Jak být rovnocenná…

Autor: Šárka Prokešová – kursistka
Datum: 21. 4. 2015

 Jak být rovnocenná s rodiči i ostatními lidmi? Jak vidět a úspěšně využívat pro svou realizaci s láskou zrcadlení mého chování v chování druhých?

Nepřišli jsme na tento svět nezářit. Nepřišli jsme na tento svět podřízeně poslouchat, nepřišli jsme na tento svět nebýt sami sebou. To bychom sem nemuseli chodit. To bychom nebyli pro svůj druh přeživší jedinci.

Přišli jsme sem se realizovat, ale tak, že ne na úkor ostatních. Ne na jejich úkor ve smyslu – obvinit je, urazit je, vzít jim důstojnost a úctu.

 Ale ani sobě.

 To, jak si bereme důstojnost a úctu se učíme v dětství.

Každý má individuální způsob. Narodíme se s tímto genem – „nemám cenu“ a vstoupíme do prostředí, kde se tento gen používá. A jak to poznáme?

 Že se k nám tak ostatní chovají, protože my to vysíláme.
To je velmi moudré vidět, kde přesně a jak to vysíláme.

A jak to zjistíme? Vraťme se do dětství, vraťme se k rodičům. Kde se tak žilo? Kde tak žili rodiče vůči nám, kde jsme to tak, že nám berou úctu, vnímali, kde jsme měli pocit zášti, křivdy, zloby a lítosti? Kde se tak chovali rodiče k sobě? Kde se tak chovali ke svým rodičům? Kde se tak chovali rodiče k nim?

To jsou modely, které nám vždy pomohou vidět. Vidět, kde to děláme my. Vidět, jak to umíme my.

Kde se zlobíme a ukřivďujeme? Tam pociťujeme a používáme tento jedinečný gen.
Gen malé hodnoty!

A také jej užíváme tam, kde se zlobíme, když nás někdo neocení. Protože tam jsme na ocenění závislí a proč? Protože nechceme zažívat a používat gen malé hodnoty. On je totiž velmi nepříjemný. A proč? Protože nám dává zakusit nicotnost, nicotnost, již mnohdy chceme vnutit ostatním, když nás neoceňují. Chceme se jej zbavit. Pocitově zbavit.

Ale je to past, protože nicotnost vyvolá zase nicotnost, která se k nám vrátí.

Co my máme žít  – je mnohost, mnohost naší identity, vážnost a úctu naší identity. Ten pocit musíme najít v sobě, ten všichni máme, ale hledat jej máme tak, že budeme umět identifikovat, jak žijeme gen – jsem nic. Jsem míň, než ostatní i gen jsem víc, než ostatní. To je obrácená strana nicotnosti, tam musíme dokazovat, že nejsme nic.

Pokud si stavíme hodnotu na povyšování se nebo ponižování se, pokud si ji tedy stavíme na reakcích ostatních, nikdy svoji vážnost nenajdeme a budeme drogově závislí. Na lásce a ocenění. A ta závislost nás udělá slepými, slepými na droze a jejím užívání.

Protože budeme vždy někdo jiný a nikdy my.

A my máme být my. To je zákon života, to je zákon přežití, to je informace, já tady jsem a to je vše. Já jsem tady jako informace, jako radost, jako gen. Pak přežiji a prožiji život s radostí.

To je náš úkol.

Šárka Prokešová, inspirace anděly

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *