Ahoj Eliško,

už delší dobu myslím na to ti napsat a poděkovat…za to, co jsi mne naučila.
Teď se mi v životě přesně dějí situace, kdy bych druhého hodnotila (moralizovala, povyšovala se, odsoudila, že lže apod. A já místo toho jdu k sobě, pokud mne to dráždí a pak s tím druhým mám pochopení, nepadám do obvinění, ublížení apod. Jasně, ne vždy se podaří hned:-D:-D
Ale vidím tohle, jako velkou devizu od vás… toho člověka dokáži pochopit, i s ním o tom mluvit, že já to znám od sebe v tom a tom případě. Je tam přesně to neposuzování, nepovyšování. To je taááák úlevné!
Velký bonus proti tomu, co vidím kolem sebe.
Přivádí mne to do většího klidu.

Z čeho mám obrovskou radost je, že od sebe už neutíkám. Díky kinez. odblokům na intuici jsem zjistila, jak moc jsem lhala sama sobě a schovávala se sama před sebou.
Od té doby jsem k sobě hodně upřímná (i když to někdy není med:-D) a díky tobě a doptávání se hodně vracím k sobě, vlastně kdykoli se přichytnu při horší náladě, kterou bych dřív ignorovala, schovala nebo hodila na druhého/okolnosti, tak se sebou komunikuji, proč mi to brnká, odkud to znám.

Chtěla jsem ti moc poděkovat. Cítím že jsi mne hodně navedla na cestu k sobě, kdy se to teď ve velkém začalo skládat. Bez souzení, naopak s přijetím sebe a druhého.
To drží vnitřní klid a lásku.
A to teď čím dál častěji cítím….

Děkuji, mám tě ráda.

Lucka

Eliško a Pájo, poznala jsem vás oba ve chvíli, kdy jsem moc nevěděla co dál se životem. Životem navenek tak nějak spokojeným, uvnitř už nesnesitelně rozpínající se těžko popsatelnou frustrací. Během dvou let, kdy jsem se s vámi oběma, a pak i samostatně s Eliškou, setkávala v rámci skupinového kurzu, jsem pochopila hodně věcí. 

Uzdravila jsem si některá svá zranění, přes která jsem neviděla, neslyšela a nepřipouštěla si, že jsem to já, kdo si brání žít spokojený život. Z pocitu vláčení životem v různých okolím přisuzovaných rolích se po krůčkách dostávám k vnímání sebe jako tvůrce své vlastní reality.  Není to jednoduchá změna a vím, že bez vašeho laskavého provázení různými konkrétními situacemi v současnosti i minulosti, bych se pravděpodobně plácala na místě. Velmi oceňuji bezpečný prostor pro sdílení, který vytváříte, stejně jako laskavou upřímnost, se kterou bez odsouzení přistupujete ke všem.

…přál bych každému z nás kdo chodí po tomto světě, cítit to, co v poslední době častokrát prožívám uvnitř sebe.

Jsou to stavy, které nebývají vždy jenom příjemné, ale přesto je v nich najednou mnohem více citu, prožitku, pochopení a takový laskavý pocit, že můj život plyne do puntíku přesně tak, jak si ho já v daný okamžik vnitřně ve svém světě představ a pocitů umím vytvořit.

Na mém konkrétním případě vidím, že cokoli ve svém životě, ve své fyzické realitě měním, je důsledkem mých hluboký vnitřních změn chápání a vnímání sebe a druhých. 

Nyní vidím že bez vedení Pavla a Elišky bych nikdy nepochopil význam svých pocitů a představ a že bych svůj život, bez jejich vedení, nikdy takto změnit neuměl.

Žil bych takový život jako před 5 lety…, život černobílý, emočně plochý, zcela rozumový.

Jsem šťastný a vděčný za to, že mi bylo umožněno setkat se a nadále se setkávat s těmito dvěma úžasnými lidmi a dalšími odvážnými bytostmi, které se rozhodly vzít svůj život do vlastních rukou.