O NÁS

O Elišce

Jsem hledačka a průzkumnice. Celý život hledám lásku, radost a moudrost. Hledám způsob, jak to mám udělat, aby mi život fungoval tak, abych byla šťastná, jak jsem si odjakživa přála.

Spoustu let jsem hledala lásku a laskavost vně sebe, ve svém okolí, u svých rodičích, u partnerů, u dětí a u přátel. Velmi jsem se snažila vidět lásku v očích, které se na mě dívají. Ale stále jsem jí neviděla. Opakovaně jsem se cítila zklamaná a nešťastná. Měla jsem období, kdy jsem nechtěla žít a kdy jsem nechápala, proč jsem vlastně tady na tomto světě, a jaký to má všechno smysl, když prožívám jedno trápení za druhým. Obviňovala jsem celý svět, že mi nedává to, po čem toužím.

A přesto jsem někde hluboko uvnitř věděla, že musí existovat způsob, jak bych i já mohla být šťastná.

První na co jsem přišla, bylo to, že jsem hledala sice velice usilovně, ale úplně na špatném místě. Hledala jsem vně sebe. Jenže to, po čem jsem toužila, je možné najít jen uvnitř sebe. Nikde jinde to neroste.

Když jsem začala hledat v sobě, našla jsem celý svět, a možná celý vesmír uvnitř jedné Elišky. Ten svět je velmi rozmanitý, barevný a jedinečný. Jsou tam místa, kde je krása a moudrost. Jsou tam místa, kde je strach a zranění. Jsou tam místa, kde je laskavost a místa, kde je tvrdost. A jsou tam místa, která teprve čekají, až je objevím. Setkala jsem se v tom svém vnitřním světě se spoustou bytostí, zvířat a pomocníků, kteří tam na mě čekají a jsou tam pro mě. Těší se se mnou z našeho společného objevovaní mého vnitřního světa. Učí mě respektovat vše, s čím se tam setkám, učí mě nesoudit a nehodnotit, učí mě uznávat právo na existenci v rovnocennosti.

Budete-li chtít, mohu vás provázet na cestách do vašich vnitřních světů.

Těším se na to, Eliška

Zpět na seznam článků

O Pavlovi

Jsem stopař. Narodil jsem se, jako velmi citlivé dítě s pocitem, že ostatní jsou nějak lepší a důležitější než jsem já sám. Narodil jsem se do běžné rodiny, ve které mne rodiče měli rádi do míry svých schopností. Takže mamka byla celkem často obviňující a křičící, táta mi často laskavě naznačoval, že za toto bych se měl stydět. Oba mne měli svým vlastním způsobem rádi a velmi mne podporovali. Ale věděli, co je pro mne dobré a tímto jejich rozměrem jsem se jako dítě nevnímající svoji cenu nechal velmi popřít se všemi důsledky. Nic z toho, co zde píši jsem neuměl vidět a ani uvědomit, natož pak pochopit, případně změnit. Byl jsem dítě, které se prostě snaží, jak umí.
Do života jsem vstoupil, jako člověk popřený a bázlivý, nevidící cenu svoji, a tenkrát jsem to nevěděl, nevidící cenu nikoho. Člověk, který si myslel, že umí milovat, ale zpětně vidím, že lásku jsem do vínku a ani od rodičů nedostal.
Komplikovaný vztah s rodiči jsem pak už jen rozvíjel jako komplikovaný vztah s partnerkou, v zaměstnání a podobně. Byl jsem bázlivým člověkem a dával jsem druhým prostor, aby si mne nevážili, tak jako rodičům a protože se mi nelíbilo, jak se ke mně chovají, zase jsem si já nevážil jich a pak se v mých 33 letech kruh uzavřel a v důsledku mých destruktivních životních představ zkušeností a pocitů jsem onemocněl rakovinou tlustého střeva s následnými recidivami.

Tam někde je začátek mého nového života. Začátek mého stopařství, začátek objevování toho, co běžně neumíme vidět a uvědomit a pak ani měnit, co prostě jen žijeme.

Nejprve jsem, jako pragmatik navštívil léčitele a ke své velké nevoli jsem musel uznat, že něco umí, a on mi skutečně tenkrát zachránil život. Ale když mne propouštěl, řekl mi, tvá rakovina je jen vyjádřením, zhmotněním tvé destrukce v emoční a myšlenkové oblasti. A jestli tento svůj rozměr nezměníš, onemocníš znovu a pak už ti nepůjde pomoci. Ale o tom, jaký jsem a co a jak mám změnit mi neřekl nic.
Pár let jsem se zkoušel změnit sám, abych poznal, že bez učitel to nepůjde. Našel jsem si tedy učitele a ten mi ukázal, že pocity a postoje měnit lze a na sobě sama jsem si vyzkoušel, jak velmi citlivě na naše emoční a postojové změny tělo reaguje uzdravováním různých nemocí a problémů.

Velmi mne to zaujalo a tak jsem tento aspekt začal sám zkoumat a jednou jsem se rozhodl opustit svoji dobře placenou práci a začal jsem pracovat s lidmi. A dál jsem se učil a učil a učil. Ve vlastním životě, ve svých vlastních vztazích a při práci s klienty. Narodil jsem se, jako velmi citlivé dítě a tuto nyní velkou výhodu jsem rozvíjel na stále citlivější vnímání sebe a druhých, na stopování vnitřních stavů vědomí člověka, příčin, následků a širších souvislostí.
Velmi jsem tím proměnil sebe a i svůj život, pochopil jsem velmi mnoho o životě a jeho souvislostech a začal jsem vidět, že jen ty souvislosti zahlédnout je velmi, velmi léčivé samo o sobě.
Na své cestě za pochopením sebe a života obecně jsem se začal setkávat s velmi zajímavými lidmi, významnými šamany a indiány přírodních národů, kteří mi ukázali ještě jiný, mnohem nádhernější svět, než zná naše civilizace. Naučili mne jak mnohem lépe čerpat z moudrosti předků a využívat jejich schopnosti. Ukázali mi, jak neuvěřitelně zdeformovaný vztah máme mi civilizovaní s planetou a přírodou. Ukázali i, jak ji lze vnímat jinak, jinými smysly a jak z ní i jinak čerpat, pro život, i pro léčení čehokoli.

A protože to co jsem objevil a dál objevuji je opravdu nádherné, úchvatné a proměňující, začal jsem vést roční kurzy, ve kterých se o svoje umění a moudrost s druhými dělím. Učím je tomu, co jsem objevil a u toho si i oni sami poznávají sebe sama, souvislosti svých životů dělají si v nich změny. Objevují svoji neuvěřitelnou svobodu, krásu a velikost. Na těchto kurzech si všichni mohou nastartovat nový život, objevit svoji cenu, objevit lásku a moudrost, objevit nádheru života. Pochopit lépe, co vlastně život je a kam je vede, jak v obecné rovině, tak v rovině jejich konkrétních životů a životních zkušeností. Mohou objevovat úplně nový svět sebe sama, svých nádherných darů a darů jejich předků, které všichni v sobě neseme a všichni je v sobě můžeme objevit.

Jsem stopař, který jde životem a objevuje nádheru tohoto světa.
Který stopuje všechny jeho souvislosti a aspekty.

Zpět na seznam článků

NĚKOLIK SLOV ÚVODEM

Tak jako se lékaři a léčitelé zabývají léčením těla, my se zabýváme léčením života. Tak jako lékaři a léčitelé mění vaše bolavá a unavená těla ve zdravá a silná, tak u nás si můžete změnit svůj život, z bolavého a nešťastného na život naplněný, spokojený, plný přátel, lásky a porozumění. Tak jako lékaři léčí vaše tělo, tak u nás si můžete léčit vaše duše a tím i tělo.

Zpět na seznam článků

PÁR OTÁZEK NA ZAMYŠLENÍ

Co myslíte, můžete si změnit svůj život? A co si pod pojmem „změnit si život“ představíte? Co by jste ve svém životě vlastně chtěli jinak? Jestliže by jste chtěli svůj život změnit, co jste opravdu pro změnu svého života ochotni udělat?

Motto:

Své chyby si nosíme za svými zády. Chyby ostatních vidíme před sebou.

.
Zpět na seznam článků

ČÍM SE ZABÝVÁME

Je mnoho lidí, kteří na začátku dospělosti mají celkem jasno, jak si život zorganizují, jak jej prožijí, osobně i profesně. Pak přijde realizace, vlastní život a vystřízlivění. Ať dělají co dělají, stále je něco jinak, něco špatně a jdou od prohry k prohře, od neúspěchu k neúspěchu, od kompromisu ke kompromisu. Nedaří se jim ve vztazích, s partnerem a pak i dětmi, nejsou šťastní a často přichází i nemoci, kterým říkáme civilizační.

Zabýváme se léčením takových lidí, kterých kolem sebe vidíme spousty. Pomáháme jím vyřešit jejich problémy a najít radost a štěstí v jejich životech.

Dále se zabýváme výzkumem rodové psychologie, kde si všímáme, jak funguje přenos pocitových a postojových vzorců jednání z generace na generaci. Zkoumáme, jaké má používání pocitových a postojových vzorců konkrétní důsledky pro životy lidí. Jaké životní výsledky jednotlivé pocitové a postojové vzorce jednání přináší a jak je možné je měnit.

Zpět na seznam článků

S JAKÝMI PROBLÉMY MŮŽETE PŘIJÍT

  • Nefungující vztahy, problémy s dětmi, problémy s partnery, rodiči a podobně
  • Fyzické nemoci vaše a vašich dětí
  • Když si s vlastním životem nevíte rady a vnímáte jej jako nenaplněný, neuspokojivý, jste nešťastní a nevíte jak z dané situace ven
  • Osobní duchovní růst, nebo chcete-li sami léčit

Zpět na seznam článků

JAK LÉČÍME

Léčení života – proč tak zvláštní slovní spojení? Co je to nemocné? Život? Ano život. Jsme s manželkou terapeuti, kteří léčí fyzické nemoci a léčíme ty z vás, kteří přijdete s tím, že se vám něco ve vašich životech nedaří. Vás, kterým se nedaří v partnerských vztazích, nerozumíte si s manželem, manželkou, jste rozvedení, nebo sami, nerozumíte si s vlastními dětmi, nebo rodiči, když se vám nedaří obstát v zaměstnání a s přáteli. Všechny vás léčíme stejným způsobem. Jak vás fyzicky nemocné, tak vás, kteří máte nějaký problém s prožíváním svého života, ve kterém vám něco skřípe. Léčíme vám vaše životy.

Jak to, že léčba fyzických nemocí a léčba problémů s prožíváním je stejná? Jednoduše proto, že příčiny jsou jedny a ty samé. Ti, co mají problémy s prožíváním obvykle jen nezašli tak daleko v chybách, které ve svém životě dělají ti, kteří fyzicky onemocněli.

Zpět na seznam článků

KDE VIDÍME PŘÍČINY NAŠICH NEMOCÍ A ŽIVOTNÍCH PROBLÉMŮ

V dnešní společnosti jsme vychováváni velmi zvláštním způsobem. Pokud onemocníme, hledáme příčinu své nemoci ve vnějších vlivech a okolnostech, jako jsou znečištěné životní prostředí, potraviny, genetická výbava, atd. Pokud se nám nedaří ve vztazích, pak hledáme příčiny našich problému v lidech okolo nás. Ale slyšeli jste to? Zkuste si předcházející větu přečíst ještě jednou. Co je tam zvláštní? „příčiny našich problémů“, to je to zvláštní. My máme problémy, ať už fyzické, nebo máme problémy se domluvit a viníme z toho okolní svět. A tam je i chyba našeho vnímání světa, našeho uvažování.

Příčiny našich problémů a nemocí si nosíme všichni sami v sobě, včetně reakcí ostatních lidí na nás.

Pak skutečné příčiny našich potíží nemůžeme najít. Hledáme je jinde, než bychom měli. Příčiny svých problémů a nemocí si totiž každý nosí sám v sobě. Proto je stejné i jejich léčení.

Přijdou-li lidé s problémem v prožívání je potřeba jej léčit. Něco v uvažování těchto lidí, v jejich jednání, představách a cítění je špatně a oni nedokáží pochopit, co je špatně. A tak opakují stále stejné chyby a vůbec o tom neví. Mají jen pocit, že narazili na lidi, kteří jim nějak ublížili, nebo ubližují, či je nějak zneužívají. Ale skutečnost je úplně jiná. Oni jen neumí na dotyčné správně reagovat. Neumí s nimi jednat a neví o tom. A tak jsou ti poražení a nešťastní. Jedná se o chyby v prožívání, které jsou stejné, jako u fyzických nemocí. Po léčení si dotyčný své vztahy dokáže prožívat mnohem lépe, je šťastnější, spokojenější a vyrovnanější.

Zpět na seznam článků

NĚKOLIK PŘÍKLADŮ LÉČENÍ K ZAMYŠLENÍ

Přišla k nám dívka, měla problémy s kolegou v práci. Když si přišla na to, kde v ní byla příčina jejich problémů, proč ji kolega nerespektoval, a až změnila svoje vnitřní postoje a následně své vnější projevy, až se obhájila a kolega se začal chovat korektně, pak se jí, jen jako mimochodem, uzdravila plíseň. Plíseň se kterou roky s lékaři bojovala a která se jí za tu dobu rozšířila po větší části jejího těla. A přestaly se jí dělat afty, kterých se posledních půl roku nemohla zbavit. Pro léčení nebyly použity žádné léky, ani bylinky, stačilo jediné sezení.

Nebo k nám přišel mladý muž. Jeho problémem byla nevěrná žena. Po tříhodinovém sezení, kdy jsme si jenom vykládali, kde v něm byla příčina nevěry jeho ženy, muž odešel a ani nevěděl, že se mu uzdravily hemeroidy, se kterými lékaři šest let nic nepořídili.

Dobrým příkladem může být také mladá žena. V průběhu práce s námi se ji stalo, že onemocněla akutním masivním zánětem močového měchýře. Volala nám večer, měla teplotu přes 38°C, bolesti a připravená antibiotika od lékaře. Vykládali jsme si po telefonu asi půl hodiny. Zjistili jsme, že má vztek na maminku, protože se těžce pohádaly. Ženě se nepodařilo se obhájit, přestože byla v právu. Vysvětlili jsme jí, kde jsou chyby v jejím uvažování a následném jednání. Doporučili jsme jí ještě ten večer mamince zavolat a spor si dořešit. Domluvili jsme se, že pokud jí do rána neklesne teplota, antibiotika začne užívat. Ráno se žena cítila zdravá, bez teploty a bez bolestí. Antibiotika nebylo potřeba nasadit, stačilo pochopit a porozumět celé situaci správným způsobem, negativní emoce se rozplynuly a vážná nemoc přes noc ustoupila.

A nebo obráceně. Přišla žena, která měla boreliozu s bolestmi kloubů. Navržená léčba byla antibiotika v kapačkách. Žena se domluvila s lékařem na třítýdenním odkladu léčby. Při terapii jsme narazili na problematický vztah s dětmi. Během těch tří týdnů si žena svůj vztah k dětem změnila. Děti pomalu začaly dospívat a přestaly ji naprosto respektovat. Žena musela změnit mnoho svých postojů a představ. Za dobu tří týdnů se jí její život změnil. Žena se k dětem začala chovat jinak, dětem se hodně ulevilo a daly to najevo. Jejich vztah měl najednou lidský rozměr, objevila se v něm láska a radost. Krevní testy po třech týdnech ukázaly, že žena je naprosto zdravá. Borelioza je nemoc vyčerpaných lidí. Tato žena se vyčerpala stresem z bolestivých vztahů s dětmi.

Další zajímavý případ byl mladý muž v invalidním důchodu. Příčinou byly jeho potíže s polykáním. Diagnóza lékařů byla nepřítomnost nervových zakončení svalů zajišťujících peristaltiku v polykací trubici. Byl hubený, nešťastný. Při sezení jsme přišli na příčinu, která vězela ve vztazích s jeho tatínkem. Po týdnu nám muž volal, celý šťastný, že hned druhý den mohl jíst. Že sní jídla, která se mu nikdy nepodařila spolknout. Že ruší invalidní důchod. Jak je možné, že polykání začalo fungovat, i když nebyla k dispozici nervová zakončení? Změnily se vnitřní postoje muže, které blokovaly polykání. To stačilo. Stačilo jediné sezení. Aby bylo pochopení úplné a nemoc se případně nevracela, musel pak ještě muž absolvovat 4 další sezení.

Nebo žena, která k nám chodila do ročního kurzu, měla dítě s těžkým astmatem. Několikrát týdně dostával těžké záchvaty, u kterých musela být použita „foukačka“ a kdy toho moc nenaspali. Na čtvrté lekci kurzu se nám svěřila, že od třetí lekce nemělo dítě ani jeden záchvat, celý měsíc. Pochopila, kde v jednání s dítětem dělá chybu a začala s ním jednat jinak. Astmatické záchvaty se už neobjevily.

Není vůbec jednoduché objevit, kde v sobě chybu nosíme, jak ji děláme. Člověk na to spontánně přijít nedokáže a i práce té ženy znamenala, že na kurzu, ke svému zděšení, několikrát zjistila, že je úplně jiná, než si o sobě myslela. Sama byla velmi překvapená a ze začátku s námi docela tvrdě bojovala. Hájila své postoje, které dítěti tak ubližovaly.

Jak je možné, že takovýmto způsobem můžeme léčit? Jak je možné, že se lidé bez jakékoliv zjevné příčiny, bez jakéhokoliv fyzického léčení uzdraví? Nepodávají se jim léky, nepoužívají se bylinky a ani se nepracuje s energií. Odpověď je jednoduchá. Ti lidé se emočně změnili. Přestali myslet a cítit tím způsobem, který vyvolával jejich nemoc nebo nemoc jejich dětí a začali myslet způsobem, který jim neubližoval.

Zpět na seznam článků

JAK SI MYŠLENÍM VYTVÁŘÍME SVÉ NEMOCI

Jednou jsem při meditaci mohl ve zrychlené podobě vidět, jak může vznikat rakovinný nádor. Viděl jsem, jak dotyčný člověk v konkrétním místě, ve svém těle, svým myšlením hromadí negativní emocionální energii. V daném místě to vyvolávalo značné energetické napětí. Dotyčný ve svém způsobu myšlení nepolevoval a napětí se hromadilo, hromadil jej měsíce. Pak následovala velmi rychlá akce. V okamžiku, kdy napětí přerostlo mez, kterou mohla tkáň v daném místě unést, se během velmi krátké doby nahromaděné napětí „proměnilo, vybilo“ ve zhoubný nádor. Viděl jsem během pěti minut ve zkratce jednu z vazeb mezi myšlením, cítěním a zdravím.

K tomu, abychom mohli pochopit, jak v nás nemoci vznikají, je nutné vazby mezi fyzickým tělem a myšlením a cítěním znát. Myšlení se odehrává v mozku. Své emoce a pocity prožíváme všude ve svém těle. V mozku své emoce a pocity jen registrujeme, ne vždy na vědomé úrovni.

Zde je vhodné dát pár příkladů. Lásku prožíváme v oblasti okolo srdce. Zklamání a strach prožíváme v ledvinách, vztek v močovém měchýři, hněv v játrech a žlučníku, neschopnost radovat se ze života ve slinivce. Schopnost emocionálně zhodnotit prožívané situace u udělat z nich správné emocionální závěry prožíváme v tlustém střevě. Svoje přijetí a nebo nepřijetí situací, do kterých se v životě dostáváme pocitově prožíváme ve svém žaludku. Ženy svoji ženskost, svoji ženskou roli ve vztazích emocionálně a pocitově prožívají v děloze. Muži zase svoji mužskost pocitově prožívají v prostatě. A takto by se dalo pokračovat dál a dál. Jestliže se nám nedaří správně a uspokojivě žít některé z konkrétních oblastí života, pak onemocní příslušný orgán a nebo orgány a části těla související.

Jsou i nemoci, kde neonemocní orgán, ale člověk, jako je třeba mentální anorexie a bulimie. U takto nemocných dívek je to poslední, co by se jim mělo říkat, že by měly jíst. Tam jejich problém vůbec není. Tam je jen projev nemoci. Důvodem je absolutní nepřijetí sebe sama, odmítání se takové, jaká jsem. Vyjádřené odmítáním vyživovat vlastní tělo. Příčina je, ač to zní neuvěřitelně a smutně, vždy v rodinném prostředí. Rodiče nejsou schopni svoje dítě přijmout takové jaké je. Často rodiče nejsou schopni přijmout sami sebe  a ani jeden druhého navzájem. Odmítají přirozenost svého dítěte a snaží se je z vlastní nenaplněnosti utvářet podle svých představ. A pokud dítě jejich představy nenaplňuje, jsou k němu velmi kritičtí. Pak žijí důsledky svých činů v nemoci jejich dítěte. Nejsou si obvykle vůbec vědomi, že by něco dělali špatně, jen jsou nešťastní. Ale v tomto světě se neděje nic samo od sebe. Vše má svoji příčinu! Domnělé vzory v hubených modelkách nemají na dívky téměř žádný vliv. Vše se odehrává v rámci rodiny.

Zpět na seznam článků

KDE JSOU PŘÍČINY NAŠEHO NEUSPOKOJIVÉHO PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA

Logicky vyvstává otázka, kde se v nás tento způsob prožívání vzal? Saint Exupéry jednou řekl: “všechno co jsme, jsme z dětství“. Myslím, že on tomu opravdu rozuměl a moc hezky to i řekl. Narodíme se s určitými charakterovými vlastnostmi, s určitými vlohami a nedostatky. O tom, jak je budeme žít, zda konstruktivně anebo destruktivně, o tom rozhodnou v období našeho dětství naši rodiče, jejich charakterové vlastnosti a jejich povahové rysy a to, jak je projevují. A překvapivě trochu i dědeček s babičkou, i když je nevídáme.

