Tento svět je světem našich představ a?

A je možné si s ním hrát, je možné jej měnit

Tento svět je světem našich představ a interpretací o tom, co se děje okolo nás, představ o našich možnostech reagovat, představ o nás samých, představ o druhých… Vše co vnímáme musíme interpretovat, do všeho musíme vložit představu o tom, co to vlastně vnímáme. A na tuto svoji představu pak reagujeme a říkáme tomu, reaguji na něj či na ni. Ne reagujeme na svoji představu o jeho, jejím jednání.

A často u nás lidí vidím takovou zvláštní věc. Pokud žijeme v představách, že my sami jsme nějak špatní, nebo že se špatně chováme, nebo že by bylo hodně špatné dělat to, po čem toužíme, pokud žijeme nějakou představu ne-ceny sami sebe, svých potřeb, svých možností a potenciálů, pak se nám snadno stane, že jsme těmito vlastními představami neustále zraňováni.

Přes představy o sobě vnímáme ty druhá a jejich činy. Jestliže my se vnímáme v mnoha ohledech jako ti špatní, pak tuto představu musíme vkládat i do jednání druhých a pak na tuto svoji představu i reagujeme. A tak v sobě vytvoříme pocit, že jsme stále znovu a znovu zraňováni realitou, kterou žijeme, lidmi okolo nás. Přitom jen projektujeme svoji ne-cenu do jednání a chování druhých.

Pak se docela často postupně dostáváme do stavu, kdy máme pocit, že nemá smysl se snažit, tolik úsilí jsme vynaložili na dosažení svých cílů, tolik úsilí jsme vynaložili na začlenění se do světa svých blízkých a stále ztroskotáváme.

Dostáváme se postupně do emoční představy zmaru a zklamání a máme stále menší a menší schopnost se nadchnout pro další aktivity. SVOJE SNAHY VZDÁME. Máme pocit, že jsme se opravdu snažili, hodně snažili a naši blízcí to nevidí, neocení, zanedbávají nás, nebo dokonce ponižují, či urážejí… Definitivně jsme se ztratili ve svém vlastním světě představ o své ne-ceně a o ne-ceně druhých…

Často se takto ztratíme jen v určité oblasti svého života, velmi často je to oblast partnerství. Nakonec pro nás i náš vlastní život ztratí cenu, ve smyslu mít snahu ještě něco hezkého v dané oblasti života, obvykle v partnerství, prožít. REZIGNUJEME, a začneme v dané oblasti smutně , často ukřivděně přežívat.

Když s takovými lidmi mluvím a hledám nějaký jejich vnitřní zdroj, který by je z jejich rezignace vyvedl, často zjistím, že jim jsou jejich děti. Děti máme potřebu v jakémkoli období našeho života podporovat a pomáhat jim. Je zajímavé, že když těmto ztraceným lidem řeknu, jste pro vaše děti za všech okolností zdrojem jejich života a pokud nenajdete řešení vy, budou jej jednou velmi obtížně hledat i vaše děti, je zajímavé, že pro svoje děti tito lidé jsou schopní se zvednout a znovu zkusit svoji ztracenou část života najít.

Přitom právě děti obecně můžeme použít pro své léčení mnohem lépe jako inspiraci. I dítě si ve svém dětském věku svými představami vytváří situace, které jej rozbrečí, které jej bolí, kde je nešťastné. Ale dítě je plné entuziasmu, nadšení. Ve fyzickém světě je krátce, je pro něj nádherný a s nadšením jej potřebuje dál a dál objevovat. Má plno očekávání, je toho tolik, co si lze užít a je to nové…

Dobře, na dlouhou dobu jsme se ztratili v nějaké oblasti našich životů ve vlastních ne-cenách, ne-cenách sebe a jejich projekce, ne-cenách našich blízkých. Unavili jsme se tím, vyčerpali a ztratili jsme schopnost se radovat. Ztratili jsme jediný motor našich životů, schopnost očekávat a tvořit radost, motor, který nádherně funguje dětem.

Ale mějme pro sebe cenu, my sami. Podívejme se na děti, popláčou si, nebo se povztekají a pak jim znovu a znovu vyjde sluníčko a plní očekávaní a radosti jdou do dalších a dalších her, ve kterých očekávají a tvoří radost a nadšení.

I my toto můžeme pro sebe sama, svůj život udělat. Použijme moudrost a zkusme pochopit kde my jsme udělali chyby a zkusme se jim tentokrát vyhnout, zkusme to jinak a vytvořme v sobě zase radost z tohoto světa, z tohoto života, z daru, který dočasně máme.

Stačí poměrně málo, změnit představu o sobě a svém jednání. Přijmout se, cenit se vážit si se. Je to nesnadné a je potřeba odborné vedení, ale je to možné. No ale zkusme to a obohaťme sebe, své blízké a tento svět obecně, pokud dýcháme, můžeme.

1 komentář u „Tento svět je světem našich představ a?

  1. Radka

    Krásný postřeh o tom, jak velkou motivací mohou být děti – jsou výborným lékem na rezignaci:-D a ještě k tomu umějí reagovat na naše destruktivní emoční schémata mnohem dříve, než je u sebe vůbec začneme my sami tušit…díky za článek:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *