Co je to osud?

Autor: Pavel Polok
Datum: 1. 9. 2015

Dávej si pozor na svoje pocity, protože tvoje pocity se stanou tvými myšlenkami. Dávej si pozor na svoje myšlenky, protože tvoje myšlenky se stanou tvými slovy. Dávej si pozor na svoje slova, protože tvoje slova se stanou tvými skutky. Dávej si pozor na svoje skutky, protože tvoje skutky se stanou tvými zvyky. Dávej si pozor na svoje zvyky, protože tvoje zvyky se stanou tvým charakterem. Dávej si pozor na svůj charakter, protože tvůj charakter se stane tvým osudem. (indické přísloví)

Vstoupit do života, do fyzické reality? Co to znamená? Znamená to narodit se dvěma lidem. Lidem, kteří si přesně dle indického přísloví vytvořili a tvoří svůj osud.

A co to znamená někomu se narodit? Znamená to zdědit jeho geny, znamená to seskládat své tělo geneticky z genů svých rodičů. A znamená to mnohem víc, znamená to geneticky zdědit jejich charaktery a seskládat z nich charakter svůj a s ním se narodit. Znamená to, žít v prostředí návyků rodičů a ty návyky převzít a žít je svým vlastním způsobem. Často i přes fakt, že s návyky rodičů bojuji a odsuzuji je.

Narodit se znamená, seskládat sebe sama kompletně ze všeho, čím jsou naši rodiče, z toho, co se nám na nich líbí i z toho, co se nám nelíbí. Pak se dá říct, že náš osud je jen pokračováním osudu rodičů. A je to velmi, velmi pevná definice našich životů.

Lze říci, že jsme jen nositeli potenciálů, které reprezentujeme, které nevznikly naší prací, ale že jsme pouze jejich správci…

Jsme nositeli potenciálů, které vytvořili postupně naši předci v našich rodových liniích a které nám rodiče geneticky, výchovou a vzory předali a které jednou předáme i my zase svým dětem.

Co tím myslím? Dám vám příklad z jedné rodiny se dvěma dětmi. Jedno z dětí tak, tak zvládá učební obor, přesně jako jeho tatínek a druhé dítě studuje bez problémů vysokou školu, jako její maminka. To mohou být potenciály, které v sobě neseme a srovnávat pak výkony dětí je nesmyslné.

Nyní byste si mohli říct, a kde je nějaký vývoj? Vývoj je právě v té kombinaci. Stejně jako v genetice, díky kombinaci můžeme některé své charakterové vlastnosti použít zcela novým, nečekaným způsobem a vytvořit tak zdánlivě „nový“ charakterový rys. Další důležitý moment, který bychom měli vzít v potaz je, že děti často žijí ve výrazně jiných životních podmínkách a okolnostech, než jejich rodiče a to je nutí rodové dovednosti použít nějak jinak, nově. Zároveň jsem si všiml, že vývoj mezi následujícími generacemi není nijak závratný. Přece jenom neměnnost vytváří určitou stabilitu v jednání člověka a následně společnosti jako takové.

A nyní z jiného soudku, jezdím už 8 let na dovolenou do Francie a jezdím tam minimálně na měsíc. Tam vstupuji do úplně jiné reality, máme tam přátele, ale ne česky mluvící a uvažující, nechodím do práce, je tam jiné prostředí, jiné obchody, jiná jídla, jiné bydlení, bydlím ten měsíc ve stanu, luxusním, ale stanu.

A tam jsem to zahlédnul, jak i já jsem velmi pevně seskládán ze schopností a neschopností svých rodičů a jak i já jsem velmi definován jejich, nyní svými návyky, svým okolím a prostředím, svými blízkými, jak já jsem vše z rodových linií jen seskládal svým vlastním způsobem a nějak rozvinul a vytvořil tak svůj vlastní charakter. A viděl jsem také, jak velmi, velmi obtížné je z této definice vystoupit. Vytvořit o čemkoli jinou představu, než mám ve svém rejstříku. Interpretovat jakoukoli událost a zareagovat na ni jinak, než je můj standart. Vystoupit ze zahrady svých představ a jít hledat představy o čemkoli ve svém životě jiné, než ty zaběhnuté, rodové. Třeba obyčejné představy o tom, čím jsem, jak se hodnotím, jak interpretuji své jednání, své úspěchy a neúspěchy. Nebo představy o tom, jak interpretovat jednání druhých a jak na ně reagovat.

A viděl jsem, jak vše začíná našimi emočními reakcemi, pocitovými přesvědčeními a postoji. Totální změna prostředí a způsobu života mi na chvilku umožnila zahlédnout svoji definici – svůj osud. Uvědomil jsem si také, jak velmi obtížné je z této definice vystoupit. A jak, když na sobě pracujeme, ze své definice vystupujeme postupně, na začátku pozvolna později už rychleji. Viděl jsem, jak práce na sobě a svém životě, chceme-li provést opravdu velké změny, vyžaduje neobyčejně velké nasazení, velmi mnoho odvahy a hlavně, že potřebujeme vedení….

Co je tedy klíč ke změnám sebe sama, své osobnosti, a následně svého života, svého osudu? Čím začíná přísloví?

Chceme-li změnit svůj život, svoji osobnost, měli bychom změnit své pocity.…

Nejvýrazněji ovlivní náš život emoční představa o sobě sama a o druhých. Například jak sebe hodnotíme, jak hodnotíme druhé? Cítíme se bezvýznamní, špatní? Vnímáme tak druhé, když se jim díky zděděným rysům v životě nedaří? Když díky nim mají tendenci ubližovat? Necháváme si emočně díky problematickému sebehodnocení ublížit? Střídáme, nebo odmítáme partnery, díky problematickému nastavení sebepřijetí a přijetí? Všimněte si, stále mluvím o emoční oblasti.

Změnit ji je nesnadné, protože emocím nelze rozumem poručit, a přesto je to možné.

Naše pocity vychází z našich představ.…

Měňte svoje představy, ty zděděné od rodičů, o tom co žijete, o tom co můžete, o tom, jaká je vaše cena, cena vašich představ, cena vašich činů. A otevřete si dveře do libovolně jiného života, do libovolně jiného světa. Ale nepočítejte s tím, že to půjde snadno. I vaše představy jsou velmi pevné konstrukce. Ta pevnost je zárukou stability života vašeho, i společnosti. A přesto, pokud víte jak, je možné tyto představy měnit poměrně snadno, jen potřebujete někoho, kdo ví, kdo umí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *