjemné. Mají to tam tak, že, když je trestné, kdy jeden dospělý zmlátí druhého dospělého, pak je trestné zmlátit dítě. I toto je forma rovnocennosti a oni tam tu rovnocennost opravdu žijí. Mnohem více si tam dospělí váží svých dětí, jejich názorů, potřeb, mnohem více chápou jejich selhání přes ta svoje. Je to velmi příjemný svět. A tam jsem pochopil, že nemohou chápat náš svět, kde respekt k dítěti a pak respekt dítěte vlastně chápeme úplně jinak.
Když to celé shrnu, pokud se nám nedaří rovnocennost s dětmi, zřejmě jsme ji nežili v dětství a neumíme ji, a pak ji nemůžeme umět naučit své děti. Rovnocennost je sociálně emoční dovednost a ta se dá uzdravit. Ale k tomu jen potřeba vzít v potaz celý váš život a hlavně váš vztah s vašimi rodiči a vaším partnerem, nebo partnery.
Vztah s dětmi je pro rodiče vždycky příležitost uvědomit si, co oni sami žili, co oni sami umí ve svých vztazích a uzdravit to. A je to velmi zajímavá práce s pocity a se způsobem vnímání dotyčného obecně. A je to práce, kterou podstupujeme nejen pro sebe, ale i pro své děti.
Budete-li chtít, můžete si tu práci u nás vyzkoušet. Díky Corona jsme se naučili pracovat i off-line, přes messenger, zoom a podobně. Vlastně vás naučíme mít více ráda sama sebe, i v situacích, kdy se běžně soudíme. Je to velmi příjemné mít se více ráda. Pak už budete vědět, jak mít více ráda své děti a ony vám to pak nemohou nevrátit. A bonus? Budete mít obecně hezčí vztahy.
Krásný dobrý den .
Zrovna se na Vás dívám pane Pavle Poloku na Goschárně u Igora Chauna a celý den přemýšlím , hledám na koho se obrátit s prosbou o pomoc pro mého muže , partnera (ne manžela) , který je v nelehké situaci , ve vážném zdravotním stavu . Před třemi měsíci diagnostikován nádor v kořeni jazyka , začátkem dubna měl být vyoperován , ale lékaři v Praze se rozhodli , že nasadí dvě chemoterapie , ty měly ložisko zmenšit a následně odoperovat . Před měsícem po druhé chemoterapii již doma , nastaly vysoké horečky a bolest v třísle , nyní již 14 dní hospitalizován na JIP v Kladně , měl nulové bílé krvinky , napraveno , poté nulové bílkoviny , to se doposud napravuje , neustále do něj tečou antibiotika a největší problém , má moc oteklou nohu celou a nyní i varlata a stále horečky , ne již 40 , ale 38 +- . Je absolutně vyčerpaný , unavený a neví si s ním rady . Nehledě na to , že ho čeká náročná operace , protože nádor je stále v jazyku . Ondrovi je 63let nar. 4.3.1957 jméno Ondrej Bača .
I já , i on se snažíme o pozitivní energii , prosit , modlit se , ptát se , oprošťovat se od všeho zlého a výsledek , zhoršování stavu .
Z celého srdce Vás prosím o radu , pomoc jakoukoliv . V tomto stavu se k Vám nemůžeme dostavit , jsem již bezmocná .
Děkuji Vám , děkuji.
S přáním hezkého dne
Jitka
Dobrý den Jitko
předně, psychosomaticky každá nemoc říká, že někde v životě děláme chyby, které nás vedou k nespokojenosti, odmítání a nelásce.
To nespokojenosti a nelásce je zde velmi důležité.
Nejdříve je to nespokojenost sama se sebou a neláska k sobě sama, když… Toto si často celkem bolestně uvědomujeme téměř všichni ve svém dětství, v období 5 až 15 let… Nějak se neumíme vidět pozitivně, přijmout se svými nedostatky a chybami a odmítáme se a nemáme se rádi v některých konkrétních situacích našeho dětství a za některé své vlastnosti.
Pak postupně, jak jdeme životem, si tento svůj postoj k sobě projektujeme do jednání druhých lidí – odmítáme je a bojujeme s nimi, někdy otevřeně, pak je destrukce našich životů otevřená = viditelná, jindy, protože trpíme nějakou nejistotou sama sebe tak činím vevnitř v sobě sama a nikomu neřekneme, jak hodně nás v našich představách ti druzí zranili, jak hodně je a jejich konkrétní čin odmítáme a jak hodně je za tento konkrétní čin, či vlastnost soudíme… Protože neříkáme, hromadíme tak pro nás „jedovatou“ emoční energii v sobě, a jednou se ji nahromadí dost, aby se proměnila v nádor, nebo jinou nemoc.
Tento aspekt svého života potřebuje váš partner prozkoumat a potřebuje energii v sobě uzavřenou uvolnit, POTŘEBUJE O VŠEM UZAVŘENÉM V SOBĚ MLUVIT. A to není pro nikoho snadné !!! Nelze na něj tlačit.
Na začátku může váš přítel mít pocit, že nic z toho, co píšu nežil, ale to proto, že se neumí na svůj život podívat s určitým nadhledem odstupem. Když bude nějakou dobu o napsaném přemýšlet, určitě objeví, o čem to vlastně píši…
Rakovina jazyka o příteli říká, že díky neschopnosti prosazení se mu utekla radost ze života v příliš mnoha situacích. Může v těch situacích mít vztek, smutek nešťastnost, pocity křivdy, ale i silné pocity vlastní nedostatečnosti, vlastního selhání. To vše je jen neláskou k sobě. To vše je jen představou, úhlem pohledu bez lásky.
My lidé, a obecně bytosti v tomto hmotném prostoru jsme vždy dvě bytosti v jedné. Šamani řeknou, já, fyzický člověk a můj dvojník, křesťané řeknou, fyzické tělo a dchnutí od Boha, a duchovně hledající řekne fyzické tělo a duše. A všichni mají pravdu, jsme fyzickým tělem a vědomím, které nemá hmotnou podstatu, je čirou zkušeností a moudrostí, stojí nad fyzickými životy, mimo čas a prostor. Tělo s vědomím, které je dokonalou láskou a moudrostí spolupracuje a je na něm závislé.
A zde je potřeba pochopit jednu podstatnou věc. Fyzické tělo v sobě nese přístup pouze k dovednostem předků, především rodičů. Jestliže rodiče byli nějak potlačení, bojovní, neuměli vztahy, pak toto a jen toto v sobě nesou těla jejich dětí. Každé dítě zkombinuje charakterové vlastnosti rodičů zcele konkrétním způsobem. Platí zde všechny zákony genetiky. FYZICKÉ TĚLO JE NEMOCNÉ – NĚCO S DOVEDNOSTMI TĚLA NENÍ V POŘÁDKU. Je tedy dobré podívat se s odstupem na dovednosti rodičů. Podívat se na vztah s nimi, bojovali jsme spolu, přijímali se, nemluvili jsme o sobě? Jaké nemoci měli rodiče, jaké vztahy měli rodiče, všechny tyto dovednosti dědíme, úplně stejně, jako fyzickou konstituci.
Já jsem narozen velmi podobně, jako váš přítel. Máme stejný věk. Když jsem si léčil svoji rakovinu, postupně jsem si velmi bolestně uvědomoval vztah s rodiči. Jejich obrovskou nadřazenost, kritičnost a neschopnost mne ocenit. Mamka jednala vztekle, táta s klidem a velmi seriózně. Ale vždy všechny moje názory a potřeby zahodil a řekl, „Pájo, to je hloupost, to co chceš, podívej, toto bude rozumnější, udělat to tak, jít životem tak…“ A já se vztekal, že mne nerespektuje, že jeho názory jsou blbosti… Pak jsem samozřejmě repliky tohoto vztahu s rodiči žil i s manželkou. Mnoho odmítání, mnoho bolesti a kritiky. Ale já jsem si tímto způsobem ve svých dalších vztazích, stejně, jako ve vztahu s rodiči obhájil jen velmi málo. Sbíral jsem bolest, nešťastnost, nepřijetí a nelásku, až přišla moje nemoc.
Když jsem se léčil pochopil jsem jednu velmi, velmi důležitou věc. Ano, rodiče neuměli vidět důležitost a cenu mých názorů a potřeb, především mne soudili a kritizovali. A já? JÁ JSEM DĚDIL A NEUMĚL JSEM TUDÍŽ STEJNÉ. Jejích názory jsem uměl označit jen za kraviny, když se ke mně chovali kriticky, reagoval jsem naprosto stejnou kritičností zpět.
Bylo pro mne velmi komické vidět tu stejnost jednání, vnímání reality, pocitů, mne a rodičů. A to mi velmi, velmi pomohlo. Byli stejně ublížení a nešťastní, jako já. I oni dědili a i oni se svými rodiči prožili svoji vlastní verzi tohoto příběhu. A tam se ve mne něco zlomilo, vztek na rodiče a ne vše, co jsem s nimi prožil ve mně byl dál, to trvá dlouho, než toto povolí, ale pozvolna jsem v sobě objevoval jakýsi soucit, k sobě, mamce, tátovi, vlastně jsme se všichni, já rodiče, ale i manželka trápili stejným způsobem, trpěli stejným způsobem, jen proto, že jsme dědili a neuměli vidět, co že jsme to zdědili… Postupně jsem v sobě objevoval porozumění pro svůj i jejich vztek, kterým jsme se častovali, porozumění, pro svoji nešťastnost z nich a jejich nešťastnost ze mne… A to je to, co mne postupně fyzicky uzdravovalo – přijetí sebe, rodičů, manželky v naší destrukci, kterou jsme zdědili a neviděli ji.
Není v tom nic mystického a ani nic osudového, je to čistí genetika v oblasti FYZICKÉHO VĚDOMÍ.
Postupně jsem pochopil, že jsme ani jeden vlastně neuměli spolupracovat. Nebyli jsme vybaveni emočními reakcemi, které by nám umožnily spolupráci a sebeprosazení při rozdílných názorech a potřebách.
Naše primární reakce byly, tvoje názory jsou nesmyslné, tvoje potřeby mi ubližují a ubližuje mi, když ale ty nenaplňuješ potřeby moje.
Postupně jsem se učil, co je to spolupráce, co je to láska a nesouzení. Že chci-li, aby mi někdo plnil mé potřeby, musím jej umět strhnout, přesvědčit, nebo musím mít pro něj cenu, ale to je na mé straně, ne na straně druhých. Já jsem toto neuměl a padal do nešťastnosti, že moje potřeby nejsou naplňovány a názory nejsou respektovány. Ale proč by měly být, já jsem názory druhých také nerespektoval. Učil jsem se tedy respektu a svobodě názoru.
Ale je tu ještě jeden příběh – jsme současně ještě NESMRTELNÝM VĚDOMÍM, dokonalou láskou. Vztah fyzického těla a nesmrtelného vědomí není zase tak jednoduchý, vědomí nemůže tělu diktovat a ovládat jej, je láskou, tudíž s láskou respektuje.
My žijeme především ve fyzickém vědomí, ale můžeme své nesmrtelné vědomí, poprosit o pomoc při hledání přijetí, lásky, radosti a uzdravení. Bude nám pomáhat, je láskou, nemusíme o tom nic vědět, nemusíme si nic uvědomovat, nesmrtelné vědomí ve fyzickém vědomí neumíme moc vnímat, ale to nevadí, nesmrtelné vědomí nám bude s láskou pomáhat. Už jen vědomí, že nějaká naše část je dokonalou moudrostí a láskou je velmi příjemné.
Ale Jitko, ptáte se, co VY můžete dělat. Každý dobrý astrolog umí z vašeho horoskopu udělat horoskopy vašich partnerů a obráceně. Jak je to možné? Fyzická láska je o rezonanci s druhým. Něco v nás musí být stejné, musí rezonovat, abychom se mohli fyzicky zamilovat. Partneři proto v sobě vždy nesou stejnou, nebo velmi podobnou část osobnosti. STEJNÉ VLASTNOSTI, ZPŮSOBY VNÍMÁNÍ A JEDNÁNÍ, JEN V ROZDÍLNÝCH OBLASTECH ŽIVOTA, A ČASTO VYJÁDŘENÉ TROCHU ROZDÍLNĚ. Horoskop partnera se dělá převrácením a pootočení kolečka vašeho horoskopu. Je tam vše, co ve vašem horoskopu, ale na jiných místech, v jiných pozicích.
Využijte toho, podívejte se do svého života, i když jste zdravá, podívejte se tam, a zkuste pochopit ve svém životě to, co jsem psal vašemu partnerovi, aby pochopil. Cokoli si všimnete u sebe, jak a kde jste to žila, může pomoci vašemu partnerovi všimnout si u sebe. Nemusí být snadné pro vás se natolik otevřít, abyste mluvila o svých selháních, prohrách studech a podobně, ale chcete-li partnerovi pomoci, postavte se na jednu palubu s ním. Jen to mu skutečně účinně pomůže. Vykládat si a hledat spolu porozumění.
Láska není o tom zahodit sebe, zahodit, odmítnout svůj strach, stud, vztek a zlobu, to by bylo jen dalším odmítnutím. Láska je o schopnosti své negativní vlastnosti SEBEVĚDOMĚ, BEZ SOUZENÍ PŘIJMOUT, přijmout své odmítání.
Je o tom, mít hlubokém porozumění pro to, že všichni, úplně všichni !!!! se dědičně rodíme nějak nedokonalí, neschopní, soudící, odmítající, nejistí, stydliví… A když úplně všichni, tak nač se za to šikanovat a odmítat? Prostě nedokonalost k životu patří. A my bychom měli milovat právě ten nedokonalý život.
To je pro vašeho přítele téma, které, když pochopí, mu může pomoci se uzdravit.
Lékaři – jen si uvědomte, že opravdu chtějí partnerovi pomoci, opravdu chtějí… A jestli že se léčba nedaří, třeba i proto, že lékaři nezvolili úplně optimální léčbu, protože… Je příčina vždy ve vašem příteli. Nedaří se, protože ještě pocitově v sobě nevytvořil prostor pro uzdravení.
Může vám pomoci kniha od Anity Mooriany, s názvem Musela jsem zemřít. Je příběhem ženy s nízkým sebevědomím, které ji přes rakovinu dovedlo až do klinické smrti. Tam se vědomí neztrácí, ztratí se fyzické vědomí těla, ale nesmrtelné vědomí nás stále vnímá. Mooriany, v okamžiku, kdy fyzické tělo zemřelo, kdy sebe a svůj život vnímala pouze nesmrtelným vědomím, objevila jeho dokonalou lásku. Když ji lékaři probrali z klinické smrti a ona se mohla vrátit do fyzického vědomí, uměla si objevenou lásku nesmrtelného vědomí vzít do svého fyzického vědomí a uzdravila si tak své tělo a život. Najednou viděla všechny emoční chyby, které ve svém životě dělala a znala i jejich řešení a ta začala používat. Její rakovina v posledním stádiu k údivu lékařů okamžitě sama zmizela.
Moc vám držím pěsti, život je velmi složitý a není snadný, ale je velmi zajímavý.
Krásný den, pane Pavle,
již 2 roky mě trápí zvláštní a nárazové zdravotní komplikace. Nejprve nevolnosti při usínání, které mi nedovolili usínat. Následně poté i někdy celodenní nevolnosti. Po 2 letech lítání po doktorech, čínské medicíny, regresní terapie, psychoterapie, je můj aktuální stav takový, že cítím jak knedlík v krku, tak i ,,šutr“ v oblasti žaludku. Bez příčiny je mi občas v noci nevolno. Vzbudím se kolem 3-4 ráno, chvilku se rozkoukávám a najednou se mi zhoupne žaludek, buší mi srdce a zalévá mě pot. Zvednu se a jdu na toaletu, chvilku sedím tam, dokud stav neodezní a já si opět jdu lehnout. Občas je to slabší a usnu hned, občas se mi to celé ještě zopakuje. Po počátečních problémech jsem se naučila jíst zdravou, odlehčenou stravu bez jakéhokoli koření a tu si hlídám. Občas se přidávají i jiné zdravotní problémy, jako bolesti hlavy, svalové záškuby ‚, bolesti svalů a kloubů.
Od lékaře jsem vyšetřená a krom občasných zvýšení lipázy v krvi a přechozeného zápalu plic, mi nebylo nic zjištěno. Jsem samozřejmě ráda a nerada bych si časem něco vážnějšího způsobila. Proto se zaměřuji i sama na sebe a na to, kde by mohla být příčina daného problému a kde a jak to začlo a jak to mohu ,,vyléčit“.
Narozená jsem 17.9.1993
Problémy mi začaly po velkých psychických i fyzických stresech v práci i osobním životě. Po křivdě od bývalého manžela v oblasti financí a po nemoci pejska (zánět dělohy). Myslím, že se vším jsem se již srovnala, smířila, ale i přesto problémy trvají.
Nevíte co by mohlo pomoci, případně jak a kde na tom celém zapracovat?
Děkuji a přeji nádherný den,
Markéta
Hezký den Markéto
Zde je příčina dobře viditelná. Vy máte krásný dar sdělit to podstatné.
Ale začnu trochu jinak, abyste postupně mohla zahlédnout širší kontext svého života.
Život je úplně něco jiného než si my lidé této civilizace myslíme. Náš emoční a fyzický svět a svět našeho těla jsou pevně provázány. Schopnost mít konkrétní pocit je schopností těla vyplavit konkrétní hormon. Máme hormony štěstí, lásky, strachu, stresu, mužské a ženské hormony. Medicína zná celkem téměř deset tisíc nejrůznějších hormonů. Hormony určují naše emoce a zároveň chování jednotlivých částí těla, fungování jednotlivých orgánů.
Hormony, které určují, jak se psychicky cítíme ovlivňují i to, jak fyzicky fungujeme.
Náš hormonálně emoční svět řídí především hypofýza, malá žlázka v úplném centru našeho mozku. Její konstituci dědíme podle zákonů genetiky.
Kdysi dávno zřejmě byla první naší „rozumovou“ dovedností. Evoluce nám pak zřejmě přidávala další části mozku a další dovednosti.
I když to často neumíme vidět, pocitově reagujeme vždy nějak tak, jako reagovali naši rodiče. Každé dítě geneticky zkombinuje sociálně emoční svět rodičů právě svým individuálním způsobem.
Možná se podívejte, co vlastně žili, nebo žijí vaši předci, máma, táta, tety, strýcové, prarodiče. Je velmi pravděpodobné, že tam nejdete nějak podobně zraněné lidi, jako jste vy sama. Zraněné „nespravedlností“ druhých.
Psychologové z toho důvodu často dělávají rodovou anamnézu v podobných případech, jako je ten váš.
Možná si všimnete, že na to, co jste prožila se díky tomu dá podívat ještě úplně jinak. Abychom mohli vstoupit do lásky, v konkrétní situaci, do lásky, která jediná skutečně uzdravuje, často potřebujeme svoji danou situaci vnímat v mnohem širším kontextu.
Vztahy jsou sociálně emoční dovednost, myslíme si, že je tvoříme rozumově, ale to není ani trochu pravda. Cokoli my nebo partner uděláme, nejdříve z toho máme pocit, a v prostoru toho pocitu teprve rozumově reagujeme.
Například partner nám něco vyčte a my se v tom necítíme rovnocenně a v prostoru pocitu nerovnocennosti hledáme řešení. Pocit nerovnocennosti rozumu určil, aniž bychom si toho všimli, jak rozumově budeme situaci chápat a jak v ní budeme rozumově jednat. Pokud se budeme v partnerově výtce umět cítit rovnocenně, s lehkostí a bez souzení si určíme hranice, které potřebujeme.
Ale pocity rovnocennosti, nebo nerovnocennosti, jsou naše pocity, naše subjektivní emoční úhly pohledu na to, co se stalo. Jsou naší subjektivní interpretací toho, jak budeme chápat to, co se stalo. A zde je problém.
Často pocitově neumíme rovnocennost, pak musíme dát prostor druhým, aby se k nám chovali nějak surově a necháme se zavést do pocitů obviňování, zklamání, ponížení, někdy nenávisti. Pokud jsou ty pocity dost silné, dost daleko od lásky, hormony které je v nás vytváří pak už ovlivní běžné funkce našich orgánů.
To vše jsem vám napsal, abyste chápala širší kontext svého života. Často žijeme v nesmyslných rozumových konstruktech o tom, co že se nám to v životě stalo, jen proto, že neumíme tvořit svůj svět s pocity rovnocennosti a sebevědomí.
Váš konkrétní problém Markéto.
Ne s prožitkem jste se nevyrovnala, vám tělo neustále říká a svými projevy vás vede, abyste s tím něco udělala.
Narodila jste se s mnoha nádhernými dovednostmi, ale s vnitřním sociálně emočním světem, který je roztříštěný na kousky. Ty kousky vašeho vnitřního pocitového světa spolu neumí komunikovat a ani spolupracovat, nechápou se navzájem. To vás ve vašem případě může vést k pocitům ohrožení a nerovnocennosti a do velkého nespokojenosti a obviňování. Tak, jak jste se narodila ve vás už od dětství zřejmě některé situace vytváří velké vnitřní napětí a tlak, možná některé své pocity a jejich projevy velmi potlačujete.
A právě somatizování tohoto napětí a tlaku je za vašimi fyzickými projevy. Ani si to už nemusíte výrazně uvědomovat, protože už jste si na své pocity zvykla, anebo ty pocity už mohou běžet na pozadí a nemusí vstupovat do vaší vědomé roviny.
Ten rozměr znám, sám jsem se kdysi dávno rozváděl a rozvod ve mne, díky mému nízkému sebevědomí a následné potlačované bojovnosti vytvářel obrovský pocit napětí a tlaku. A ten pocit mi zůstal velmi dlouho po rozvodu. Už jsem byl šťastně ženatý s jinou ženou a pocit napětí a tlaku se dále objevoval, dokud jsem jej neuzdravil změnou vnímání toho, co že se to při mém rozvodu vlastně dělo. Dokud jsem si lépe, s odstupem neuvědomil svoji roli.
A hluboká zranění je potřeba uzdravovat vícekrát, nejdou uzdravit napoprvé a tak i já jsem se ve svém životě s odstupem let několikrát musel vracet k uzdravení tohoto svého pocitu, představy, že jsem pod obrovským tlakem.
Co po vás vlastně svým projevy vaše tělo a tělo vašeho pejska chce, nebo chtělo?
Proto jsem psal tak ze široka, tak dlouhý úvod.
Chce abyste se podívala na svůj emoční svět. Rozhodně, ten partnerův byl rozbitý, a tak vám partner „ublížil“. Ale je tu ale, i váš pocitový svět musel být rozbitý, abyste pro destrukci partnera vytvořila vy sama prostor.
Vaše tělo po vás nechce nic jiného, než abyste to co jste prožila začala chápat POCITOVĚ jinak. A chtít řešit vaše problémy medicínsky by bylo velká škoda. Pokud vás vaše tělo vyvede z představy, že vám bylo velmi ublíženo bez vaší spolupráce, váš rozbitý vnitřní emoční svět bude mít šanci se složit a vy se pak dostanete k těm svým nádherným stránkám vaší osobnosti, ke kterým byste se jinak nikdy nedostala. A začnete tvořit a žít úplně jiný svět, jinou realitu, na místo té rozbité, kterou nyní máte k dispozici.
Jak uzdravení vašeho zranění a vašeho vnitřního sociálně emočního světa dosáhnout? Máme na to mimo jiné speciální metodu práce s pocity, kterou vymyslel Americky psycholog Stephen Eligio Gallegos. Můžeme vám pomoci lépe pocitově chápat to, co jste prožila, to co jste v tom prožitku vytvořila, pomůžeme vám do vašeho vnitřního světa vstupovat a postupně jej tak uzdravovat.
Uzdravení není nic jiného, než že své zranění postupně přestanete pocitově chápat jako zranění, protože budete vidět lépe svoji roli. Uvidíte pak velmi zvláštní věc, ve které vám bude velmi hezky,
ŽE PRO VAŠI NELÁSKU JE JEDINÝ DŮVOD – VAŠE NESCHOPNOST LÁSKY
Do tohoto prostoru vás vaše tělo svými fyzickými projevy vede, abyste svoji schopnost lásky objevila a radovala se z ní.
Ještě jednou dotaz ohledně hořčíku, raději uvádím přesné datum narození 8.8.1978
Milá Petro
Vypadá to, že se pomalu nacházíte. Jste člověk, který se má zabývat osobním rozvojem a má potenciál stát se postupně učitelem. Všichni se narodíme nějak reálně. Některé části našich životů nám fungují jiné ne. Někde jsme pro úspěch vnitřně vybaveni, jinde nejsme. Je na nás oblasti, kde neumíme uspět v sobě prozkoumat a pochopit do takové míry, abychom se vnitřně samovolně změnili.
Nikdy nejde dělat změny sebe sama odmítnutím. Třeba se mi na sobě nelíbí můj vztek, tak se jej snažím odmítnout. Základní a školácká chyba. Chceme žít lásku, všichni, čím víc, tím lépe. No ale do lásky cesta přes odmítnutí prostě nevede. Takže odmítnutím svého vzteku se do lásky nikdy nedostaneme. A také, odmítnout část sebe sama prostě nemůžeme.
Co potřebujete uzdravit vy?
Sebevyjádření – jako byste se nenarodila se schopností si svůj život odkomunikovat. A pak pro vás může být obtížné domluvit se se svým okolím na prostoru, který pro sebe potřebujete.
Dosahování – mohou se vám ve vašem životě opakovat situace, zážitky, které jsou z vašeho pohledu k vám nějak tvrdé, možná kruté a vy máte pochopit, jak pro ně ve svém životě vytváříte prostor. Ve vašem životě ty zážitky nikdy nejsou o tom, že ostatní by byli ti hrozní a vy byste byly ta svatá. Tyto situace se v různých obměnách mohou objevovat, dokud něco v sobě nepochopíte a nezměníte!!!
Nesete v sobě nádhernou vnitřní moudrost. Nesete ji v sobě, jako potenciál, který můžete rozvíjet a který nemá hranic. Je na vás, jak hodně jej rozvinete. Není to moudrost rozumová, je to moudrost vnitřní.
Hořčík
Schopnost těla zabudovat hořčík ukazuje na naši schopnost vyrovnanosti a spokojenosti. Na naši schopnost vážit si druhých, i když mají jiné názory, než máme my. Máte v datu narození 3 osmičky a jste Petra – velmi citlivá a intuitivní, to vás může dělat ve vašem životě příliš tvrdou. Tvrdou k sobě a stejně tak i k druhým. Možná jste měla pocit, že se k vám někdo choval tvrdě ve vašem dětství. Sama svoji tvrdost zřejmě neumíte vidět.
Možná vám pomůže taková věc, Láska nikdy nerozliší na dobře a špatně. Kytka je krásná a kopřiva ne. Jsou to jen naše nálepky, ale kopřiva a kytka tady prostě jen jsou.
Můžete trpět vnitřními výčitkami, že jste pod tlakem okolností nezareagoval dobře, a odůvodněnými obavami z příštích situací. A můžete druhým vyčítat, že nezareagovali správně. Možná ve svém životě velmi tvrdě rozlišujete, toto se dělá a to ne a pak tvrdě – KŘEČOVITĚ reagujete. Proto také nedostatek hořčíku vede ke křečím ve svalech, který také ovlivňuje srdeční činnost a vytváří prostor pro arytmie.
Stres, který zažíváte ve své velké citlivosti a tvrdosti zvyšuje vaši spotřebu hořčíku a vápníku mnohonásobně a pak vám množství hořčíku v jídle nemusí stačit. Tento typ stresu můžete vnímat, jako nevoli z jednání druhých, můžete trpět nespavostí, očními tiky.
Potřebujete prozkoumat svůj vnitřní svět pocitů a emocí, proč tak reaguje, proč ve vás vznikají tak silné stavy nevole, možná vzteku a pak výčitek, anebo proč dáte prostor druhým pro jejich nevoli a proč reagujete nešťastností a výčitkami.
Možná taková první pomoc. Jsme velmi různí a tak je to dobře, pestrost našich charakterů je pro nás velmi důležitá. Být různí znamená mít různé představy o čemkoli myslitelném v našem životě. Já jsem dlouho nechápal, proč mne nikdo neposlouchá, proč nikoho nezajímají mé skvělé myšlenky. A pak jsem to zjistil, považoval jsem je za jediné možné a správné. Myšlenky všech ostatních jsem odmítal a kritizoval. A svět mi dovolí žít jen spravedlnost. Spravedlnost je; odmítám-li – budu odmítán. A je naprosto jedno, jestli to co říkám je skvělé, nebo ne. Říkám to velmi netolerantně a neumí svoji netoleranci vidět… A stávám se pro druhé velmi nepřitažlivý. A má netolerance se ke mně musí vrátit, aby byla zachována rovnováha.
Dlouho mi trvalo, než jsem to pochopil, než jsem to přijal a něž jsem začal zkoumat, proč takový jsem. Všichni se narodíme s charakterovými vadami. A je to naprosto v pořádku něco neumět, k životu to patří, vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Ale já jsem dlouho svoji netoleranci vnímal jako selhání, bojoval jsem s ní a tak jsem se jí nebyl schopen zbavit.
Až když jsem si uvědomil, že všichni máme své nedostatky, tak jsem začal svoji netoleranci zkoumat a rychle jsem zjistil, kde jsem dědil, od obou rodičů, každý byl netolerantní jinak. A já na ně reagoval svojí zděděnou netolerancí. Dlouho jsme se díky tomu trápili nehezkými vztahy.
Ale když jsem zjistil, že jsem stejně netolerantní, jako rodiče a velmi se mi ulevilo ve vztahu s nimi. Před tímto prohlédnutím byly mé vztahy s rodiči velmi napjaté a křečovité, vlastně jsme si nic už neříkali, protože jsme hned padali do oboustranného obviňování napětí a nešťastnosti.
Po mém prohlédnutí, že jsem dědil netoleranci po rodičích a že díky tomu na jejich kritiku reaguji kritikou svojí a cítím se, stejně jako rodiče, jako ten lepší, jsem s rodiči pomalu, poznenáhlu začal jednat jinak.
Uměl jsem říct, když se mne rodiče ptali, proč s nimi tak bojuji, že jsem po nich, že neumí nic jiného, protože oni také ne. Nejprve to byly spíše výčitky, takže pokračování boje, poznenáhlu se ve mně ale tato věta měnila. Poznenáhlu jsem ji říkal s pochopením a smíchem, že jsme všichni v rodině takoví bojovní a ukřivdění típci. Dal jsem jim prostor na jejich názory, které jsem přestal odmítat a kritizovat a oni sice neradi, ale postupně dali ten samý prostor mně, protože jsem uměl říct, já vám svoje názory nevnucuji, proč vy vnucujete svoje názory mně? Já vás nesoudím, proč soudíte vy mne? Postupně jsme se tak v rámci rodiny začali vnímat a tolerovat mnohem více a měli jsme mnohem lepší vztahy.
A nemyslete si, co žiji s rodiči je moje dovednost vztahu obecně. A tak to, co žiji s rodiči nakonec vždy v nějaké rovině, nějakým způsobem žiji i ve svých osobních vztazích, s partnery, dětmi a přáteli.
Tak přesně o tom je váš nedostatek hořčíku a máte zde i jednoduchý návod. Ale musím vás upozornit, potřeboval jsem roční vedení učitelem, abych vše začal vůbec vidět a abych našel řešení. Život je mnohem složitější, než si myslíme a v žádném případě jej nežijeme rozumem. O našem chování a životě obecně rozhodují zděděné vnitřní emoční světy a ty máme zkoumat a měnit. Máme si pokládat otázku, jakým pocitem a proč vlastně na tento podnět reaguji?
Myslím, že i vy budete na nějakou dobu potřebovat svého učitele. Není jednoduché vidět to, o čem píši a ještě těžší je v sobě SPONTÁNNĚ najít POCITOVÉ řešení.
Vaše potíže jsou svým způsobem vašim motorem, abyste jednou objevila a rozvinula svůj potenciál, o kterém píši na začátku své odpovědi. Moc vám držím na vaší cestě životem pěsti.
Dobrý den pane Pavle Poloku. Chtěla bych Vás pěkně poprosit, proč moje děti, i já sama a manžel máme neustálý nedostatek hořčíku? Pramení z toho neustále bolesti svalů, konkrétně lýtek, manžel pouze sval na zádech. Partner až poslední roky, dcera od narození. Nemůžu rozkódovat, kde dělám chybu, kde může být příčina? Samozřejmě si doplněním hořčíku pomůžeme, ale pokud vysadíme, opět se problém projeví. Já sama jsem tímto trpěla již od dětství, naneštěstí rodiče vůbec netušily, že stačí doplnit hořčík a bude po problému.
Celý život jsem se hledala informace mimo sebe, neměla jsem v okolí nikoho, kdo by byl „osvícenější“, poradil jak se změnit. Nikoho takové věci ani nenapadly, proč se měnit? A dnes konečně nyní vím, že mám všechno v rukách já sama. V poslední době dělám velké úspěchy, začínám se mít ráda a zažívám pocity bezpodmínečné lásky. Chci a budu se dále zlepšovat, pokud Bůh dovolí. V poslední době se tempo tak zvyšuje, že denně si uvědomuji a vidím, kde se mám zlepšit, co dělám špatně, ale s tímto si nevím rady a proto se na vás obracím. Děkuji Vám velmi mnoho a děkuji, že děláte takovou skvělou prospěšnou práci a pomáháte lidem nalézt sami sebe.
Petra, 8.8. 41 let.
Děkuji za vše a přeji mír v duši 🙂
Dobrý den, na středu 6.11. jsem objednaná na chirurgické odstranění žlučníku, jelikož mi v červnu letošního roku na sonu našli žlučníkové kameny. V srpnu mě žlučník ještě bolel a trpěla jsem záchvaty, ale od září doposud jsem už žádný záchvat neměla a to si nijak extra nehlídám jídelníček. Mohl byste mi zkusit poradit, zda je nutné na operaci jít, nebo je možné, že se kameny nějakým způsobem ,,rozpustily”? Dekuji mockrát za odpoved, Tereza, 15.10.1992
Terezo,
je dobré s lékaři spolupracovat, i když spolupráce s nimi ne vždy musí být snadná, jsou to lidé, jako všichni ostatní, i oni mají své chyby a nedostatky. Rozhodně se stává, že kameny vyjdou, rozpadnou se, nestává se to často. Někdy se stane, že se kámen umístí tak, že nezlobí, ale kdykoli se jeho poloha může změnit.
Doporučil bych vám jít za vašim lékařem, a chtít nový ultrazvuk. Jako důvod uveďte, že jste již dlouho bez příznaků. Když se budou bránit, zeptejte se jich, jestli oni sami by se nechali ve vašem případě, když by byli bez příznaků, operovat.
I když máte bázlivý rozměr, který vás vede do potlačení sebe sama, do potlačení projevu emocí, které vás občas zmítají, což je příčinou žlučníkových kamenů, jste silná osobnost a svůj prostor a názor si obhájit umíte.
Podávejte se, jak vlastně vnímáte, když se k vám někdo chová nějak, jak vy si myslíte, že by neměl. Vnitřně si jej přestanete vážit a začnete jej odmítat. To je velmi nepříjemný model vnímání, který jste převzala z domu. Odmítnutím a nevážením si chcete dosáhnout toho, aby vás druzí cenili a přijímali, a to se vám přirozeně dařit nemůže.
Nejste dokonalá, nikdo není dokonalý, ale to neznamená, že jste vy, nebo ostatní selhali. Prostě to tak je. A ještě ke všemu nejsme stejní, tak na spoustu věcí máme rozdílné názory a pak k nim logicky přistupujeme rozdílně.
Vám se ale může stávat, že se vám rozdílnost druhých moc chápat nedaří a padáte do pocitů nevole a odmítnutí. A ty je potřeba prozkoumat, jejich logiku věci.
Jen se podívejte, jak na nevoli a odmítnutí druhých reagujete vy sama. Tak nějak podobně budou reagovat ti druzí na vás, a je naprosto jedno, kdo je v právu.
Prostě si nenechte brát své názory, ale zároveň nechtějte, aby se druzí svých názorů vzdali. Pak můžete říct, já po tobě nechci, aby ses vzdal sám sebe, tak to po mně nechtěj ty.
Když si toto ujasníte, že nemůžete po druhém chtít to, co byste v žádném případě neudělali sami, pak řešení situace najdete mnohem snadněji, jen vám to ze začátku bude chvíli trvat.
Dobrý den, už 3 roky řeším různými alternativními cestami myom na děloze. A on pořád roste. Včera mi ho pan gynekolog čerstvě změřil a má 8×10 cm. S operací, kterou bych ráda směřovala na leden 20, jsem se smířila. Jde mi asi už o život. Nejde mi ale do hlavy, proč se myom udělal a proč pořád roste, když se s ním tak dlouho domlouvám:) Má to smysl ještě řešit? Bára, 47 let, 9.8.
Dobrý den Báro
Víte Báro, ono myom nejde ukecat, něco o vás říká a vy zřejmě nerozumíte jeho řeči. Chce po vás vnitřní změny vnímání a jednání v konkrétních oblastech života a vám se zřejmě ty změny nedaří.
Pojďme se tedy podívat, co vlastně po vás myom chce.
Naše tělo vždy vyjadřuje, jak vnímáme fyzickou realitu, jak ji INTERPRETUJEME. Objektivní realitu vnímat nikdo neumí, protože všechny podněty, ať už jsou to nějaká naše vnitřní uvědomění, nebo podněty přicházející z venku, vše musíme INTERPRETOVAT. A ta naše interpretace dělá z reality máju, každý interpretuje jinak co se stalo a každý interpretuje jinak svoje možnosti na to reagovat, realita je zkrátka díky interpretaci vždy SUBJEKTIVNÍ.
A myom vám říká, že v jedné konkrétní oblasti života interpretujete chybně. Už dlouho.
Každý orgán vyjadřuje nějakou naši emoční dovednost, obvykle jsou orgány v tomto směru trochu multifunkční a těch emočních dovedností vyjadřují víc.
V mentální rovině – máme tu muže, a ženu a ti dva vytvoří to třetí – vztah. A muž i žena se o ten vztah musí starat, aby ten vztah byl hezký. Ve fyzické rovině tu pak máme muže a ženu, a to třetí – důsledek jejich vztahu dítě.
Děloha je prostor, kde žena o dítě pečuje – je to tedy orgán, který vyjadřuje, jak žena umí pečovat o své vztahy s muži, partnery, jak je vnímá. Párový orgán mužů je prostata, ta vyjadřuje, jako oni umí pečovat o své partnerství s ženami.
Nádor říká, že vaše představa je – muži mi ubližují a já s tím nemohu nic dělat. Tělo se pak řídí vaši představou a v děloze vznikne myom, imunitní sytém buňky nádoru, které jednají na váš úkor neumí zastavit, tak jako vy své muže, ve svých představách.
Jste Bára, děvče velmi citlivé, děvče snílek ve velmi pozitivním smyslu slova, máte svoje sny a vize, jak by váš prince měl vypadat a jak by se k vám měl chovat. Až potud je to hezké. Ale ve jméně Bára je i zpráva, že na svět jste přišla se svými sny a vizemi, ale ty neumíte realizovat. Prostě neumíte způsobit, aby se staly realitou. S tou schopnosti se Báry nerodí, tu se musí naučit.
Jste narozena 9. 8.
(9) Vašim tématem je zodpovědnost a péče. Jste rozená psycholožka, narodila jste se s darem hluboce rozumět lidské psychice. Péčí v jakékoli oblasti se můžete i živit.
(8) Jste velmi odvážná a to vám umožní uspět v mnoha situacích vašeho života, ať už osobních, nebo profesních. Máte analytickou mysl a velký smysl pro detail a tak jste schopna uspět všude, kde je toto potřeba.
Ale tato kombinace, jako vše má i svůj stín, temnou stránku.
(9) Velmi rozlišujete, co je správně a co ne, co se dělá a co ne. A velmi tvrdě soudíte, (možná spíše vnitřně, možná hodně i sebe), ty, kteří se dle vašich představ nechovají. Ale souzení a obviňování není láska, TEČKA, žádné řeči, že on.
(8) Velmi kritické postoje (9) velmi tvrdě vyjadřujete, třeba jen vnitřně, ale tvrdě. NE LASKAVĚ, NE S POROZUMĚNÍM.
Ale jste Bára, velmi citlivá, když vám vaše realita vaši tvrdost vrací v jednání partnera, neumíte to chápat.
To je téma vašeho života, o kterém myom mluví. Téměř vždy jej děvčata žijí už v dětství, kde jeden z rodičů velmi obviňuje druhého rodiče. Často tato děvčata řeší už v dětství neúctu některého z rodičů k nim.
Jsme tvůrci, svůj svět si tvoříme sami, včetně jednání druhých směrem k nám. V dnešní společnosti toto nechápeme, neumíme to vidět a pak se ve svých životech ztrácíme v souzení a křivdách. Ale ty NEJSOU LÁSKOU. Ale jestliže my lásku neumíme, nemůžeme dost dobře po druhých chtít, aby ji uměli.
Myomy se u nás léčí velmi dobře. Myom je to velký a celkem se divím doktorům, že vám dali ten čas, protože vás už skutečně ohrožuje.
Máte schopnosti, které jen potřebujete rozvinout, naučit se je používat, jste rozená psycholožka, tento rozměr vám velmi pomůže lépe pochopit. Máte odvahu, máte schopnost se smát sobě, využijte to. Máte opravdu skvělé analytické schopnosti, nechte se vést a využijte je.
Ano, muži se k vám mohou chovat velmi nehezky a bez úcty, velmi nezodpovědně a tvrdě (to o vás říkají informace, které jste o sobě uvedla), ale vy se máte naučit jinak interpretovat jejich jednání a jinak interpretovat svoje možnosti se jim postavit. Muži se k vám tak nechovají, protože na ně prostě máte smůlu, příčina jejich chování k vám je ve vás. Proto vnitřní změnou můžete jejich jednání změnit.
Váš myom po vás chce, abyste v této oblasti interpretace změnila sebe. Možná stále a vytrvale chcete, aby se měnili muži. Tak ale svět nefunguje a nikdy nefungoval. Chcete li změnu, udělejte ji v sobě a pak ji uvidíte v realitě, muži se sami budou chovat jinak.
V tom všem vás umíme a můžeme vést. Chcete-li zavolejte, když se nedovoláte, hodně pracujeme, pošlete sms. A domluvíme se na postupu. Dobré je, že vám lékaři dali čas. Můžete jej využít.
Z diet obvykle velmi dobře pomáhá vyloučení úplně všeho z mléka, tedy másla, jogurtů, tvarohu, ale i třeba buchet zadělaných mlékem.
Dobrý den,
chtěla bych znát Váš náhled na mou situaci, možná se dozvím něco, co mě nasměruje k nějakému řešení. Jsem již dlouhodobě nespokojená se svým životem, střídají se mi období deprese s apatii. Chybí mi energie, jak po stránce fyzické, tak psychické. V poslední době jsem především utlumená, prázdná a rezignovaná, bez motivace… Dalo by se říct vyhořelá. Právě díky těmto problémům, navzdory svému věku, kdy bych měla být již vystudovaná a zaměstnaná, ještě stále prezenčně studuji. Jsem v prvním ročníku navazujícího studia a tak mám minimálně rok, možná 2 před sebou. Zvykla jsem si, že se díky tomu na mě mnozí lidé dívají skrz prsty a myslí si, že jsem líná nebo hloupá, popřípadě obojí. Já jim to vlastně ani nemám za zlé, ono moc racionálních zdůvodnění pro tuto situaci není. Krom školy mám navíc přivýdělek, který mi bere hodně času a energie… Ráda bych s ním skoncovala a věnovala se místo toho více škole a léčbě svých psychický a zdravotních problému, ale to bych asi musela vyhrát v loterii. Někdy si připadám, že se motám v kruhu a není prostor pro to se občas zastavit a pak zase bez následku pokračovat. Další celkem smutnou oblasti jsou vztahy. Tato oblast byla pro mě vždycky hodně důležitá, ale dosud zůstala nenaplněná. Jsem 6 let sama a v poslední době už ani aktivně nikoho nehledám. Celkově se cítím být zablokovaná a můj život tak nějak stagnuje. Jsem narozená 13.6.1993. Děkuji Vám za odpověď a mějte se hezky
Dobrý den
Všichni se nějak narodíme, s nějakou sociálně emoční schopností vztahů, s nějakou schopností vztahu k sobě – schopností nějak konkrétně vnímat sebe. A z této schopnosti vnímat sebe pak vzniká naše schopnost vnímat druhé.
Já jsem se narodil bez schopností sám sebe přijímat, bez schopností být k sobě laskavý, mít pro sebe porozumění v okamžicích, kdy mi věci nejdou. Narodil jsem se s pocitem jsem něco méně, než druzí. Neuměl jsem si dát lásku, neuměl jsem ji ve své poníženosti dát druhým a bez lásky jsem ale neuměl žít. A na tomto emočním světe jsem se snažil postavit svůj život.
Takže, v dětství, když mne rodiče, nebo vrstevníci kritizovali, odmítali, neuměl jsem se bránit. Nechal jsem si všechnu tu jejich kritiku vnutit a hodně jsem s tím bojoval. Pak, když jsem dospěl jsem si nacházel podobně zraněné partnerky, jako jsem byl já a uměli jsme v tom zraňování pak jen oba pokračovat.
Až moje vlastní rakovina mne donutila zastavit se a začít přemýšlet nad vlastním životem. Nad tím, jak já vlastně vnímám sebe, jek jsem se sebou velmi nespokojený a že jen tou nespokojeností pak vnímám i druhé a nacházím si pro život stejně postižená děvčata.
Ona pak jsou nespokojená se mnou a já s nimi a nechápeme, že je to jen naše představa, náš jediný úhel pohledu, naše jediné řešení – NESPOKOJENOST, KDYŽ má druhý jiné představy, jiné názory, jiné návyky, jiné potřeby, než já… Je to velmi bolestné, a při tom hluboce lidské.
A trvalo mi velmi dlouho, než jsem to, co zde píši objevil a bylo to velmi bolestné objevování. A pak jsem to začal vidět. Najednou jsem chápal, že chci li ve svém životě cokoliv změnit, třeba i chování rodičů ke mně, následně chování partnerek ke mně, musím tu změnu udělat v sobě. Já chci, aby mne se mými názory a potřebami přijímali, i když oni mají jiné.
Pak já musím umět to, co po nich chci.
A viděl jsem, že neumím… Dalo mi hodně práce se vnitřně změnit, aby se změnilo chování rodičů a partnerek ke mně. Musel jsem se změnit tak, aby se nejprve změnilo moje chování k nim.
Prostě, nenarodil jsem se se šťastnou hvězdou, to se stává velmi často a stalo se to i vám.
Narodila jste se zraněná, to je nejsilnější vliv – zraněně reagujete na druhé, pokud máte rozdílné představy a názory. Narodila jste se vnitřně velmi nejistá a tak uskutečnění čehokoli ve vašem životě může být velmi obtížné. A co víc, ta nejistota sama sebou vás neustále vede do konfliktu s druhými, protože máte pocit, že to oni vás znejišťují. Ale je tu ale. Znejisti lze jen nejistého člověka, dobře to znám ze svého života.
Narodila jste se s velmi špatnou schopností komunikovat. Máte ji, ale jako byste ji neuměla používat ve svůj prospěch. Vzniká tak pak ve vašem životě velmi mnoho situací, které vás velmi bolí a berou vám jakýkoli další entuziasmus o cokoli se snažit…
Past, vaše vlastní past sklapla.
Bez entuziasmu už jste schopna ve svém životě realizovat jen velmi, velmi málo. A realizace čehokoli jde velmi pomalu a můžete ji často prostě i nenaplnit.
A vše se komplikuje i faktem, že do svého života přitahujeme lidi nějak podobně zraněné, jako jsme my sami a pak se zraňujeme navzájem a protože nechápeme, jsme nešťastnější a nešťastnější a schází nám jakékoli nadšení pro cokoli v našem životě.
Přitom na svých vztazích jste emocionálně velmi závislá, potřebujete z nich čerpat pocit zázemí a tak rozchody a ztráty vás velmi, velmi zasahují. Pocity osamělosti pak mohou být velmi, velmi silné.
Dalo mi velmi mnoho práce vystoupit z destrukcí svého života a málem jsem u toho umřel na rakovinu.
I vy to můžete učinit, i vy z destrukcí svého života můžete vystoupit. Jen potřebujete pochopit, že vaše destrukce jsou prostě vaše. Že vaše schopnost, anebo neschopnost se ve svém životě obhájit cítit dobře je zase jen vaše a ostatními nemá nic společného.
Až pochopíte, že ve vašem životě máte problém vy, budete připravená na hledání změn sebe. I ostatní si musí to svoje štěstí najít sami a nemají sebemenší právo obviňovat vás, nebo kohokoli, že oni si svoje štěstí najít neumí.
Přeložím vám to, nechcete nic menšího, než změnit to, s čím jste přišla na svět, svůj emoční svět = svůj osud.
Ano, je to možné a hodně mým klientům se to daří. A nedělejte si iluze, zabere vám to při plném nasazení rok, dva života.
Jestli vám to, co jsem zde napsal dává smysl, jestli se v tom, co jsem napsal o vás alespoň trochu vidíte, pak chcete li, zavolejte mně nebo Elišce a můžeme se domluvit na dalším postupu. Nebo si najděte někoho v místě bydliště, kdo umí pracovat, jako my.
Pokud se nám nedovoláte, protože jsme hodně v práci, pošlete nám sms a my se ozveme, až budeme mít čas.
Jako první potřebujete uzdravit svá zranění a u toho leccos pochopit, tak naše práce s vámi začíná, uleví se vám a vytvoříte tak emoční prostor, entuziasmus pro další nutné vnitřní změny vás samé. Pro uzdravení vašich představ, které vám váš vlastní život stále zpochybňuje, pro uzdravení vašich deziluzí. Pak půjde hledat nové vnitřní e oční koncepty a představy pro váš nový, jiný život.
Moc vám držím ve vašem životě pěsti. Není hanba se nějak konkrétně, pitomě narodit, to je běžné, ale je škoda s tím nic neudělat a skončit v pocitech nešťastnosti, lítosti, nebo vzteku. V pocitech obviňování druhých ze své neschopnosti se prosadit, ze své neschopnosti zazářit a být spokojená a šťastná.
Dobrý den, potřebuji k numerologickému rozboru vědět hodinu narození? Děkuji.
Dobrý den, numerologický rozbor čas narození nevyužívá, ale využívá křestní jméno a příjmení, u vdaných děvčat i to rodné.
Dobrý den chtěla bych se zeptat ohledně čaker. Zaujala mě Joga na jejich harmonizaci ,ale sama vtom tak nějak tápu.Ráda bych se zeptala zda je lepší postupovat nějak popořadě a vydržet jistou chvíli v té jedné čakry dokud nebude v porádku nebo je to zcela na mě a nohla bych například harmonizovat všechny 3 spodní čakry v jeden den po určitou dobu.? také nevím přesně jak poznat že už mám čakru uzdravenou,nebo prostě až bude sama v harmoii dá mi vědět ? 🙂 Snad je můj dotaz aspon trošku srozumitelný.
Děkuji, přeji hezký den.
Katka 20.2 1997
Dobrý den Katko
Návod, jak přesně čakry harmonizovat dát nelze. Obvykle je dobré jít při harmonizaci čaker postupně odspoda. Pokud je ale nějaká čakra zraněná, zablokovaná, pak je někdy vhodné začít jí. Ale ne vždy. Pro léčení čaker vždy potřebujeme na začátku vedení. Bez vedení obvykle nelze pochopit, jak věci dělat tak, aby měly výsledky.
A jak poznat, že je čakra uzdravená? Máte více možností.
dle fyzických pocitů – dám příklady na druhé čakře. V tomto případě sledujeme podbřišek, oblast pod pupíkem. Můžeme tam cítit při problémech třeba fyzické napětí, pokud napětí dlouhodobě zmizí, a cítíte se v tom prostoru uvolněně, pak se vám stav této čakry podařilo zlepšit.
dle emocí v dané oblasti – můžete v oblasti podbřišku mít dlouhodobě pocit emočního napětí, bez schopnosti jej vyvázat ke konkrétním situacím vašeho života. Zase, dlouhodobé zlepšení je reálným výsledkem.
dle zdravotního stavu v dané oblasti, dle stavu příslušné žlázy s vnitřní sekrecí dané čakry. Pro druhou čakru je to funkčnost vaječníků a funkčnost ovulačního cyklu. Je li bolestivý, emoční, silný, slabý, to vše ukazuje na problémy v této oblasti, čakře. Ale i třeba stav tenkého střeva něco vypovídá.
dle páteře – pokud máme v oblasti dané čakry problémy s páteří – bolestivost, vyhřezlé ploténky, skoliózu, ale i třeba zranění páteře, pak zlepšení, anebo uzdravení je relevantním výsledkem práce s danou čakrou.
dle vztahů – zde by měla být práce s čakrami vidět nejvíce – jak dobře se v dané oblasti cítíte. Druhá čakra – vztahy, projevení nefiltrovaných emocí. Až si budete umět dovolit projevit nefiltrované emoce k partnerovi, vztek, zlost, zášť, žárlivost, BEZ TOHO, ANIŽ BYSTE JEJ, NEBO SEBE OBVINILA, tak, že projev vašich, anebo jeho emocí neponičí váš vztah a ve vztahu se přesto budete oba cítit dobře, pak máte druhou čakru v perfektní kondici.
Těmito způsoby vám vaše čakry vždy dají vědět, jak na tom aktuálně, anebo dlouhodobě jsou.
A něco o KATCE?
Katko, máte opravdu velkou intuici, máte schopnosti pro spirituální práci asi mnohem větší, než tušíte. Rozvíjením těchto svých schopností můžete velmi obohatit svůj život a udělat jej mnohem radostnější a plnější a spokojenější.
Tématem vašeho života jsou vztahy s muži. Jste velmi, velmi citlivá a vztah jednoznačně potřebujete, vztah postavený na přitažlivosti, chemii, sexualitě. A tam jsou vaše velké lekce. Za mnoho svých pocitů se stydíte a popíráte je a skrýváte je, odmítáte se za ně.
Jednou možná pochopíte, že pocity skrýt nelze. Ano ostatní o nich rozumově nemusí vědět. Ale vždy se budou podle vašich pocitů ve vztahu k vám chovat. Ve vašem případě vás vždy budou chtít potlačit, odmítnout, budou vás kritizovat. A příčina je ve vašem emočním světě.
A tak, jak vnitřně popíráte sebe, tak potřebujete popírat i své partnery. Ale, jak vy tak oni vždy s popřením budou bojovat a pak se vám vaše partnerství vždy bude mít tendenci rozpadat. Pak mohou vznikat problémy s nevěrami.
Jste člověk, který má neuvěřitelně krásný a bohatý vnitřní svět, jste svá, potřebujete být svá a vše toto je ve vás popřeno. Tak jste se narodila. A tak si svá být nedovolíte a když ano, hned vás někdo potřebuje popřít, zkritizovat, bojovat s vámi a vy pak bojujete s ním. A vy nechápete, že příčina ve vašem životě je ve vás, že vy si musíte své popření uzdravit. Bojovat s dotyčným nemá valný výsledek, přinese do vašeho života jen destrukci. Vzdát se sebe a nehájit si svůj prostor, to zase nebudete šťastná, to také nelze.
Další problematický aspekt vašeho života je, že jste se prostě nenarodila s vnitřní schopností svých cílů dosahovat. To poznáte snadno – trpíte pocitem, že vám druzí brání svých cílů dosáhnout. Ne nikdo vám ve skutečnosti nebrání, jen vy se neumíte chovat dostatečně sebevědomě, neumíte být autoritou sobě a pak ani druhým, schází vám v kritických situacích entuziasmus a největší motor člověka, pudová vůle.
A pak, když najednou stojíte ve svém životě a nejste šťastná, protože nežijete to, po čem toužíte, použijete svoji nádhernou schopnost soucítění na obvinění druhých. Soucítíte sama se sebou, jak jste nešťastná, že oni se k vám chovají tak, jak se chovají. Ale pokud tuto naši nádhernou vlastnost použijeme na obviňování, výsledkem bude vždy destrukce. Můžete ji použít třeba i na soucítění s maminkou a obvinění tatínka, jak hrozně se k ní zachoval. I to vytvoří opravdu velkou destrukci ve vašem životě.
A vždy se budete obklopovat lidmi, kteří mají podobné životní lekce, jako vy sama.
Katko, není odsouzení hodné se narodit nějak komplikovaně. Více méně „reálně“ se rodíme všichni. Všichni se narodíme s většími, čí menší oblastmi života, které jsou zasaženy nějakou naší vlastní destrukcí, neschopností rozumět danému tématu. Na nás je je odhalit, porozumět té destrukci a tak ji uzdravit. Odmítnutím svých destruktivních vlastností NIKDY DO RADOSTI A LÁSKY NEDOJDEME.
Váš život má být o krásných, velmi hluboce prožívaných vztazích, ve kterých vzniká mnoho radosti a porozumění. O vztazích, kde vy jste sama sebou, s uměleckými zájmy. A kde tento prostor umíte dát i partnerovi tak, aby nevznikalo popření se navzájem.
Pokud toto chcete objevit v práci s čakrami, můžete, ale počítejte s tím, že se musíte naučit velmi, velmi mnoho, abyste měla výsledky. Můžete se do práce na sobě pustit i jakkoli jinak. Vlohy máte obrovské, nádherné, ale dřina to bude, s tím počítejte. Vy jste se do svého života přišla učit, přišla jste, abyste jej velmi zlepšila.
A možná jednou sama budete pomáhat lidem, takovým, jako jste nyní vy, hledajícím.
Dobrý den, syn Jaroslav 24.9. 2013 má nejspíš nesnášenlivost lepku, mléka, pšenice, vajec a mírnou i citrusů, brambor a luštěnin. (toto vyšlo v laboratorním testu pro domácí použití, dále zjišťujeme, zda ještě nevadí jiné potraviny atd.) K tomu atopický ekzém. Zajímá mě, co nám to má říct a jak ho zcela vyléčit… Předem velmi děkuji za info. Eva, 30.6.1983
Velmi děkuji za Vaše stránky! Už vím, kam odkazovat klienty, kteří mají potíže ve vztazích
Dobrý den Evo
Zde začnu trochu jinak, nejprve popíši, jaké vlastně zmíněné nemoci mají emoční pozadí. I nemoci si tvoříme ve svých vztazích.
Vztahy jsou sociálně emoční dovedností, neřídí se tedy našim rozumem, i když si to myslíme, ale jsou dány naší emoční dovedností, to je třeba:
– schopností CÍTIT se rovnocenně,
– schopností MÍT POCIT porozumění pro sebe a druhé, pro svoje a jejich chyby,
– schopností MÍT POCIT, že mohu po druhém chtít,
– ale i schopností MÍT POCIT nedostatečnosti před sebou sama nebo druhým,
– schopností MÍT POCIT viny, anebo vzteku, anebo despektu,
všimněte si, naše vztahy jsou o schopnosti se v nich nějak cítit a pro svoje pocity se nemůžeme rozhodnout, nemůžeme se rozhodnout, že se budeme cítit jinak.
Nemoci o nás vždy říkají, jakým způsobem se nám v našich vztazích, EMOČNĚ nedaří. Všechny naše vztahy se odvíjí od vztahu se sebou sama. Ten pak projektujeme do druhých a tak tvoříme vztahy i s nimi. Jestliže sebe sama nějak neceníme, vnímáme se jako horší, méněcennější, než druzí, pak tak ale vnímáme i druhé, pokud se k nám chovají nějak, jak nám samotným nevyhovuje.
Pokud ve svých vztazích máme pocit, že z nich vycházíme nějak nerespektovaní, špatně hodnocení, ponížení, a pokud nemáme pocit, že bychom s tím mohli něco udělat a vnitřně bojujeme, pak onemocníme. A onemocníme my, protože problém je v nás, mi neumíme mít ve svých vztazích pocity a emoční dovednosti, které by nám umožnily uspět.
ATOPICKÝ EKZÉM
Kůže je rozhraním mezi naším vnitřním světem našeho fyzického těla a okolní realitou. Stejným rozhraním je naše komunikace. Je také rozhraním mezi naším vnitřním mentálním světem a mentálními světy druhých lidí. Proč se tělo ale pokouší zničit svoji vlastní kůži? Co vede imunitní systém k tak chybné reakci?
Musíme žít představu, že jsme v komunikaci nějak ohroženi tam, kde ohroženi nejsme. Imunitní systém pak reaguje hyperaktivně, cítí ohrožení tam, kde není a bojuje tam, kde by neměl. Postižené dítě, pak v komunikaci díky špatnému sebehodnocení vnímá ohrožení tam, kde není a reaguje bázlivě, anebo bojovně tam, kde se ostatní umí domluvit. Bojovnost dle naturelu může dítě žít otevřeně, anebo dovnitř, skrytě a ostatní o ni nemusí nic vědět. Aby dítě onemocnělo, musí se cítit dlouhodobě popřeno a vnitřně, nebo otevřeně, ale bez úspěchu bojovat.
Dítě svůj emoční svět dědí, takže je ve hře potlačenost rodičů, která je vždy důsledkem neschopnosti ocenit se a pak je. Když jsme byli sami dětmi, nechali jsme se svými rodiči potlačovat a často nás rodiče potlačují i v dospělosti. My toto bereme jako standard, i když často nám nevyhovující. Neumíme vidět, že je to špatně.
Pokud se necháme potlačovat, pak vždy sami potlačujeme. Toto od sebe nelze nikdy oddělit. My sami nevidíme, že potlačujeme, stejně tak jako ti, co nás potlačují to také neumí vidět. Když můžeme ustupovat my sami svým rodičům, i když neradi, pak stejné ustupování vyžadujeme od dětí a není nám to divné a pak to nevidíme.
Celý rodový příběh se tak stále po mnoho generací opakuje a u toho se nějak vyvíjí. Nejdřív jsme ti potlačovaní byli my (jako děti), nyní jsou to naše děti. Příběh jste ale v tomto případě o něco „zdokonalili“. Vy jste nemocní atopickým ekzémem ještě nebyli, ale vaše děti už ano. Vám možná stačily třeba angíny a vytržené mandle. Samozřejmě se pak nevyhnete potlačování se navzájem ani v partnerství. Citlivější, zodpovědnější a nejisté dítě si s tímto prostředím neporadí a onemocní.
Chcete-li vyléčit své dítě, musíte nejprve vyléčit sebe – svoji vlastní potlačenost a vnitřní boj s ní. Svoje vlastní vztahy.
POTRAVINOVÁ ALERGIE
Proces prožívání je ve fyzickém těle vyjádřen procesem zažívání. Nejdříve si musíme umět prožitek „ukousnout“. Třeba říct partnerovi, ‘chci do kina’. Pokud se nám to podaří, jdeme do kina a vytvoříme zážitek. Ten pak uložíme, zabudujeme do svých zkušeností a vzpomínek. Dobře, sousto si ukousneme, a pomalu jej strávíme a živiny zabudujeme do tkání svého těla.
Potravinová alergie říká, že máme mnoho zážitků, se kterými si neporadíme, na které reagujeme alergicky, neadekvátně, popřeně – pak je tu mnoho složek potravy, se kterými si imunitní systém neporadí a reaguje na ně alergicky. Někdy průjmy, jindy zácpou, nebo defekty na pokožce.
Je zde vlastně vyjádřen stejný problém, jako u ekzému, jen v jiné rovině. U ekzému se jedná o problém v komunikaci – přičemž komunikace není samotný akustický projev, ale soubor všech emočních dovedností osobnosti, které nám umožní vyjádření se nějakým způsobem.
Potravinová alergie ukazuje na fakt, že prožitky dítěti díky pocitům ohrožení a následné kontroverznosti nejdou tak snadno zabudovat do osobní historie, že s nimi dítě už v průběhu prožívání bojuje.
Nyní maminka EVA
Příčiny nemocí vždy lze nalézt u obou rodičů. Uvedla jste zde své iniciály, budu tedy psát o vás. Jste člověk s velkým entuziasmem a velkou potřebou sebeprosazení, jste velmi silná osobnost, která potřebuje být sama sebou.
Ale je tu ale. Narodila jste se také s velmi silnou potřebou být sama sebou, která je ve vás ale velmi silně potlačena. I v komunikaci jste velmi silná osobnost, ale komunikaci neumíte využít ve svůj prospěch, jako by byla od vaši osobnosti oddělena bariérou.
Výsledkem jsou možná výrazné problémy v partnerství, možné jsou problémy s věrností a vše samozřejmě začíná ve vztazích s rodiči… Ve hře je vaše bojovnost a neschopnost komunikovat rovnocenně, sebejistě.
Nicméně váš vnitřní svět je neuvěřitelně krásný a bohatý, a vy potřebujete být svá. Váš svět bude plný radostí, až jej budete umět projevit, až budete umět být sama sebou a budete umět toto dopřát druhým, budete pro druhé nesmírně zajímavým a velmi inspirujícím společenským člověkem.
Všichni se nějak narodíme a není žádná ostuda narodit se nějak reálně. K životu to prostě patří, narodit se s naturelem, který v některých oblastech není funkční, do prostředí, které není dokonalé.
Dnes ale žijeme ve fantastické době, vše popsané se učíme měnit, léčit a nyní už i celkem úspěšně.
Jak tedy uzdravit své dítě? Uzdravte svůj emoční svět, svůj svět představ o sobě a o druhých, o svých možnostech, uzdravte si své vztahy a dítě se v novém emočním prostoru, ve kterém bude žít uzdraví samo.
Mnoho maminek si u nás zdravotní stav svého dítěte velmi zlepšilo, anebo si jej takto úplně uzdravily. A u toho si uzdravily svůj emoční svět a svoje vztahy.
A syn JAROSLAV
Na začátku je velká citlivost a potřeba laskavosti ve vztazích, bohužel namíchaná s velkou nejistotou sama sebe před druhými a s velkou nejistotou si svoji autoritou, která jej může vést do skrytého a někdy i otevřeného boje s autoritami obecně. Je citlivý, velmi zodpovědný, s pocity viny a selhání, když něco neumí, tak jak on si představuje, že by měl umět. Do pocitů viny a selhání ho tak lze zavést celkem snadno a on pak samozřejmě to samé umí dělat druhým. Nese v sobě po rodičích jistou zraněnost, schopnost reagovat na druhé zraněným způsobem.
Výslednice jeho života, to znamená, v co situace jeho života budou vyúsťovat je značně komplikovaná. Vnitřně je velký rebel, který vždy bude velmi bojovat s pravidly a představami druhých, takto uchopil vaši velkou potřebu být si sama sebou, bez ohledu na jakákoli pravidla. Vždy bude mít velkou vnitřní potřebu se bouřit proti tradicím a zaběhnutým pořádkům. Výslednicí je také hluboké vcítění se do druhých. A tam vzniká obrovské pnutí. Druhé vnímá, jako něco víc, vnímá velmi citlivě jejich pocity a obvykle se jim vůbec neumí postavit, protože jsou pro něj víc, než pocity a potřeby jeho.
Na místo, aby si hájil svoje představy, potřeby a zájmy, popírá je, popírá sebe. Proto jeho imunitní systém raději ničí vlastní tělo, než by hranice těla držel. Své rebelství, pak obvykle nemůže žít otevřeně, aby druhým neublížil a pak ale musí ubližovat sobě. Ten boj dotyčný obvykle žije vnitřně a neumí o něm mluvit, neumí jej projevit. Nechce respektovat nic a nikoho a neumí si to dovolit.
Ale chápe to tak, že ostatní mu nedovolí a trápí se. Lidem takto narozeným dá i několik let práce, než pochopí, jak se to vlastně trápí sami a že druzí s jejich trápením nemají nic společného. Trvá jim dlouho, než pochopí, že svobodu, kterou oni sami chtějí musí umět dát a než se to naučí. Pokud se jim to podaří a najdou svoji cenu a pak i svobodu, stanou se z nich velmi nekonvenční, velmi společenští a velmi inspirující lidé s uměleckými zájmy.
Zvolil si tento život, nejste za něj zodpovědní, snad jen v tom, že vy jste dali k dispozici svůj charakter, aby on z něj mohl složit ten zde popsaný, ten jeho. Jeho charakter zde popisuji velmi detailně, abyste mohla zahlédnout, kde a jak čerpal inspiraci ve vašem charakteru. Uzdravíte li svoje problematické části charakteru, budete umět velmi dobře uzdravit i ty jeho obyčejným porozuměním. Budete umět uzdravit jeho nemoci.
Celé je to jen o zvídavosti a schopnosti jít si za svým snem, uzdravení svého života a tím i nemocí svého dítěte. Stejně, jako vy, to samé může udělat i tatínek.
Dobrý den, pane Poloku, prosím o náhled na mou situaci. Nejde o nic vážného, ale přesto mi to znesnadňuje život. Mám dvě děti, které mne o životě a o mně samé už hodně naučily a také mnoho práce v praktickém životě (žijeme na vesnici, fyzicky hodně pracuju a děti jsou bystré, zvídavé a náročné 🙂 Brzy začnu pracovat i v zaměstnání po rodičovské dovolené a necítím se vůbec silná to zvládnout. Všechnu tu péči, práci atd. Cítím velmi málo energie. Té životní. Dříve to tak nebývalo. Muž mi pomáhá, ale staví pro nás dům a při své práci už toho má sám dost. Nejsme vůbec nároční, žijeme minimalisticky, nebažíme po ničem navíc, žijeme velmi prostě, v přírodě a bereme sílu ze souladu s ní, v přirozenosti. Nejsem nespokojená se životem, jen moc unavená a netuším, kde brát chybějící energii. Třeba budete mít pro mě nějaký postřeh. Předem děkuji. Narozena jsem 8.6. 1982 (Dcera Dora 25.6. 2012 a syn Teodor 24.6. 2015)
Dobrý den Míšo
Velmi se omlouvám za zpožděnou reakci. Byli jsme na celkem dlouhé dovolené ve Francii, v kempu, ve stanu…
Když se dívám na vaše datum narození, vidím že NEUMÍTE BÝT ŠŤASTNÁ. Vidím velkou pracovitost a velkou schopnost uspět, dokonce i řídit druhé, velkou bystrost a schopnost analyticky uvažovat. Máte svoji vizi, co a jak chcete žít a za tou si jdete a to je dobře, protože tam je vaše štěstí a radost. Ale jsou tu ale.
To co vidím ve vašem datu narození, je to, s čím jste přišla na tento svět. Je to to, co jste zdědila po svých předcích, po rodičích. A co tak asi můžeme zdědit? Emoční představy, emoční reflexy, způsob cítění. Ale protože jako dítě jste kombinovala maminku a tátu, tak v sobě máte směs jejich představ způsobů vnímání a emočních reakcí. To tvoří vaši osobnost a pak i život. Není v tom nic mystického a ani mysteriozního, jedná se o obyčejnou genetiku a dalo by se říct evoluci. Takže to, o čem nyní budu psát můžete ve střípcích a výřezech, částech, zahlédnout tu u maminky a tu u tatínka. Takže ta Ale…
Jste velmi citlivá, opravdu velmi. A své pocity docela dost potlačujete, jakoby se za ně stydíte. To má ale pro vás velmi nepříjemné dopady. Nemůžete vyjádřit sebe, musela byste se odmítnout, často byste to vyjádření svých pocitů považovala za slabost. A TAK MLČÍTE A JDETE PŘES SEBE. Tím se můžete vyčerpávat mnohem více, než si umíte všimnout. Protože vy se umíte popřít, odmítnout, OPUSTIT velmi, velmi tvrdě. Potřebujete být k sobě mnohem, mnohem laskavější a dovolit si slabosti, dovolit si to, co vám dělá radost. Být k sobě mnohem lidštější. To si ale nelze poručit. Cesta k tomu je v objevování své tvrdosti a jejím zkoumání, viz dále.
Jste velmi nezávislý člověk, který potřebuje pro svůj život naprostou svobodu. Ale zároveň se potřebujete opřít o vztah s partnerem. Rodina je to, z čeho čerpáte velkou část své energie pro život. Velmi vám na ní záleží, protože cítíte, že si nemůžete dovolit si ji rozbít. A tak si v mnoha oblastech necháte vzít prostor, svobodu, sebevyjádření, abyste si rodinu nerozbila. Pak ale často nežijete věci, tak jak byste potřebovala a i to vás může velmi ubíjet.
A výsledek vašeho života? Musíte jej vidět u rodičů svých a i u rodičů partnera, i když tam jinak. Nevěříte V SEBE. Nevěříte si. Jste si sebou nejistá. Máte potřebu o druhé pečovat, ABY VÁS MĚLI RÁDI. Protože sama svoji cenu vidět neumíte, sama si lásku dát neumíte. A tak děláte věci pro druhé, které byste dělat neměla, jen aby vás měli rádi a i to vede k vyčerpávání.
Co s tím? V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ S TÍM NEBOJUJETE A NESNAŽTE SE TO VŠE V SOBĚ POPŘÍT. Prostě to, co jsem zde napsal zkoušejte v sobě objevovat a když to objevíte, zkoumejte to. A hodně se u toho dívejte i na své rodiče, mnoho z toho uvidíte i v nich… Zkoumejte, jak vlastně emočně fungujete a proč. Analýza je vaše velmi silná stránka. Dívejte se na svoje pocity, na svoje motivy, zkoumejte jejich vazby, logiku věci a NEHLEDEJTE ROZUMOVĚ ŘEŠENÍ.
To nejde, rozumem najít řešení pocitům.
Pocity si musí, a ony to umí, najít řešení svých vnitřních konfliktů samy. Tak svým pocitům jen dejte ve svém vědomí prostor, zabývejte se jimi, NEPOTLAČUJTE JE. Ze začátku vám to moc nepůjde, protože sebe potlačování je reflex, kterého si nebudete umět ze začátku úplně všimnout. Ale když si dáte tu práci, když si za to budete stát, budete si toho všímat stále více. A budete postupně objevovat sebe sama, to čím opravdu jste a to co opravdu potřebujete a budete překvapená, velmi.
To co zde popisuji bude vyžadovat od vás dost času, můžete se sobě věnovat při manuálních pracech, cestě do obchodu, školky a tak… Lidem obvykle trvá půl roku až několik let, než svůj život změní.
Někteří si za to, jít si za svým štěstím ani nestojí, tak to nechají plavat. Ale ti, co sami pro sebe cenu mají úsilí na změnu svého života vynaloží a svůj život si změní.
Změní to, co zdědili po rodičích, co jim bere radost energii, co je často dělá nemocnými. Postupně, poznenáhlu objeví respekt k sobě a jeho vyjádření, respekt k druhým. Postupně vyřeší rodové destrukce, které se v jejich rodech nahromadily a jichž jsou nyní nositeli. A najdou si svoje štěstí a často i zdraví. A jednou tuto schopnost budou moci poskytnout i svým dětem, kterým již rodovou destrukci nevědomky předali také.
I u vás to tak může být, u syna i dcery vidím, že dědil celkem nepříjemně vše, o čem jsem zde psal, každý jinak, každý svým způsobem.
Na začátku práce na sobě obvykle lidé potřebují odborné vedení, není jednoduché léčit sebe, často se lidé musí nejdříve naučit, jak vnímat svoje pocity a jak s nimi pracovat… Toto odborné vedení poskytujeme na individuálních sezeních a kurzech.
Míšo, moc vám držím pěsti. Máte všechny předpoklady k tomu, abyste ve svém životě uspěla. Jste velmi zajímavý člověk. Ale potřebujete to teprve objevit, pak to budete moci žít a radovat se z toho. Pak budete mít energie dost.
Dobrý den,
píšu za svého bratra. Moc bych Vás chtěla poprosit o názor na jeho zdraví a možnost příčiny a léčby. Bratr se jmenuje Jan 22.07.1987.
Po dost dlouho dobu žil velmi názorčným způsobem života. Mnoho práce, především v zahraničí, málo spáku, douhé cesty v autě, špatné stravovací návyky. Z jeho zpsůsobem života mu troskotaly i partnerské vztahy. Teď ve 30 si něco uvědomil a ukotvuje se, snaží se víc odpočívat, jde do sebe. Příčinou byly i lehké kolapsy (návaly navolnosti, mdloby), které se mu cca 3x za poslední 2 roky staly . Jenže i přes více odpočinku, relaxace, dle jeho slov větší vnitřní pohody a radosti a jakého si uvědomění, že se sebou musí něco dělat se objevil kolaps silnější.
Ten poslední mi popsal takto. V krámě špatně rozumněl prodavači, šel si sednout do auta, tam se stav zhoršil. Rozklepal se, studený a horký pot, přestal cítit levnou nohu, na pravé oko viděl rozmazaně, pocit, že omdlí, začala padat či táhnout hlava doleva. Stav se po cca 30min zlepšil. Druhý den ho bolelo u srdce i v různých částech těla, jako jsou dlaně, loket, noha, koleno,
Je objednaný i na celkové vyšetření, ale i tak bych se ráda zeptala Vás na Vás názor.
Nevím, zda je podstatné mé datum narození – Lenka 19.6.1990. Vztah máme zvláštní, ale když se něco děje, držíme vždy při sobě.
Moc Vám děkuji,
Lenka
Dobrý den Lenko
Je dobře, že jste napsala svoje datum, hodně mi říká o tom, co ve vašem rodě vlastně řešíte. Mohu vám díky tomu pomoci pochopit vašeho bratra přes sebe sama.
Jste velmi silná osobnost, velmi zodpovědná, máte velkou potřebu pomáhat druhým, víte co potřebují a tak se snažíte.
Váš vztah k mužům je poměrně komplikovaný a není to jen o těch mužích, stejně tak, jak jsou problematičtí oni, jste problematická sama. (Prosím, neberte to jako kritiku, ale jako fakt.)
Sama můžete trpět nespavostí, nebo bolestmi hlavy.
Nevěříte si, a tak můžete to, co vám říkají druzí brát velmi, velmi osobně. A tak, přes to, že jste komunikačně velmi dobře vybavená, vám vlastně komunikaci pro dosažení svých cílů moc využít nejde. A to může narušovat vaše vztahy obecně, včetně těch partnerských.
Potřebujete mít v životě ve vztazích jistou kontinuitu, netoužíte po flirtech a náhodných známostech. Přes to se vám mohou v životě stávat a nemusíte se vám to úplně líbit.
Velmi, velmi špatně chápete zodpovědnost. Vede vás do kritičnosti a odmítání, potlačování a sebe potlačování, OPOUŠTĚNÍ SEBE a druhých v situacích, kdy se za sebe potřebujete postavit.
Výsledkem vašeho života je síla svoboda a úspěch. Ale ten výsledek nepřijde zadarmo. Díky špatně chápané zodpovědnosti si po své svobodě často sama šlapete. A to samé pak děláte druhým. Budete muset mnoho svých emočních a rozumových představ přehodnotit, aby váš úspěch byl i vaší radostí. Aby vám nerozbíjel vztahy.
Proč to sem všechno a tak otevřeně píši Lenko? Chcete bratrovi pomoci a umíte bratrovi pomoci, ať už lékaři ve fyzické rovině něco najdou, nebo ne. Ale můžete mu pomoci jen tenkrát, když mu budete pocitově rozumět. A abyste mu mohla rozumět, potřebujete rozumět sobě.
Bratr je vám velmi podobný, taky špatně chápe zodpovědnost. Neví jak ji skládat, je tedy zodpovědný v práci, hodně pracuje a pak ale nemůže být zodpovědný v partnerství, nejde mu to složit, buď jedno nebo druhé.
Pak v obchodě špatně rozumí prodavači a vezme si to nějak velmi osobně, to vy dobře znáte, i když vaše reakce je jiná, než reakce bratra. Nevím co tam prožil, na to jste situaci popsala jen málo. Bratr se na jedné straně může velmi stydět za to, že nerozumí a na straně druhé se může velmi zlobit na sebe nebo prodavače, že tu situaci vytvořili, na třetí straně potřebuje být zodpovědný a chovat se korektně a zároveň může mít potřebu vybuchnout. A to vše vy vnitřně znáte také.
U bratra jeho fyzické stavy spouští nezvladatelné emoce a nemusí si jich ani být vědom. Vy jste mnohem silnější a tak své emoce zvládnete.
Jak bratrovi tedy můžete pomoci? Všimněte si vaší emoční stejnosti, vaši vnitřní stejnosti. Prozkoumejte ji. A pak o ní otevřeně s bratrem mluvte. Bratrovi se velmi, velmi uleví, když se bude moci otevřít, (to se ale musíte otevřít nejdříve vy sama) a když se budete své trhlosti moci oba zasmát. Tomu vašemu vzteku ve vaší nejistotě sama sebou, ve vaší vztahovačnosti. A uzdravování bude společné. Vytvoříte tak podstatně větší prostor pro přijetí sebe a budete chápat podstatně lépe chyby ve vaší představě zodpovědnosti.
To co je u vás a vašeho bratra rozdílné je síla osobnosti, vy jste mnohem silnější, než on, to, co vydržíte vy on nevydrží a hroutí se a pak má kolapsy. Proto bratrovi můžete pomoci. Nikdy mu ale nepomůžete následujícími větami. Ty vždy ubližují!!!
„Měl bys to a ono“… „No ale to je hrozné“… jak to máš, jak to cítíš, jak jsi to udělal…
Ty, a jim podobné, budou vždy destrukcí. Vždy bratrovi pomůžete, když se jej budete snažit pochopit přes sebe a když se bez ohledu, jak směšné, nebo trapné to vypadá, budete ptát, co vlastně v takové situaci cítíš, prožíváš? JÁ TAM MÁM TO A TO, NEBO JÁ BYCH TAM ASI MĚLA TO A TO. A musíte být k sobě velmi upřímná a otevřená, jinak vám to celé nebude fungovat. A na otevřenost a upřímnost můžete použít svoji opravdu velkou vnitřní sílu.
Začátky mohou být tristní, než se přestanete zoufale bát se přiznat k tomu, jak to vlastně vevnitř máte. Když ale vydržíte, oběma se vám velmi uleví, hodně se nasmějete oba si zlepšíte život, a oba budete moci podstatně lépe chápat druhé pohlaví, on ženy, a vy muže a tak v partnerství objevíte mnohem více spokojenosti a radosti. Uvidíte také, jak jste oba charakterově a pocitově po svých rodičích, každý jinak, ale jste. A budete moci lépe chápat i je a jejich činy, které vám ne vždy musely líbit.
Počítejte s tím, že proměna může trvat měsíce, i roky. Ale sami si musíte zvážit, zda si za to stojíte. Jeden každý z vás, sám před sebou a vy jestli vám za to stojí brácha a obráceně.
Na začátku můžete potřebovat odborné vedení a pak jsme tady k dispozici. Moc vám držím pěsti, a omlouvám se, jestli jsem se vás něčím z toho, co jsem o vás napsal dotkl. Ale možná to můžete brát jako první lekci otevřenosti a schopnosti se zajímat, „jak to ten Polok vlastně myslí?“. Protože ne se vším, co jsem zde napsal, se zřejmě na začátku budete umět ztotožnit.