Rok 2019 bude rokem radosti, seberealizace, objevování, rebelování a změn. Bude to rok objevování důvěry v sebe, vnitřní síly a krásy sebe sama.

Čas má svoji kvantitu, sekundy, minuty, hodiny a roky a také svoji kvalitu, emoční náboj. Kvalita času se neustále mění. A tak určité období díky kvalitě času může být pro určité činnosti vhodnější, a pro jiné činnosti zase naprosto nevhodné. Každý myslitelný subjekt, tedy i člověk má svůj vlastní emoční náboj a ten s aktuálním emočním nábojem času nějak rezonuje. To znamená že pro dva různé lidi ten samý emoční náboj času může znamenat vhodnost pro naprosto rozdílné věci. Nicméně i planeta je subjekt a proto lze pro všechny lidi, kteří se řídí našim kalendářem napsat tuto predikci. V rámci této predikce pak má ještě každý z nás svoji konkrétní individuální predikci, která je ale s tou společnou svázána. 

Rok 2019 navazuje na rok 2018, ve kterém jsme měli možnost objevit svoji odvahu a svoji schopnost uspět, právě díky té objevené odvaze. V roce 2018 jsme měli také prozkoumat svoji nadřazenost a podřízenost svázanou s despektem a s konfliktností, kterou tyto aspekty tvoří. Měli jsem příležitost jim lépe porozumět, a tak je opustit. Pro některé z nás to mohl být rok trochu divoký a bojovný a rozhodně výrazný, i v mezinárodní rovině.

A rok 2019, jaký bude? Je to rok který dává prostor objevování sebe, a plnění si svých snů, rok seberealizace a velké radosti z ní. Budeme potřebovat odvahu být sama sebou. Bude to maličko jiný druh odvahy než ta, kterou jsme v sobě mohli objevit v roce 2018. A budeme ji potřebovat na to, abychom otevřeně a bez souzení, ukázali sobě a světu, jací skutečně jsme. Budeme potřebovat vystoupit z posuzování co je dobře a co špatně, co se smí a co ne.  Nicméně, bude to s vědomím, že vše má své důsledky. 

V tomto roce budeme mít možnost lépe pochopit pocit viny, který je jen jednou z mnoha forem nelásky. Pochopíme, že v reálném světě ani nemohou být všechny naše rozhodnutí a činy správné, i proto, že jsme se sem přišli učit. Že ne vždy se nám musí podařit jednat podle svých morálních zásad. A že odmítnout a odsoudit se za to, je ta nejdestruktivnější možná reakce. Mimo jiné i proto, že pak naprosto stejně odsoudíme a odmítneme druhé, pokud se zachovají nějak podobně, jako jsme se zachovali my sami. Rozhodně musíme umět nést za své činy zodpovědnost. Láskou pak je, podívat se se zájmem, bez despektu, souzení a odmítnutí, proč jsme se tak zachovali. A i tento postoj, který jediný je láskou pak můžeme projektovat na druhé.  Budeme si mnohem více uvědomovat, že pokud v sobě neseme lásku k druhým, vždy musí vycházet z lásky k nám samým.

Možná díky tomu v tomto roce vznikne prostor pro pozvolnou proměnu křesťanství, největšího místního duchovního proudu, který je nyní velmi postaven na vině a souzení. Proud, který nás nyní velmi vede do pocitů viny. Jsi vinen, když nejsi podle desatera, jsi vinen, když nejsi dokonalý a správný křesťan, jsi vinna, když jdeš na interrupci, když se chceš rozvést. Křesťanství bude mít možnost posunout se do porozumění, které je jedinou skutečnou láskou, která je také jeho skutečným jádrem. Motorem křesťanství by pomalu mohla přestat být vina, já hříšný a kající se, ale láska. Láska a laskavost, já hluboce rozumějící své nedokonalosti, já milující se ve své nedokonalosti, já vědom si své nedokonalosti bez souzení sebe a vědom si důsledků, které pro mne moje nedokonalost má. Jen v tomto emočním prostoru lze dělat skutečné vnitřní změny sebe sama, vedoucí ke skutečné lásce. Obviněním a odmítnutím sebe nedokonalého se k lásce nelze dostat. Protože právě toto obvinění a odmítnutí není láskou, a tak k lásce nemůže vést. 

Rok 2019, bude trochu nepřehlednější, než přímý a celkem dost bojovný, ale nakonec spíše úspěšný rok 2018. 

Stále dál budeme objevovat, jak velmi důležité jsou pro nás naše pocity a jakou roli v našem životě hrají. To je od roku 2000 úplně nové téma pro mnoho následujících generací, ne jen pro nás. 

Jak velmi důležité je mít ke svým pocitům úctu, ke všem, i k vlastním pocitům nenávisti, nešťastnosti, poníženosti, neceny a studu. Úctu ke všem svým pocitům, které se v nás v různých situacích objeví. Když je nebudeme odmítat a nebudeme s nimi bojovat, velmi, velmi se nám uleví. Mít prostor říct například: nenávidím, a přiznat sobě i druhým, že neumím nyní jinak, a nesoudit se za to. Neodmítnout se, i když vím, že to není OK, a že budu muset umět nést důsledky své nenávisti. To je láska. Jen tak můžeme postupně v sobě vytvářet hluboké porozumění sobě, které jediné může vést následně k porozumění pro ostatní. 

To bude ústřední téma tohoto roku, mít hluboké porozumění pro sebe, pro svoje pocity a potřeby. A projekce tohoto porozumění sobě na druhé ve všech možných aspektech života. Dát si prostor být sám sebou naprosto bez souzení, a klidně říct: vím že toto není správně, a že to bude mít důsledky, ale prostě, neumím jinak a neodmítnout se! V tomto emočním prostoru se dějí zázraky. 

V roce 2019 máme prostor objevit
mnohem větší důvěru v sebe,
větší integritu a mnohem větší jistotu sama sebou.
Objevit sami sebe a radost ze sebe, realizaci sebe. 
Zjistit jak velmi zajímaví jsme, a jaké máme silné stránky a jaké potenciály. 
Vynést na světlo svoje vnitřní bohatství, to jediné, co můžeme sobě a druhým dát.
A pak můžeme objevovat a realizovat své sny.
Pak můžeme roztáhnout svá křídla a učit se létat.
Máme šanci uvidět naši rozdílnost jako velmi inspirující pestrost, a ocenit jí, a radovat se z ní navzájem.

A jak toto vše zrealizovat? Jak využít všechny možnosti, které nám rok 2019 přináší a nabízí?

S opravdovým a upřímným zájmem zkoumat sebe sama, a všechny aspekty toho, kdo jsem já. Obrátit svoji pozornost dovnitř, do sebe, do svého emočního světa, a tam objevovat se zvědavostí dítěte.

Mnozí zjistíme, jak velmi pokřiveně jsme v mnoha situacích svoji realitu vnímali a vnímáme. Jak ji, díky posuzování a souzení, vnímáme velmi subjektivně a sobecky, často poníženě. A budeme potřebovat hodně odvahy, odvahy, kterou jsme měli objevit v roce 2018, odvahy být sám sebou, přiznat si otevřeně jaký jsem. A odvahy říct: ano takový jsem, tak nedokonalý a jiný, než ostatní, svůj. 

Je v tom hluboké, velmi hluboké porozumění sobě. Pokud jej pro sebe skutečně objevíme, poznáme to snadno, budeme ho mít i pro druhé. A to náš svět, náš život velmi pozitivně ovlivní.

Hodně se budeme učit, jak o sebe pečovat s respektem, a jak u toho respektovat i ostatní. Pokud se nám toto nebude dařit, budeme často v konfliktu, co chci já a co druzí. A ten konflikt se nám bude nestále vracet, abychom jej v sobě pochopili a vyřešili.

Budeme objevovat svůj vlastní egoismus, a zkoumat jej bez souzení, se zájmem. A díky tomu budeme objevovat emoční řešení, která budou postavená na hlubokém porozumění sobě a druhým. Budeme objevovat emoční prostor a řešení, kdy my budeme moci být sama sebou a stejný prostor budeme dávat i druhým. 

My budeme moci být sama sebou a nepůjde nás za to soudit, nepůjde nám to vzít, protože nebudeme soudit druhé a nebudeme jim brát jejich potřebu být sama sebou. 

