Setkání se zdrojem mojí vnitřní síly, lásky a moudrosti

Autor: Eliška Bečková
Datum: 24.6.2018

Jednou jsem si vybrala takové prima počasí na procházku, byla zrovna sněhová vánice, a já jsem po celodenní práci u počítače prostě musela vyrazit ven, protáhnout tělo a provětrat hlavu. 

Prodírala jsem se větrem a chumelenicí, když se mi ve vědomí, pár metrů za domem, kde bydlím, objevil zvláštní vnitřní obraz. Tu chvíli, kdy se to děje už dobře znám, a vím, že to můj vnitřní svět pocitů, představ a vzpomínek mi chce sdělit něco důležitého.

Se zvědavostí jsem vnitřním zrakem pozorovala tu krajinu, která se postupně v mém vědomí objevovala. Byla to krajina trochu zamlžená.  A z té mlhy se pomalu vynořovaly nějaké postavy.

Ty postavy ke mně přicházely blíž velice pomalu a klidně. A jak se vynořovaly postavy, tak se ve mně vynořovaly také vzpomínky. Byly to vzpomínky na situace, které jsem prožila během svého dosavadního života, ale jen ty, které nebyly příjemné. Viděla jsem znovu věci, které jsme neuměla, nezvládla, zkazila, a kterými jsem ublížila sobě i druhým. 

Viděla jsem, že moje osobnost je složená z mnoha částí. A části mě z těchto situací byly ty vynořující se postavy. Vypadaly, jako temné stíny, a jen se ploužily. Vypadaly jako šedé lidské postavy, a byly hubené a slabé.  Byly nemocné a strašně smutné. Oči se mi zaplavily slzami, a nešlo je zastavit. Vlastně jsem je ani zastavit nechtěla.

Toho smutku tam bylo tolik, a dral se ven. Chtěl, abych o něm věděla, abych mu uznala právo na existenci, abych mu dala prostor ve svém životě. Chtěl, abych si dovolila cítit ho, a prožít ho, abych ho před sebou neschovávala. 

Uvědomila jsem si, že jsem celé roky odsuzovala a odmítala sebe. Odmítala jsem a odsuzovala části mě, o kterých jsem si myslela, že jsou špatné. Popírala jsem jejich existenci a styděla jsem se za ně.

Plakala jsem docela dlouho, a během toho pláče se ve mě postupně měnily pocity. Začala ve mě narůstat laskavost a soucit ke všem těm částem mne, které jsem odsoudila živořit schované někde na okraji mého vnitřního světa.

A teď se mi ukázaly, a přišly mi říct, že i ony jsou součástí mého vnitřního zdroje. 

Až do téhle chvíle jsem si myslela, že můj vnitřní zdroj lásky a moudrosti je zářivý. A najednou jsem viděla, že ty části mě, které září, a na které jsem hrdá, ty, které jsem považovala za žádoucí  a cenné, že tvoří jen polovinu kruhu. Druhá polovina kruhu úplně chyběla.

Ta druhá, ta chybějící polovina kruhu, byla tvořena právě těmi temnými částmi, které se mi právě ukázaly. A ony mi přišly říct důležitou věc, přišly mi sdělit, že když si jich budu vážit, když je přijmu a ocením stejnou měrou, jako ty části mě, kterým se věci daří, že teprve pak bude můj vnitřní zdroj kompletní a silný. Bude to celistvý kruh. 

To je můj zdroj. Jsem to já celá, úplně kompletně celičká, přijímající se se všemi svými částmi, i s těmi temnými. Je v tom obrovská svoboda a radost, když to cítím. Když dám všem částem mě, uznání, soucit, přijetí, cenu, laskavost a lásku, tak budu kompletní, a budu silná, svobodná, šťastná, radostná a nic a nikdo mě nezasáhne, nezraní, protože budu umět říct s přijetím sebe, bez pocitů viny, bez potřeby něco zdůvodňovat a vysvětlovat, „ano, toto jsem neuměla, toto jsem zkazila“.

Pak, když někdo poukáže, že jsem udělala toto a tamto, že jsem něco zkazila, tak mi bude stejně dobře, jako když bude mluvit o tom, co se mi povedlo. Protože já budu vědět o všech svých částech, a nebudu je schovávat, budu je přijímat a budu k nim laskavá.

Já jsem zdroj sama sobě.
Všechny mé části jsou můj zdroj.
Čím jsem kompletnější, tím je můj zdroj silnější.
Pozvala jsem je, ať přijdou ke mě blíž, že už se nemusejí schovávat, a omluvila jsem se jim.

Uvědomila jsem si, že nejdůležitější pro můj život právě teď, je přijmout všechny moje části a nesoudit je, neodmítat je, neodstrkovat je. A také jsem si uvědomila, že to je a bude proces, který potřebuje čas a energii, a že já mu je chci dát. Protože tento proces mne vede do lásky k sobě sama, a tak i do lásky k druhým.

Všechny ty chyby, které jsem udělala, byly velmi cenné a důležité, protože díky nim jsem právě taková, jaká jsem. Díky všem mým prožitkům jsem, tam kde jsem, a díky nim, jsem se hodně naučila.

Vypadá to docela obyčejně přijmout sama sebe, a být se sebou s takovou jaká právě jsem, ale je to ta nejúžasnější věc, jakou pro sebe můžeme udělat.

 

 

 

 

1 komentář u „Setkání se zdrojem mojí vnitřní síly, lásky a moudrosti

  1. Dana Vlková

    Ahoj Eliško, tak to je úžasný článek! Andílci mně právě navedli, abych se podívala na vaše stránky z úmyslem si přečíst „nějaký“ váš článek, ale toto jsem nečekala. Tvůj článek na mne velmi zapůsobil. Uvědomila jsem si jak máme stále potřebu vyzdvihovat a držet v patrnosti jen naše kladné vlastnosti a ty záporné zasouvat tak nějak do pozadí a moc si jich nevšímat. Než jsem si přečetla Tvůj článek, tak mne nikdy nenapadlo dát mým záporným vlastnostem stejné přijetí a stejnou hodnotu jako těm kladným. Nádhera! Moc děkuji za tento článek! Dana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *