O nás

O Elišce

Jsem žena, která umí být starostlivá, pečující, citlivá, vášnivá a milující. Umím být hřejivým sluncem vyzařujícím lásku, ale také se umím zlobit, být uražená, bázlivá, žárlivá, náročná, nepřející a necitlivá. Stále objevuji, kdo jsem. A fascinuje mě celý ten proces objevování, kterému říkám život.

Jsem také terapeut a průvodce, který vede sebe a druhé k objevování zákonitostí tvoření našich životů. 

Odmalička mě asi úplně nejvíc ze všeho zajímaly vztahy a láska v nich. Vždycky jsem lásku ve vztazích hledala a nacházela ji jen na chvíli. To mi nestačilo. Chtěla jsem jí zažívat delší čas a víc. Nejradši pořád. Toto mi bylo, a stále je, motorem k objevování. Jak to mám udělat, abych cítila lásku, byla šťastná, aby mi život fungoval tak, jak si přeji? Jak si mám jít za svými sny s láskou tak, abych nebyla v konfliktu s ostatními? Jak se mám cítit milovaná? Jak mám milovat? Jak mám být rovnocenná, respektovaná, důležitá a oceňovaná? Jak mám vytvořit láskyplný vztah?

Spoustu let jsem lásku a ocenění hledala vně sebe, ve svém okolí, u svých rodičů, partnerů, dětí a přátel. Chtěla jsem vidět lásku v očích těch, kteří se na mě dívají. Ale neviděla jsem ji. Opakovaně jsem se cítila zklamaná a nešťastná. Měla jsem období, kdy jsem nechtěla žít a kdy jsem nechápala, proč jsem vlastně tady na světě. Jaký to má všechno smysl, když prožívám jedno trápení za druhým. Obviňovala jsem svět, že mi nedává to, po čem toužím.

Myslela jsem si, že jen druzí mě mohou udělat šťastnou. Také, že já jsem zodpovědná zase za spokojenost a štěstí ostatních. 

Snažila jsem se, aby byli spokojení a šťastní rodiče, pak partneři a postupně také děti. Postupně přibývalo lidí, jejichž štěstí jsem si myslela, že mám ve svých rukou. A tak jsem se snažila čím dál víc. Byla jsem už unavená tím vším snažením a to, po čem jsem toužila, stále nepřicházelo. Přes veškerou snahu jsme nebyli šťastní. Ani já, ani mí blízcí. 

Tenkrát jsem nechápala, proč to tak je. Ani ve snu mě nenapadlo, že každý člověk má své štěstí ve svých rukou nebo spíš ve své hlavě. Nerozuměla jsem zákonům tvoření. Netušila jsem, že lidé v mém životě se ke mě chovají jenom tak, jak očekávám na základě svých zkušeností. Tak, jak smýšlím o sobě a o nich. Že způsob jejich chování přesně odpovídá způsobu mého uvažování.

Byla jsem čím dál smutnější. Své pocity bolesti a nešťastnosti jsem otupovala alkoholem. Potom jsem se za to obviňovala. A pak jsem se snažila ještě víc a byla ještě zoufalejší. Čím víc jsem se věnovala problémům, tím víc se jich objevovalo. Čím víc jsem se snažila, tím hůř mi bylo. Došlo mi, že život musí fungovat jinak, než jsem si myslela a než mě učili rodiče. Rozhodla jsem se, že přijdu na to, jak.

Už nebudu čekat, že se o mé štěstí postarají ostatní na oplátku za mé snažení o to jejich. Postarám se o něj sama. 

Svým rozhodnutím jsem udělala první krok ke změně. Způsobila jsem, že se mi v životě začali objevovat lidé se stejným záměrem. Přicházely ke mě také nové informace. Začala jsem číst duchovní knížky a navštěvovat kurzy osobního rozvoje. Všechno do sebe začalo pomalu zapadat a dávalo mi novou logiku.

Postupně jsem objevila zákonitosti tvoření života, které nyní předávám dál. Našla jsem vzorce chování, které se dědí z generace na generaci, a kterými si velmi ubližujeme. Pochopila jsem nejen, jak si tato zranění vytváříme, ale také, jak si je uzdravit.

Proces objevování není nijak omezen. Je nekonečný a neuvěřitelně mě baví. 

Na své cestě jsem se setkala s mnoha úžasnými lidmi, kteří mě inspirovali a mnohé naučili. Potkala jsem se také sama se sebou a s nádhernou moudrostí v mé vnitřní krajině.

Zjistila jsem, že to nejcennější, co v životě mám, se nachází uvnitř mě. Jsou to mé pocity a prožitky. To jediné si s sebou odnesu, až budu z tohoto života odcházet. A k těm pocitům patří také množství lásky, kterou k sobě cítím, aniž bych se musela o cokoli snažit.

Dnes sdílím na svých kurzech a osobních terapiích vše, co jsem objevila a mám z toho velkou radost. Pracuji s psychologií, psychosomatikou, s numerologií, s myšlením a pocity. Jsem také průvodce procesem hlubinné imaginace, certifikovaný Mezinárodním institutem pro výzkum vizualizace USA – absolvent tříletého výcviku v tomto oboru.

Během let jsem své názory vícekrát přehodnocovala a tak je mi jasné, že ani ten můj současný není konečný a neměnný. Je to tak pro mě v pořádku. Věřím, že smyslem života je růst, rozvíjet se a radovat se z toho. Ale rozvíjet se ne proto, že bychom byli nedostateční takoví, jací jsme. Ale proto, že je to naše přirozená potřeba, kterou si realizujeme už tím, že žijeme. 

Z toho mi vychází, že smyslem života je vlastně život sám. A není to pro mě fráze. 

Skutečně vidím, jak rosteme tím, že každý den zažíváme různé věci, příjemné i nepříjemné. Náš růst spočívá v tom lépe uspět v rozmanitých životních podmínkách. Míra našeho úspěchu je množství radosti, kterou zažíváme. Není našim cílem najít podmínky, které nám nejvíc vyhovují, v těch se držet a přestat se rozvíjet. Ale umět reagovat radostí v čím dál tím větším množství situací svého života. 

Naše současná schopnost reagovat je výsledkem růstu našich předků po mnoho životů. Má velikou cenu a teď je na nás, abychom ji posunuli my. Teď jsme my ti, kdo žijí, tvoří a posouvají hranice našich rodových schopností uspět. Krásný pocit, že jo. 

Právě toto učím své kurzisty a klienty, posouvat hranice úspěšnosti.

O Pavlovi

Jsem stopař. Narodil jsem se, jako velmi citlivé dítě s pocitem, že ostatní jsou nějak lepší a důležitější než jsem já sám. Narodil jsem se do běžné rodiny, ve které mne rodiče měli rádi do míry svých schopností. Takže mamka byla celkem často obviňující a křičící, táta mi často laskavě naznačoval, že za toto bych se měl stydět. Oba mne měli svým vlastním způsobem rádi a velmi mne podporovali. Ale věděli, co je pro mne dobré a tímto jejich rozměrem jsem se jako dítě nevnímající svoji cenu nechal velmi popřít se všemi důsledky. Nic z toho, co zde píši jsem neuměl vidět a ani uvědomit, natož pak pochopit, případně změnit. Byl jsem dítě, které se prostě snaží, jak umí.
Do života jsem vstoupil, jako člověk popřený a bázlivý, nevidící cenu svoji, a tenkrát jsem to nevěděl, nevidící cenu nikoho. Člověk, který si myslel, že umí milovat, ale zpětně vidím, že lásku jsem do vínku a ani od rodičů nedostal.
Komplikovaný vztah s rodiči jsem pak už jen rozvíjel jako komplikovaný vztah s partnerkou, v zaměstnání a podobně. Byl jsem bázlivým člověkem a dával jsem druhým prostor, aby si mne nevážili, tak jako rodičům a protože se mi nelíbilo, jak se ke mně chovají, zase jsem si já nevážil jich a pak se v mých 33 letech kruh uzavřel a v důsledku mých destruktivních životních představ zkušeností a pocitů jsem onemocněl rakovinou tlustého střeva s následnými recidivami.