Pokud se naše děti chytnou party, drog nebo se chovají nějak pro nás nepřijatelně, vždy říkáme, ta společnost, ta parta je hrozná. Ale zase omyl. Jen my rodiče jsme vzorem pro chování, úspěchy či neúspěchy našich dětí. Dítě má tendenci vyhledávat společnost, prostředí se stejným emočním nastavením, jaké vnímá ve vlastní rodině. Lépe je tento princip vidět na týraných dětech. Jestliže je dítě šikanováno ve školce, škole, nebo na internátě, muselo být týráno doma. Tam se naučilo svoji roli člověka, který se musí chovat podřízeně a tím umožní týrání, ubližování. Dítě z harmonické rodiny šikanovat nelze, tuto roli z domácího prostředí nezná, neumí.

Stát se nemocnými umíme všichni léčit sami sebe umíme také všichni.

Svým klientům říkáme: „stav vašeho fyzického těla je jen zrcadlovým odrazem stavu vaši mysli, vašeho emočního a citového prožívání“. Chcete-li se uzdravit, podívejte se, kde žijete emoční destrukci, kde jste dlouhodobě nešťastní, nespokojení, vzteklí, ponížení a změňte to a uzdravíte se. U nás se každý léčí sám. Jen své klienty vedeme. Léčit se umí všichni, jak by ne, když stát se nemocnými umí také všichni.

Náš život, naše prožívání zrcadlí náš vnitřní stav. Když tuto myšlenku dále rozvineme, můžeme říct, že si sami v sobě nosíme chování ostatních lidí směrem k nám. Máme s tímto principem bohaté zkušeností z našich terapií. A ti, kteří jimi prošli si toto dobře uvědomují. Zažili pochopení toho na vlastní kůži.

Jsme zvyklí si vzít prášek a nebo jsme, zvyklí říct, on nebo ona se k nám chová hrozně. Musel jsem, se rozvést, protože manželka byla taková a maková. A přitom si vůbec neuvědomujeme, že příčiny všeho, co žijeme si nosíme v sobě. A jedním z důsledků pak jsou naše fyzické nemoci.

Zpět na seznam článků

JAKOU ÚLOHU V NAŠEM LÉČENÍ HRAJÍ LÉKAŘI

Z našeho pohledu se překvapivě dnešní vyspělá a pokročilá lékařská věda proměňuje v danajský dar. Chápe člověka jen jako fyzické tělo a vůbec nevnímá jeho mentální rozměr a vzájemné vazby fyzického těla na něj. Její úspěchy nám paradoxně umožňují žít hůř a hůř. S většími a většími chybami prožívání a cítění, aniž bychom o tom vůbec věděli. Medicína vždy přijde na to, jaký prášek použít, co kde vyříznout a nebo transplantovat. Pak žijeme nešťastněji a nešťastněji a nazýváme to civilizačním syndromem. Je to škoda, protože úspěchy lékařské vědy a zdravotnictví jsou obrovské.

Pro uzdravení potřebujete jen svoje vědomí, tělo a moudrost. Nic jiného.

Pokud k nám tedy přijdou lidé s vážnou fyzickou nemocí, předpokládáme že jsou pod lékařskou kontrolou a s lékaři spolupracují. Někdy nám i hodně pomůže, když nám lékařská věda poskytne kompletní obraz nemoci a mechanismus, jak v našem těle nemoc působí. Je to vlastně zpráva, ze které se dá velmi dobře pochopit, jak asi nemoc vytváříme svým myšlením, cítěním a chováním. V pochopení toho je i nalezení způsobu, jak nemoc vyléčit jen změnou svých postojů.

A tak, když k nám přijdete s jakýmkoli problémem, léčíme vám váš život a léčíme jej stále stejně. Pokud přijdete „jen“ s fyzickou nemocí. Pokud si ji pod našim vedením uzdravíte, dostanete ještě návdavek. V některé oblasti života dokážete prožívat lépe a jste tím pádem ve svém následujícím životě o něco šťastnější a spokojenější a moudřejší. Informace, kterou nemoc nesla byla využita. A tak by to mělo i být. Překvapivě k takovému uzdravení není vůbec nic potřeba. Vůbec nic, stačí jen naše vědomí, naše tělo a moudrost.

Zpět na seznam článků