Eliško a Pájo, poznala jsem vás oba ve chvíli, kdy jsem moc nevěděla co dál se životem. Životem navenek tak nějak spokojeným, uvnitř už nesnesitelně rozpínající se těžko popsatelnou frustrací. Během dvou let, kdy jsem se s vámi oběma, a pak i samostatně s Eliškou, setkávala v rámci skupinového kurzu, jsem pochopila hodně věcí. 

Uzdravila jsem si některá svá zranění, přes která jsem neviděla, neslyšela a nepřipouštěla si, že jsem to já, kdo si brání žít spokojený život. Z pocitu vláčení životem v různých okolím přisuzovaných rolích se po krůčkách dostávám k vnímání sebe jako tvůrce své vlastní reality.  Není to jednoduchá změna a vím, že bez vašeho laskavého provázení různými konkrétními situacemi v současnosti i minulosti, bych se pravděpodobně plácala na místě. Velmi oceňuji bezpečný prostor pro sdílení, který vytváříte, stejně jako laskavou upřímnost, se kterou bez odsouzení přistupujete ke všem.

…přál bych každému z nás kdo chodí po tomto světě, cítit to, co v poslední době častokrát prožívám uvnitř sebe.

Jsou to stavy, které nebývají vždy jenom příjemné, ale přesto je v nich najednou mnohem více citu, prožitku, pochopení a takový laskavý pocit, že můj život plyne do puntíku přesně tak, jak si ho já v daný okamžik vnitřně ve svém světě představ a pocitů umím vytvořit.

Na mém konkrétním případě vidím, že cokoli ve svém životě, ve své fyzické realitě měním, je důsledkem mých hluboký vnitřních změn chápání a vnímání sebe a druhých. 

Nyní vidím že bez vedení Pavla a Elišky bych nikdy nepochopil význam svých pocitů a představ a že bych svůj život, bez jejich vedení, nikdy takto změnit neuměl.

Žil bych takový život jako před 5 lety…, život černobílý, emočně plochý, zcela rozumový.

Jsem šťastný a vděčný za to, že mi bylo umožněno setkat se a nadále se setkávat s těmito dvěma úžasnými lidmi a dalšími odvážnými bytostmi, které se rozhodly vzít svůj život do vlastních rukou.

Téměř 15 let jsem se topila v pocitech nešťastnosti, různých formách strachu, ublíženosti a nespokojenosti, které hraničily s depresemi. Rozhodla jsem se vyhledat pomoc. Přes kineziologii, reiky terapie, výkladům tarotu jsem se dostala ke čtení knih s esoterikou. Byla jsem přesvědčená, že už vím všechno.

A najednou, jako blesk z čistého nebe, jsem dostala velmi silný epileptický záchvat a po 3 letech další. 

Co se mi mé tělo snažilo říct? Jdeš na to špatně. Měla jsem to štěstí, že jsem našla člověka, který mi pomáhá otevřít oči. 

Pomalu jsem začínala vidět, jak jsem si svůj svět, svoji realitu tvořila jen svými pocity zcela sama. Nikdy mi nikdo mi neubližoval. Jen já sama. 

Tím, jak jsem vnitřně prožívala svůj život, mě dovedlo až do nemoci. Není to lehké si to uvědomit, ale je to začátek. Pouze začátek.

Nyní vidím, že jsem vždycky žila v domnění, že miluji svého partnera, děti, svoje nejbližší. Ač to zní nepochopitelně, byl to klam. 

Nyní vidím, že jsem neuměla milovat sebe samu, a díky tomu jsem neuměla milovat své nejbližší. 

Učím se milovat. Učím se milovat své já, které není zdaleka dokonalé. Učím se milovat právě ty nedokonalosti a slabé stránky. 

Ze srdce přeji všem, kteří prožívají svoje bolesti a problémy abychom přestali být slepými. Abychom začali vidět svým vlastním srdcem.