Poznáním sebe sama poznávám druhé a veškeré stvoření…

Objevování lásky k sobě nedokonalému je objevováním obrovského zdroje radosti pro můj život…

Tam někde je začátek mého nového života. Začátek mého stopařství, začátek objevování toho, co běžně neumíme vidět a uvědomit a pak ani měnit, co prostě jen žijeme.

Nejprve jsem, jako pragmatik navštívil léčitele a ke své velké nevoli jsem musel uznat, že něco umí, a on mi skutečně tenkrát zachránil život. Ale když mne propouštěl, řekl mi, tvá rakovina je jen vyjádřením, zhmotněním tvé destrukce v emoční a myšlenkové oblasti. A jestli tento svůj rozměr nezměníš, onemocníš znovu a pak už ti nepůjde pomoci. Ale o tom, jaký jsem a co a jak mám změnit mi neřekl nic.
Pár let jsem se zkoušel změnit sám, abych poznal, že bez učitel to nepůjde. Našel jsem si tedy učitele a ten mi ukázal, že pocity a postoje měnit lze a na sobě sama jsem si vyzkoušel, jak velmi citlivě na naše emoční a postojové změny tělo reaguje uzdravováním různých nemocí a problémů.

Velmi mne to zaujalo a tak jsem tento aspekt začal sám zkoumat a jednou jsem se rozhodl opustit svoji dobře placenou práci a začal jsem pracovat s lidmi. A dál jsem se učil a učil a učil. Ve vlastním životě, ve svých vlastních vztazích a při práci s klienty. Narodil jsem se, jako velmi citlivé dítě a tuto velkou citlivost jsem rozvíjel na stále citlivější vnímání sebe a druhých, na stopování vnitřních stavů vědomí člověka, příčin, následků a širších souvislostí.
Velmi jsem tím proměnil sebe a i svůj život, pochopil jsem velmi mnoho o životě a jeho souvislostech a začal jsem vidět, že jen ty souvislosti zahlédnout je velmi, velmi léčivé samo o sobě.
Na své cestě za pochopením sebe a života obecně jsem se začal setkávat s velmi zajímavými lidmi, významnými šamany a indiány přírodních národů, kteří mi ukázali ještě jiný, mnohem nádhernější svět, než zná naše civilizace. Naučili mne jak mnohem lépe čerpat z moudrosti předků a využívat jejich schopnosti. Ukázali mi, jak neuvěřitelně zdeformovaný vztah máme mi civilizovaní s planetou a přírodou. Ukázali i, jak ji lze vnímat jinak, jinými smysly a jak z ní i jinak čerpat, pro život, i pro léčení čehokoli.

Vím že se nemohu změnit, ale vím, že se mohu mít rád takový, jaký jsem a to mne změní…

A protože to co jsem objevil a dál objevuji je opravdu nádherné, úchvatné a proměňující, začal jsem vést roční kurzy, ve kterých se o svoje umění a moudrost s druhými dělím. Učím je tomu, co jsem objevil a u toho si i oni sami poznávají sebe sama, souvislosti svých životů dělají si v nich změny. Objevují svoji neuvěřitelnou svobodu, krásu a velikost. Na těchto kurzech si všichni mohou nastartovat nový život, objevit svoji cenu, objevit lásku a moudrost, objevit nádheru života. Pochopit lépe, co vlastně život je a kam je vede, jak v obecné rovině, tak v rovině jejich konkrétních životů a životních zkušeností. Mohou objevovat úplně nový svět sebe sama, svých nádherných darů a darů jejich předků, které všichni v sobě neseme a všichni je v sobě můžeme objevit.

Jsem stopař, který jde životem a objevuje nádheru tohoto světa.
Který stopuje všechny jeho souvislosti a aspekty.