1. ČAKRA

ZÁKLADNÍ ČAKRA (Verze pdf ke stažení)

První čakra, inspirace anděly, Šárka Prokešová

 

Umístění: dolní konec páteře, kostrč
Duchovní aspekt: sebeuvědomění
Princip:
Základní potřeba: bezpečí, důvěra
Emoce: strach a odvaha
Žlázy s vnitřní sekrecí: nadledvinky (kortizon)
Tělesné orgány: zuby, ledviny, močový měchýř, konečník, páteř, kyčle
Barva: červená
Element: země
Smyslová funkce: čich

ZÁKLADNÍ MYŠLENKA

Máme právo na to žít na zemi život podle svých vlastních představ a nikdo nemá právo nás za to kritizovat, nebo nám toto právo upírat. Zároveň ale my sami nemáme právo kritizovat to, jak žijí ostatní. Můžeme pro svůj život chtít jen tak velké právo na svůj život, kolik sami umíme dát ostatním. K tomu, abychom si mohli toto právo obhájit, si musíme být vědomi své vlastní síly, kterou pro tuto obhajobu máme. Pokud si nejsme své síly vědomi, pak právo na svůj život nejsme schopni uplatnit. Pak v životě žijeme strach, strach z ostatních, strach se hájit, anebo máme pocit, že stejně nejsme schopni nic změnit, anebo ovlivnit.

Tak, jak je to zde napsáno, to zní velmi konfliktně, zvláště uvědomíme-li si, že mezi nekritizovatelné patří třeba i takoví „velikáni“, jako byli Hitler, Stalin anebo třeba i obyčejný vrah. Ano, mají právo na to žít si podle svých představ, ale pokud se jejich právo dotýká našeho práva, pak máme právo se hájit a nedovolit jim uplatňovat jejich právo na úkor našeho. Máme právo se hájit, nikoli však je kritizovat!!!

Je potřeba si hned na začátku ujasnit, co je to kritika. Kritika je, když někoho odsuzujeme, když někoho soudíme. Ale můžeme mít ještě názor. Názor je něco úplně jiného. Názor je prosté vyjádření našich postojů, bez toho, že bychom soudili, odsuzovali nebo naopak chválili. Mezi těmito dvěma způsoby sebevyjádření je obrovský rozdíl, který má mimořádný dopad do našich životů. Pokud se vám podaří přečíst všechny texty o čakrách, můžete jej pochopit.

Svět funguje jako zrcadlo. Co nosíme v sobě, postoje, pocity myšlenky a co díky tomu vyjadřujeme směrem k ostatním, to se nám neustále zrcadlí v projevech ostatních lidí směrem k nám samotným. Pak se dá říct, co vyšleme, třeba jen pocitem, anebo myšlenkou, to se nám vrátí v chování ostatních lidí k nám. Co nám vrátí, byť oprávněná kritičnost? Přemýšlejte a změňte svůj život.

Abychom se cítili bezpeční, potřebujeme vědět, že jsme jedineční, potřební a že naše místo ve společnosti druhých není zpochybňováno. Tento pocit v nás nainstalují naši rodiče, tím, že se k nám chovají tak, abychom se tak cítili. Pokud se k nám chovají rodiče tak, že máme pocity zpochybňování našeho práva na život podle svých vlastních představ, nebo pocity ohrožení, pak tyto pocity budeme žít po zbytek života, aniž bychom si toho byli vědomi.

Nainstalují nám emocionální, pocitový vzorec. O těchto pocitových vzorcích jednání rozum nic neví, ale užívá je pro dosahování svých záměrů. A tak se snadno může stát, že rozum chce dosáhnout toho, abychom se obhájili, ale pokud z dětství máme pocitově nainstalováno, že obhajoba není možná, nebo že je nebezpečná, budeme tyto vzorce nevědomě používat a budeme mít velký problém s obhajobou a budeme zažívat pocity ohrožení.

Všimněte si prosím jedné důležité skutečnosti. Představa o tom, jaká je okolní realita a jaké jsou naše možnosti se do ní začlenit je vnímána přes naše pocity, které se v nás vytvořily v dětství skrze jednání rodičů směrem k nám.

To, jak budeme okolní realitu vnímat je rozhodnuto v našem dětství. Dva různí lidé s různými zkušenostmi s vlastními rodiči mnohou naprosto stejnou realitu vnímat naprosto rozdílně. Zatím co jeden se v ní cítí naprosto bezpečně a je schopen si v ní vytvořit svůj životní prostor bez problémů. Druhý se v ní cítí velmi ohrožen a díky strachům pak není schopen žádný svůj prostor v rámci této reality vytvořit, anebo s danou realitou díky pocitům ohrožení bojuje.

Z toho vyplývá, že ve skutečnosti vůbec nereagujeme přímo na realitu samotnou, ale na naše pocity z ní, které jsou ovlivněny tím, jak se k nám chovali rodiče v dětství. To nám dává obrovský prostor pro neuvěřitelné změny v našem životě. Změny, které můžeme učinit tak, že pochopíme svoje pocitové vzorce v oblasti první čakry a zaměníme je. Tím ovlivníme naše vnímání reality a našich možnosti v ní.

DUCHOVNÍ ASPEKT … SEBEUVĚDOMĚNÍ

Dítě, když se narodí, není si hned od začátku vědomo, že je samostatným jedincem, který by mohl vědomě jednat sám za sebe, který by mohl realizovat své představy o tvoření svého života v tomto světě. Postupně ale k tomuto uvědomění dojde a pak dítě začne hledat, kde jsou hranice jeho možností uspokojovat své potřeby a kde jsou hranice prosazení se vůči ostatním lidem. Začne se prosazovat, některé vehementně, některé s menší průbojností.

Každý z nás se narodí s určitým vnitřním nastavením, někteří lidé se rodí jako vůdci, jiní jako následovníci, další jako pomocníci. Někteří lidé se narodí jako velmi nezávislí lidé, jiní zase s potřebou těsných vztahů. Je to náš potenciál a bývá různě zkombinovaný, u každého z nás jinak, u každého z nás jeho osobitým, pro něj charakteristickým způsobem. Je to potenciál, který si sem přineseme ze svých minulých existencí.

Astrologie a numerologie umí zjistit, jaký potenciál jsme si sem přinesli. Umí zjistit, i jaká životní témata jsme sem přišli řešit, jak se k nim budeme schopni postavit a jaké výsledky lze očekávat. Ale jej jen na nás, jaké výsledky nakonec budeme mít. Je jen na nás, kam až v daném životě a ve svém vývoji dojdeme. Není to tak, že by náš život byl dopředu definovaný. Definovaný je náš potenciál, jak s ním naložíme je naše věc, a máme v tom obvykle naprostou svobodu.

A tak každé dítě rodičů je jiné, má jiný potenciál, připravené jiné lekce a každé dítě bude na stejnou výchovu svých rodičů jednat jinak. Jedno, protože s velkou potřebou svobody bude odbojné, jiné, protože velmi citlivé se bude snažit být za každou cenu vstřícné. Nicméně se stane zvláštní věc.

Jsou-li rodiče nesebevědomí, pak všechny jejich děti budou nesebevědomé. Každé dítě nízké sebevědomí bude žít jinak, ale bude jej mít nízké! Jestliže jsou rodiče nadměrně kritičtí, pak všechny jejich děti budou takové, a zase po svém. To průbojnější bude kritické navenek, bude útočné, to citlivé bude kritické dovnitř, spíše s potřebou se nehájit, ale pak obviňovat druhé, že nemá.

Všímáte si toho? Rodiče jsou ti, kteří určí, k jakému sebeuvědomění a jakým způsobem dojde. Rodiče jsou ti, kteří určí, jak dítě svůj potenciál uchopí, zda destruktivně anebo konstruktivně. Rodiče jsou ti, kteří určí, zda dítě bude schopno úspěchu, anebo zda z něj bude outsider. Rodiče jsou ti, kteří určí, jak dítě použije svůj potenciál, zda ve svůj prospěch anebo ve svůj neprospěch.

Všimněte si, jak rodiče zasáhnou do našeho sebeuvědomění. Jako děti si pomalu začneme být vědomi své citlivosti, nebo bojovnosti, nebo potřeby pomáhat, nebo potřeby svobody. Rodiče rozhodnou, jak se k tomuto svému potenciálu postavíme.

Člověk na tento svět nepřichází ani špatný, ani dobrý. Jeho potenciál je neutrální. Může v sobě nést určitá pnutí, třeba potřebu svobody s potřebou těsných vtahů. Ale rodiče jsou ti, kteří určí, jak konstruktivně, anebo destruktivně se ke svému potenciálu děti postaví.

Toto základní sebeuvědomění probíhá ve třech přibližně v sedmiletých cyklech. Takže se dá říct, že člověk stojí na prahu svého života, jako hotový jedinec v jednadvaceti letech.

Nese v sobě svůj základní potenciál, který používá tak, jak mu svými vzory určili jeho rodiče. Jestliže jsou rodiče konfliktní, všechny jejich děti takové nějakým způsobem budou také. Jestliže rodiče neumí žít partnerské vztahy, tak to nebudou umět ani jejich děti. Jestliže matka žije s nenávistí k mužům, pak tuto nenávist v sobě ponesou všechny její dcery a nikdy se jim nepodaří postavit hezký vztah s mužem. Všichni její synové tuto nenávist ponesou v sobě, třeba ve formě studu za to, že jsou muž a nechají si pak ubližovat ženami anebo ženám ubližují.

Život je nekonečně pestrý a možností kombinací je nekonečně mnoho. Z uvedeného ale vyplývá mnoho závěrů. V jednadvaceti letech stojíme na prahu svého vlastního života. To je věk, kdy navazujeme na to, k čemu jsme se dopracovali v předcházejících existencích. Jsme ve svém sebeuvědomění přesně tam, kde jsme v předcházející existenci skončili. To ale znamená, že to, jak se k nám v dětství chovali rodiče, že to bylo v plánu.

Tento fakt ale může velmi ovlivnit naše postoje k rodičům. Je mnoho lidí, kteří mají pocit, že jim v dětství rodiče tím, či oním způsobem ublížili a na své rodiče se proto zlobí. Ale rodiče nejsou vinni, bylo to z titulu naší karmy v plánu, jsou pouze zodpovědní!

Z toho vyplývá, že nemůžeme svoje rodiče obviňovat za chyby v naší výchově. Za jejich destruktivní jednání směrem k nám. Jejich chování v našem dětství směrem k nám bylo součástí naší karmy. Po našem jednadvacátém roce se situace rázně mění. Už bychom měli být za sebe zodpovědní sami. Ale jestliže nám rodiče ubližovali v dětství, tak dosažením dospělosti s ubližováním neskončí. Nedělají to vědomě. Neumí to jinak, stavět svoje vztahy. Takže, pokud budeme chtít změnit něco ve svých životech, vždy bychom měli začít tím, že změníme vztahy s rodiči.

Tam je nastavení našeho sebeuvědomění. Na vztazích s rodiči stavíme všechny naše další vztahy, jsou našim modelem. Chceme-li naše vztahy obecně změnit, je nejlepší to udělat skrze změnu vztahů s rodiči. To znamená, jestliže nám ve vztazích rodiče nějak ubližují, pak toto ubližování zastavit.

Abyste byli schopni hezkých vztahů ve svých životech, potřebujete najít způsob, jak mít hezké vztahy s rodiči.

Všimněte si, co je to vlastně sebeuvědomění, kolik toho zde bylo na toto téma napsáno. Přemýšlejte o tom, co to vlastně sebeuvědomění je. Jak je to komplikovaný proces, a jak hodně jej ovlivnili vaši rodiče, anebo ti, které jste za své rodiče považovali.

Základní sebeuvědomění člověk dosáhne kolem jednadvacátého roku života. Je to sebeuvědomění, kterého dosáhl v předcházejících existencích. A člověk má celý zbytek života, aby jej nějak rozvinul, posunul.

Kam? Co vlastně všichni hledáme? Když použiji křesťanskou terminologii. Bůh je láska a bohu se snažíme co nejvíce přiblížit. Jediné co tady doopravdy hledáme je, jak uvědomit a žít lásku ve všech našich aspektech života.

Ale abychom mohli žít lásku, kterou si poprvé uvědomíme ve 4. čakře, potřebujeme odvahu – vědomí vlastní síly. Bez tohoto vědomí nikdy lásku ani neobjevíme. Na první čakře stavíme uvědomění všech dalších čaker. Pokud nám tato čakra nebude fungovat, nebude skutečně fungovat ani žádná čakra vyšší.

Co se stane, když nedovolíme dítěti projevit správně vlastní sílu? Když projevy jeho vlastní síly nepodpoříme? V takovém případě z nevědomí si vlastní síly tento člověk v dospělosti spadá do dvou možných extrémů, do nadřízenosti a do podřízenosti.

NADŘÍZENOST A PODŘÍZENOST

Staví-li se člověk do podřízené role, pak vědomě uznává, že má pocit, že ten druhý je silnější a tudíž dovolí, aby nad ním uplatňoval svou moc. Je až komické, jak málo se toto rozdělení rolí shoduje se skutečnou fyzickou nebo psychickou silou jedinců.

Ale staví-li se člověk do nadřízené role, proč to vlastně dělá? Jak tady se zrcadlí vědomí si své vlastní síly? Je to jen věc taktiky. Nesebevědomý člověk udělá preventivní opatření, má pocit, že by jej mohli ostatní nějak ohrozit, tak se raději rozhodne je kontrolovat, aby jejich útokům mohl předcházet. Tedy zase se jedná o člověka, který se hodnotí nízko, má malé vědomí si své vlastní síly.

Člověk, který si opravdu své síly je vědom, se do těchto rolí nestaví, je rovnocenným partnerem a nemá s nikým problém. Ani si neuvědomuje, že by možná někdo mohl být silnější nebo slabší, než je on. Neplýtvá svými silami na nadřízený nebo podřízený postoj.

ÚTOK, ÚTĚK

Dalším projevem nevědomí si vlastní síly je jednání typu útok a útěk. Jestliže si nejsem vědom své síly a mám pocit, že mne druhý ohrožuje, pak jednou z taktik je útěk.

Jestliže se cítím ohrožený, mám strach, tak další možnou taktikou je i útok. Stačí podívat se do přírody. Když potkáte kance, pokud to stihne, uteče, a když ne, zaútočí a má stále stejnou motivaci, cítí se být ohrožen. Šelmy mají samozřejmě motivaci se nažrat.

Ale jestliže jsem si dobře vědom své vnitřní síly, nač bych utíkal, nač bych útočil? A tak někdy, v některých rodinách, kde se jen útočí, kde se jen křičí a poštěkává, tak tam je nejpravděpodobnější příčinou strach a agresivita prožívaná v dětství. Tam je nejčastější příčinou velmi malé sebevědomí. Zní to komicky, ale když se člověk umí dívat, nemůže to nevidět.

Útěk může znamenat, že je pro člověka obtížné se zařadit do společnosti a tito lidé se mohou stát „odpadlíky“ nebo samotáři. Samotářský typ často kritizuje ostatní a prohlašuje, že je mu lépe ve vlastní společnosti než ve společnosti idiotů nebo nudných panáků. Kritizováním a vyvyšováním se nad ostatní se člověk snaží zvýšit si vlastní sebevědomí, kritizující ve svých představách stojí přece „výš“, než kritizovaný.

EMOCE – STRACHY A POCITY OHROŽENÍ

Strach lze velmi často chápat jako „chybná očekávání chybně chápané reality“. Strach se většinou vztahuje k uměle vytvořeným problémům, ne k realitě. Potřeba si oblékat brnění, obklopit se silnou zdí a posedle se chránit před vnějším působením prozrazuje, že v pozadí našeho cítění a jednání je strach. Ale jedinou ochranou, kterou potřebujeme, je láska, protože máme-li sami sebe správně rádi, pak nás mají rádi i ostatní a kde je potom náš „nepřítel“, kterého bychom se měli bát?

Jestliže člověk zažíval v dětství pocity ohrožení, jestliže okolo něj byla projevována agresivita, rodiče se mezi sebou hádali, křičeli často na sebe i na dítě, pak se stává, že v člověku zůstává pocit ohrožení po zbytek jeho života. Teď si možná myslíte, že přeháním, ale vidím to ve své praxi. Chodí ke mně lidé, kteří mají trvale studené ruce a nohy, někdy mají ruce trvale zpocené. To ukazuje na fakt, že vědomí těchto lidí trvale zůstává v pocitech ohrožení. A dotyčný si toho už vůbec není vědom, ale jako ohrožený jedná, je bázlivý nebo agresivní, bojí se projevit svůj názor, bojí se jit do konfliktu anebo do něj jde naprosto bezhlavě a bez jakéhokoli důvodu, spíše jakoby veden pouze pudem sebezáchovy. Slabším projevem nízkého sebehodnocení, nízkého sebevědomí je nízký krevní tlak – pocit, že nemohu nic ovlivnit.

Pocit ohrožení se nemusí vztahovat jen na okolní lidi, pocit ohrožení se může skrývat v našich životech i jinde. Někteří lidé mají pocit ohrožení, když se jim zdá, že nejsou dostatečně zabezpečení, materiálně, partnerem a podobně. Takoví lidé pak mohou okolo sebe stavět vysoké zdi z majetku a rodinného zázemí, potřeby partnera a děti vlastnit. Takoví lidé ale toto všechno nedokáží žít ve svůj prospěch. Není špatné mít majetek. Ale mohou k němu být různé postoje. Závislost na majetku nebo partnerovi je vlastností, která nás může dovést do velkého utrpení. Vlastnit partnera taky nelze, ale mnohdy se tak chováme.

Strachů může být velmi mnoho druhů, další velmi častý strach je strach ze selhání. Lidé tohoto typu se snaží ze všech sil dosáhnout to, co je pro ně měřítkem úspěchu. Proto honí sami sebe i druhé, a to zvláště tehdy, když nastanou nějaké problémy. Jsou kritičtí a netolerantní k lidem, kteří nepracují podle jejich představ, jako by to bylo i jejich selhání. Vidíte to, jak žijí to, co jim dávali rodiče? A jak to vehementně rozdávají dál?

V našich životech, v našem vědomí je jedno pravidlo, a to je, že co nám dělali rodiče, to žijeme po celý zbytek svého života. Jestliže k nám byli rodiče kritičtí, budeme žít kritičnost, jestliže k nám byli láskyplní, budeme žít láskyplnost, jestliže nám říkali, jsi hloupý, budeme se tak celý život hodnotit. A možná se budeme celý život rodičům snažit dokázat, že tomu tak není. Možná si kvůli tomu zničíme zdraví, možná se nám kvůli tomu rozpadne rodina, ale bude to pro nás to nejdůležitější v životě. Už vidíte, jakou moc má dětství, jakou moc mají rodiče? Jak ovlivnili naše sebeuvědomění?

Jestliže nám rodiče vytvořili dětství, kde jsme se cítili neustále ohroženi, ať už jejich hádkami, jejich kritičností, jejich agresivitou, nebo nesmyslně velkým očekáváním směrem k nám, pak po zbytek života budeme vnímat svět jako nebezpečný a nás ohrožující. Pokud se k nám v dětství chovali rodiče tak, že jsme měli pocit bezpečí a hojnosti. Pak budeme po zbytek života svět hodnotit stejně, jako bezpečný a příjemný, plný hojnosti. To je také součástí našeho sebeuvědomění.

Mnoho lidí je soutěživých, ať už v práci nebo ve sportu. Tito lidé často vyrůstali v rodinách, kde byl oceňován především úspěch a jen ten si zasloužil lásku. Hnacím příkazem na psychické úrovni bylo „buď dokonalý“ a dokud se tento příkaz neuvolní, řídí celý další dospělý život těchto lidí. Tito lidé potřebují dokázat sobě a ostatním, že jsou opravdu dobří. Samozřejmě, pokud je laťka nastavena příliš vysoko, dotyčný člověk může vážně onemocnět anebo i umřít. Nedokáže se vyrovnat s faktem, že není dost dokonalý, dost úspěšný. Zase dárek od rodičů…

Specifické problémy vznikají tam, kde mají příkazy negativní podobu typu „nikdy nic neuděláš pořádně“ nebo „všechno zkazíš“. Zase je to obvyklé v rodinách, kde se rodiče cítí nejistí. V dospělosti se ale takto hodnocené dítě hodnotí stále stejně, byť by byly jeho úspěchy výjimečné. Za podobným hodnocením se skrývá i vyústění života třeba takového velikána, jako byl Tesla.

Jeden příklad ze života. V dětství nedostatečně hodnocené, nedostatečně chválené dítě se dostalo na vysokou školu. Bylo výjimečně inteligentní a bakalářské zkoušky udělalo bez nutnosti přípravy na výbornou. Když rodiče chtěli jeho úspěch oslavit, dítě řeklo, že není co slavit, že si svého úspěchu neváží, otázky byly přece tak jednoduché…. Rodiče tomuto dítěti nedokázali vysvětlit, že slavit je co, že ostatní na stejně jednoduchých otázkách ztroskotali a zkoušky nedokázali udělat. Dítě jejich argumentaci nedokázalo pochopit. Pokud člověk v takovém sebehodnocení pokračuje po zbytek života, což je pravidlem, pokud mu někdo nepomůže jeho sebehodnocení změnit, tak jak z něj může mít radost? Vždyť v něm nedokáže najít žádný úspěch, který by mohl jeho sebehodnocení zvednout, ze kterého by se mohl radovat. Na začátku ale byla neschopnost dítě chválit. Mělo na základní i střední škole samé jedničky a rodiče to považovali za samozřejmost. Nikdy dítě za to nechválili tak, aby mělo dítě pocit, že si jeho výsledků rodiče opravdu cení.

Další problém vzniká i tím, že jak člověk hodnotí sebe, tak hodnotí i okolní lidi. A máte tu hned zpátky exemplář velmi kritického člověka, který to ale vůbec nemyslí zle a až bude mít své děti, vše předá dál. Předá štafetový kolík svých rodičů… Nebude umět své děti chválit, ohodnotit za jejich výsledky.

Pro lidi s problémy v základní čakře je těžké odpočívat, protože mají strach, že by propásli udělat další krok na stupni k úspěchu, neustále jsou něčím zaneprázdnění. I když sedí, jeví neklid, stále se potřebují nějak hýbat, kdyby jen kývali nohou. Takoví lidé neustále nad něčím přemítají. Nikdy nemají čas a nesnášejí fronty a čekání. Tito lidé žijí v budoucnosti a v minulosti a připravují se o radost z přítomných chvil, jsou roztržití nebo nesoustředění. Tito lidé mají problém žít v přítomnosti, protože jsou zahlceni úzkostmi z minulosti a strachem, který v nich vyvolávají jejich představy z toho, co od nich vyžaduje budoucnost. Strach ze života pro ně může být větší než strach ze smrti. Ale jaký je to potom život?

ŘEČ TĚLA

Základní čakra je umístěna v oblasti křížové kosti, kostrče a konečníku. Když se někdo necítí bezpečně nebo pociťuje úzkost, je běžné, že si tuto oblast chrání rukama nebo nohama. Někteří lidé sedí nebo stojí tak, že obtočí jednu nohu kolem druhé. Odhaluje to hluboko zakořeněnou nejistotu a nedostatek sebedůvěry. Tento typ lidí často zaujímá obranné postavení a odmítá nové myšlenky, které by mohly otřást jejich i tak dost vratkým životem. Lidé s problémy v první čakře trpívají bolestmi kostrče, anebo si ji zraní.

Nevyrovnanost základní čakry lze pozorovat také u lidí, kteří nejsou schopni v klidu postát nebo posedět. Je to výraz jejich pocitu, že nemají právo být zde a stát pevně na zemi. Oblasti, kde se v těle nadměrně ukládá tuk, také vyjadřují potřebu ochrany v těchto místech. Velký zadek znamená přání být ochraňován a v bezpečí; silné nohy, zvláště u žen, slouží jako zátěž někomu, kdo tu ve skutečnosti nechce být a odráží nejistotu a přecitlivělost.

DOPORUČENÍ, JAK HARMONIZOVAT ZÁKLADNÍ ČAKRU

Přemýšlejte o tom, co jste si zde o první čakře přečetli. Zjistíte-li, že se vás některý z problémů který byl v textu popsán, týká, přemýšlejte o tom, kdy a jak se ve vašem životě objevil. Přemýšlejte o jeho historii, hledejte jeho počátek. Možná se vám pak podaří svůj problém pochopit, porozumět mu. Pak s ním můžete pracovat. V pochopení a porozumění toho, jak se vám váš problém dostal do života je i jeho řešení.

Zkontrolujte si, zda nemáte nemocný nebo oslabený některý z orgánů, který přísluší první čakře. Je-li tomu tak, není vaše první čakra v pořádku. Přemýšlejte, čím jste to udělali, že jste onemocněli právě tímto způsobem, proč jste oslabili právě tento orgán. Někteří lidé, častěji muži, v průběhu života ztrácí čich. I toto je neomylnou známkou problémů v první čakře.

Tato dvě doporučení platí i pro harmonizaci všech ostatních čaker a je nejúčinnějším způsobem, jak příslušné čakře pomoci. Používání příslušných barev, a provádění nejrůznějších cvičení je činnost pouze podpůrná a sama o sobě velké změny ve vašich čakrách neumožní. Práce s vlastním vědomím ale může být používáním příslušných barev a příslušnými cvičeními výrazně podpořena.

Zjistili-li jste, že máte nesebevědomého partnera nebo děti, přemýšlejte o tom, jak zrcadlí vaši vlastní nesebevědomost. Jakým způsobem ji vyjadřujete vy a kde je ve vás její příčina. Není možné, aby vy jste byli sebevědomí a váš partner nebo děti nesebevědomé. Vnější svět vždy zrcadlí náš svět vnitřní.

Při hodnocení svého chování a chování našich blízkých je potřeba si uvědomit, že v našem světě není dokonalost a že je normální mít určité výkyvy v sebehodnocení, v sebevědomí. Někdy se nám něco nepovede a to může naše sebevědomí na nějakou dobu poznamenat. Pokud to není trvalého charakteru, pak to není nic nenormálního.

Pokud zjistíte, že máte vážné problémy se sebevědomím. To si většina lidí, kteří tím trpí, výrazně uvědomuje, pak je potřeba najít člověka, který umí s tímto pracovat. Vy sami jej změnit téměř vůbec nedokážete, dokážete ovlivnit menší odchylky, ale větší problém, kdy už třeba máte problémy se seznamovat s partnery, kdy se stále chováte podřízeně nebo agresivně, to už sami změnit nedokáže a potřebuje odbornou pomoc.

Změnit vaše sebevědomí jde, i když vám už je třeba šedesát nebojte se, pracoval jsem s lidmi přes šedesát a dařilo se jim to, potřebujete jen správné vedení.

Jaká jsou kritéria úspěšnosti vaši práce s čakrou? Především musí být výsledky vidět ve vašem životě, proto jste se přece rozhodli pracovat.

Pokud budete s čakrou správně pracovat, pokud budete správně vedeni duchovním učitelem, mohou se už po první práci objevit velké změny ve vašem vnímání sebe sama, ve vašem sebevědomí a hlavně v jednání lidí, se kterými přicházíte do styku. Měli byste mít pocit, že si vás ostatní víc váží, že vás více berou jako rovnocenného partnera. Pokud ve vašem životě jsou lidé, kteří s vámi byli zvyklí jednat nadřazeně, mohou najednou sami od sebe změnit svoje postoje, aniž byste se o to jakkoli přičinili. Najednou si nedovolí nadřízený postoj anebo si rovnocenný postoj bez problémů sjednáte.

Pro komplexnější a trvalé změny v první čakře je potřeba s ní pracovat dva, tři měsíce. Pak se projeví změny, když vám najedenou přestane dělat problémy jednat se šéfem, mluvit s druhým pohlavím, na ulici oslovit cizí lidi anebo být s radostí středem společnosti a společnost bavit. Nebude vám vadit mluvit na větším fóru. Lidé, kteří mají problémy s váhou, si váhu obvykle dokáží upravit. Hubení, kteří nedokázali přibrat, přiberou a lidé s nadváhou někdy sami od sebe mohou zhubnout. Anebo poměrně snadno zhubnou po změně jídelníčku a pohybových aktivit.

Vhodné „uzemňující“ aktivity jsou práce na zahrádce, v kuchyni, výroba keramiky, umělecká tvorba nebo procházky v přírodě. Pro práci s nízkým sebevědomím můžete vyhledat modřín, zkontrolujte si, zda je zdravý, opřete se o něj zády anebo čelem, ale co největší plochou těla, přitiskněte se na strom a prociťujte jeho energii. Je to bytost a osobnost stejně, jako vy. Tato činnost sama o sobě vaše sebevědomí nezvýší, pracujete-li ale na svých problémech první čakry, pak vaši práci v začátcích výrazně podpoří. S nemocnými nebo poškozenými stromy nepracujte.

Možná vám práce se stromy bude z počátku připadat řekněme hodně nezvyklá a nestandardní, nenechte se tím zmást a omezit. Se stromy můžete leccos prožít, buďte otevření a vnímaví. Budete-li chtít někdy pracovat i s jinými stromy, pak si o nich dopředu něco zjistěte v literatuře. Ne všechny se pro každého hodí.

SHRNUTÍ

A vrátím se ještě jednou k sebeuvědomění. K základnímu sebeuvědomění a nastavení došlo v našem dětství a bylo dokončeno kolem jednadvacátého roku našeho života. To jak vnímáme sebe a svět okolo nás je kombinací našich vloh, se kterými jsme se narodili a pocitových vzorců jednání a pocitových postojů, které nám v dětství předali rodiče tím, jak se k nám a ke svému okolí chovali.

Chcete-li cokoli ve svém životě změnit, chcete-li cokoli změnit ve vnějším světě, pak jediné místo, kde to můžete udělat je ve vás samotných. Jak? No přece přes sebeuvědomění!!!

Potřebujete uvědomit svoje pocitové vzorce jednání, svoje pocitové postoje. Rozum o nich obvykle neví vůbec nic, anebo o nich ví jen velmi málo, hlavně jim nerozumí. Na svém sebeuvědomění můžete pracovat i v dospělosti, uvědomte svoje pocitové vzorce jednání, pokud se vám to podaří, pak je můžete i změnit. Sami to zřejmě nedokážete. Potřebujete někoho, kdo ví, jak se to dělá. Ale pokud se vám nějaká změna skutečně podaří, budete překvapení, k jak rozsáhlým změnám ve vašem životě to povede.

Platí zde pravidlo; cokoli jsme schopni uvědomit, jsme schopní i vyléčit. Dostatečné sebeuvědomění poznáte snadno, najednou budete rozumět tomu, proč jednáte v dané oblasti života tak, jak jednáte. Jaké pocity vás k tomu vedou. Budete vědět, kde se ty pocity berou, budete vědět, kde jsou chyby ve vašich pocitech a proč. Pokud uvědomění bude dostatečně rozsáhlé, uvidíte i jak pocitově jednat správněji a nebude pro vás problém svoje pocitové vzorce změnit. Ti kdo prošli sezením u nás vědí, že ke změně pocitových vzorců jednání pak už dojde víceméně samo, jakoby mimochodem.

K sebeuvědomění vám může pomoci dívat se do svých zrcadel, jsou to partneři, rodiče a děti. Tam všude můžete vidět svoje pocitové vzorce jednání. Moudrý rodič také ví, že jestliže se jeho dítě chová nějak nepřiměřeně, destruktivně, nevhodně, jedná se jen o zrcadlení jeho charakterových rysů v jeho dítěti. Moudrý rodič přemýšlí, jak to udělal, jakým svým chováním to způsobil, že dítě jedná, jak jedná. Ví, že nemůže měnit dítě. Ví, že změny dítěte může učinit jedině změnami sebe sama. Ale to už se dostáváme do oblasti 2. čakry.

Text byl 2.3.2010 kompletně přepracován.