Všechny tyto vnitřní, emoční změny povedou, pokud se nám budou dařit, ke změnám naší fyzické reality, ke změnám chování našich blízkých v našich životech, k velmi pozitivním změnám našich vztahů… 

Budeme se ocitat v situacích, kdy pro nás bude velmi těžké připustit si a pak objevit vlastní egoismus. To proto, že si stále sebe projektujeme do druhých, a i to se budeme učit vidět. Všichni si projektujeme svoje pocity ze sebe sama, negativně svoji necenu, méněcennost, poníženost, do činů těch druhých, a tím je interpretujeme a to nás pak velmi mate. Je na nás, abychom si do druhých uměli projektovat stále více porozumění sobě, nesouzení sebe, lásky k sobě, reálnému a nedokonalému. Někdy od nás bude potřeba hodně hledání a vytrvalosti, abychom si vystoupili z prostého odsouzení druhých. Souzení, které vždy bude projevem naši nelásky. A můžeme být stokrát v právu. Při souzení jsme prostě neláskou, a jen nelásku pak můžeme sklízet jaku důsledek. 

Ti z nás, kteří si svůj egoismus, svoje nelásky a souzení budou jen projektovat do druhých, ti budou mít velmi silný pocit, že se mohou usnažit a druzí si toho neváží. A v tomto chápání reality to tak bude skutečně vypadat. Takovým způsobem lze však vytvářet jen velikou nešťastnost, protože kolotoč souzení druhých tímto způsobem my sami poháníme stále dokola. A  ti, co ho pohánějí si vůbec nevšimnou, že jen obviňují a obviňují, a tím obviňováním chtějí získat lásku. 

V partnerství budeme mít prostor objevit úplně nový způsob fungování, mnohem méně svazující, dávající mnohem větší prostor pro svobodu, seberealizaci a tak i skutečnou lásku. Budeme objevovat, jak v partnerství být mnohem více sama sebou, a jak dát stejný prostor partnerovi. Budeme objevovat, jak mnohem větší otevřenost a upřímnost, vede k mnohem hlubšímu vzájemnému propojení partnerů a vyřešení mnoha chronických konfliktů vztahu. 

Budeme objevovat, jak nádherně funguje vnímání chyb a nedostatků partnera, přes vnímání vlastních nedostatků a chyb, které si v tomto roce budeme umět připustit.

Protože v roce 2019 se přestaneme držet zpátky, může se nám v tomto roce v partnerství trochu častěji stávat, že ve vztahu najednou nebudeme jen dva. A i tyto situace se budeme učit řešit bez souzení, bez pocitů ponížení, bez nenávisti a odmítání. Budeme se učit řešit tyto situace s porozuměním, a tak, abychom si udrželi svoji integritu a  zároveň u toho nenarušovali integritu druhých, s vědomím důsledků, které naše jednání vždy má.

V mezinárodní oblasti bude tématem migrace. Bude logické že i v chudých zemích budou lidé hledat, jak realizovat sebe. Budeme mít prostor hledat spíše globální řešení regionálních problémů. Budeme hledat, jak naložit s bohatstvím planety, jako takové.  Možná dojdeme k závěru, že budeme muset svoje bohatství nějakou dobu přerozdělovat, jako to činíme třeba v rámci Evropské unie. 

Budeme hledat, jak vlastně vnímat migranty, kteří jsou kulturně a sociálně natolik rozdílní, že mají jen velmi malou šanci začlenit se bez problémů do naší společnosti. Migrantů, u kterých třeba vnímání postavení mužů a žen je často úplně rozdílné, než v naší společnosti. A budeme se učit tyto problémy řešit bez despektu, bez nenávisti, ale v rovnocennosti. To bylo ostatně i silné téma roku 2018, naše nadřazenost a následně despekt k migrantům. 

Nyní mnohem více chápeme, že vymezit se musíme, že prosté svolení všemu a všem je spíše vyjádřením našich pocitů viny. A budeme hledat cesty, jak v porozumění nastavit naprosto jasné hranice dané naší kulturou, ale bez despektu a nadřazenosti, kterými si vždy nakonec uškodíme. Budeme hledat, jak pomáhat s respektem ke všem kulturám, k té naší stejně, jako k těm odlišným.  Je to jediná cesta, jak můžeme vyžadovat respekt k naší vlastní kultuře. Cesta dávání stejného respektu všem kulturám a obohacování se navzájem. 

Možná si konečně uvědomíme, že musíme respektovat ostatní kultury, ať už se nám zdají jakékoli z našeho pohledu, protože jen tak vytvoříme prostor, kredit pro respekt kultury naši. 

A znovu půjde o zkoumání bez souzení, bez nadřazenosti, to jediné bude mít úspěch. A stejně, jako v roce 2018 se nám v této oblasti nemusí úplně dařit, protože budeme hledat a objevovat. Je toho mnoho velmi cenného, co můžeme v roce 2019 prožít a získat.

Odeslat komentář

  Odebírat upozornění  
Upozornit na
X